V praxi to tedy znamená do té doby nepředstavitelně plynulý pohyb a přesnost reprodukce. Velmi oblíbené přirovnání je to s helikoptérou, která Vám nezní jen z jednoho širokého místa a její pohyb je nejasný, ale oblétává Vás velmi realisticky, s jasně definovaným umístěním. To, že tento zvuk může být realizován i nad Vámi, tak, aby vytvořil trojrozměrnou iluzi, je tedy už jen příjemný bonus na závěr.

Popis technologie máme snad za sebou. A teď tedy ty hlavní otázky: Je to tak dobré, jak se zdá? Bude se mi to líbit? A poznám vůbec rozdíl oproti klasickému systému? Ani na jednu není přímá odpověď, takže to zkusím jinak.

Dolby Atmos je často pojmenováváno jako zvukový ekvivalent obrazového 3D a vhodnější přirovnání asi neexistuje. Na rozdíl od něj odpadají problémy s nutností dodatečného vybavení diváka (mít na nose brýle), a i díky tomu je zřejmě přijatý mnohem pozitivněji. Ve všem dalším ale spojnice existují - mnoho titulů s formátem nedokáže pracovat naplno a po určité době může divák přestane nevědomě efekt vnímat. Podobně, jako u onoho obrazového sterea, ovšem nejde nutně o nedostatek samotného systému. Vytrénovaný divák dokáže prostorový mix vnímat celou dobu a pod rukama zkušeného a především šikovného zvukaře Vám zahraje zážitek, na který se nezapomíná.

Je však pravda, že natrefit na něj nemusí být úplně snadné. Zejména na začátku existence formátu se většina mixů Atmos využívala v onom smyslu 3D atrakce, a to jen velmi málo a nahodile. Nic proti tomu, někde se začít musí. Problém je ale v tom, že přesně tohle (ovšem po celou dobu projekce) očekává i velká část diváků. A pokud nehrají horní reproduktory bez přestávky, považuje příplatek za prodělečný. Přitom ani s horním reprem se to nemůže úplně přehánět. Důvod, proč se začlenil až do nejnovějších systémů, je prostý - těch případů, kdy je jich opravdu potřeba, až tolik není, rozhodně ne tolik, aby si obhájily existenci u každé projekce.

Nadužívání celého systému je přitom stejně kontraproduktivní jako jeho zbytečné využití. Pamatuji, že jsem si během čtvrtých Transformerů v polovině filmu říkal, že mix je sice "bohatý", ale kdyby to hučelo o polovinu méně, by byl mnohem lepší, protože bych tu záplavu zvuků stihl alespoň poslouchat, natož ji v prostoru lokalizovat. Tím však neříkám, že pokud už si připlatíte, neměli byste očekávat maximum. Možná ne maximum tridimenzionálního zvuku, ale maximum možností systému.

A to může ležet jen v samotné síle zvuku. Je smutné, že jsem slyšel, že některé slovenské sály poznačují projekci jako Dolby Atmos a přitom pustí obyčejný mix jen "o něco hlasitěji, on to stejně nikdo nepozná". Osobně jsem se s tím nikdy nesetkal (naopak při projekci, která měla být původně Dolby Atmos, mi byl vrácen přeplatek), ale upozornit na to rozhodně chce. Myslet si, že pustit něco mnohem hlasitěji znamená kvalitněji, je velmi smutné a popravdě i dost hloupé. Určitě bych to nečekal od lidí, kteří provozují nejmodernější multikino na Slovensku.

Pokud jde o sílu zvuku, je nutné říct, že se od počátku formátu objevují zvěsti, že to a to bylo moc hlasité, agresivní, místy až nepříjemné. A to i u lidí, kteří jsou běžně zvyklí na velké zvukové divočiny. Je pravda, že to v tomto ohledu bude dost individuální, ale někteří zvukaři často pokoušejí nejedny nepsané bariéry posluchačů. Systém rozhodně není dobré navštěvovat, pokud máte zkušenosti, že Vám taková prezentace nedělá dobře. A pokud už Vám něco opravdu není příjemné, alespoň můžete daný fakt omlátit v diskuzi o hlavu zvukaři, co měl daný mix na svědomí. Dolby Atmos je v tom nevině, on jen umožňuje tyhle vize uskutečnit.

Naopak obrovským zážitkem byly projekce Úsvitu planety opic a Revenanta. Oba mixy měly svou atmosférou nejblíže k demo ukázkám, které jsou logicky dělány na míru k nejlepší prezentaci systému. Naproti nim ale nebyly dlouhé půl minuty, ale trvaly celý film. Planeta opic těžila z trojrozměrného zvuku a přesné lokalizace jako podpůrný vysvětlovací prvek, kde se jaká postava nachází. Nebyla zbytečně agresivní, ale v momentech, kdy tomu bylo třeba, využívala limity na maximum.

Naproti tomu Revenant bylo demíčko jak vyšité ze své podstaty. Jedna z oněch demo ukázek se odehrává v džungli a ne náhodou - je to prostředí, které dokáže plně využít třetího rozměru a jednotlivé ruchy jsou rozmístěny tak, že je třeba přesného umístění, často i plynulého pohybu. No a Revenant (a vlastně i ten Úsvit) se odehrává prakticky celý v lese, takže je logický předpoklad, že bude znít výborně. Vždy to ale chce ještě nějakou myšlenku nad onen záměr pouhého ohromení. Revenant opět prostorový zvuk využívá k vyprávění a sdělení informací divákovi. Poté si divák nebude užívat jen trojrozměrného zvuku, ale - a to je mnohem důležitější - se bude snáz orientovat v prostoru, ve kterém se nacházejí postavy. Což je hlavní deviza prostorového ozvučení filmů.

Za zkoušku Dolby Atmos jistě stojí. Ne každému trojrozměrné ozvučení něco dá, ne každý dokáže ocenit zvukovou dokonalost systému. I přesto ale jde o jednu z největších technologických revolucí posledních let a jen velmi těžko se bude vymýšlet nějaký nový a ještě lepší systém. V domácích podmínkách se replikuje velmi složitě (nemožné to ovšem není), takže jsou narůstající počty sálů velmi příjemné. Jen by to chtělo zaměřit se i na další kina mimo matičku Stověžatku.

---

Vytáhni v hospodě: Síť Cinestar bude v zavádění systému do dalších kin pravděpodobně pokračovat - do konce roku by mohl Dolby Atmos zaznít i na plzeňské pobočce. Je to ovšem jen můj osobní tip, který není podpořen ničím jiným, než činy samotného řetězce a mou vytříbenou detektivní dedukcí.