8. Zastoupení hollywoodského studia v naší kotlině

Znovu tu budu promlouvat k pamětníkům, ale Česko se dlouho mohlo pyšnit oficiálním zastoupením Warnerů. To bylo super. Obyčejní diváci to pocítili hlavně na trhu se stříbrnými nosiči, respektive videokazetami. Chvílemi jsem měl pocit, že každé druhé dvdčko z půjčovny mě vítá klasickým warneráckým logem. Všechno začalo v roce 1991 kdy u nás začala působit exotická (a americkým kapitalismem provoněná) pobočka Warner Home Video. V roce 1998 se přestali věnovat výhradně trhu s videokazetami a stali se oficiálním distributorem filmů do kin v naší kotlině. To bylo akorát včas.

Počínaje rokem 2000 se u nás totiž otevírali první multiplexy, které byly schopné přivítat najednou tisíce nadšených diváků toužících po novém Pánovi prstenů, Harry Potterovi a dalších. Byla to krásná doba a já na tomto místě jenom doufám, že v diskuzi pod článkem vystoupí z anonymity vám velmi dobře známé MovieZone existence, které pro Warnery tenkrát makaly. V roce 2015 to bohužel skončilo. Warneři u nás zavřeli krám, distribuci jejich filmů převzaly čím dál menší společnosti (z Freeman Entertainment je dnes již Vertical Entertainment) a v současnosti si většinu českého kino-perníčku ukusují Falconi a CinemArt.

7. Potter a coming out redaktora MovieZone

Nechce se mi do toho, ale je třeba vyjít s trapnou pravdou ven. Když mi bylo jedenáct a do rukou se mi dostal první knižní díl Harryho Pottera, stal jsem se skoro až posedlým. Tenkrát sice na Vysočině netekla krev, ale jasně si vzpomínám, jak jsem dědovi ukradnul koště a hrál famfrpál s jeho slepicemi. Rodiče mi posléze koupili špičatý klobouk a já jim tenkrát dělal ostudu v pražském metru. Mířil jsem totiž na tamní srazy české „Harry Potter komunity“, kde jsem všechny udivoval faktografickými znalostmi minulosti lorda Voldemorta. Posedlost neskončila ani s nástupem pubického ochlupení. Jenom jsem přestal nosit ten zatracenej klobouk a na srazy jezdil hlavně balit čerstvě patnáctileté holky s přezdívkami jako Ginny, Cho, Fleur (pokud to čteš, ozvi se!) a další.

Máte ještě dvacet vteřin a jednu větu, abyste se přestali smát. Zpátky k Warnerům. Ti na přelomu tisíciletí uzavřeli smlouvu století s Joanne Rowlingovou. Do kin v následujících deseti letech poslali hned 8 filmů o chlapci, který přežil. Byly to pro ně sladké roky. Byť se nevyvarovali hned několika velkých přešlapů, skoro každý rok se mohli spolehnout na nové dobrodružství populárního kouzelníka, který s jistotou švýcarských hodinek útočil na miliardu dolarů. K tomu si přidejte všechny ty Matrixy, Pány prstenů, Nolanovské Batmany a vyjde vám, že mezi lety 2000 - 2010 byli Warneři na naprostém vrcholu.

6. Sexy sestřenice HBO

Tento bod je tu hlavně proto, že chci HBO pochválit. Obhájím si to tak, že Home Box Office vlastní konglomerát Time Warner. Tedy tatínek námi řešeného studia. Proč chci chválit? Protože se slzou v oku vzpomínám na True Detectiva, nemůžu se dočkat návratu Hry o trůny a dodnes si vzpomínám, jak sem záviděl kamarádovi, kterému rodiče HBO platili. V dnešní době už sice HBO není synonymem takové exkluzivity a prémiového servisu pro každého správného kinožrouta, ale to je jenom logický vývoj. Vývoj, který vyvrcholil všemi těmi kopírujícími Showtimey, Filmboxy, AXN a hlavně jiným, ale diváky této kabelovce bez skrupulí kradoucím, Netflixem.

V poslední době bohužel nemá "ejčbíou" ustláno na růžích. Pokud vás zajímá víc, neupejpejte se a klikejte na parádní Spoonerovo téma na TVZone. Chtěl bych věřit, že do toho investoři zase pořádně šlápnou, a časy, kdy projekty HBO měly pomalu 100 nominací na televizní ceny Emmy, se vrátí. Doby, kdy budou lidé hromadně objednávat předplatné (protože tohle není televize – to je HBO), jsou nenávratně pryč. Stejně tak doby, kdy všechny televizní televize závistivě pokukovaly po Sopránových, Sexu ve městě, Římu, Bratstvu neohrožených, Vincentově světě a dalších.

5. Jeden Nolan vládne všem

Pojďme navázat na bod číslo 9 a Wachowské. Christopher Nolan je warnerovské zlato, stříbro a bronz dohromady. Pokud zapomeneme na jeho legendární (skoro)prvotinu Memento, fantastický Dokonalý trik a v symbióze s Paramounty vyprodukovaný majstrštyk Interstellar, máme před sebou vzácný příklad režiséra, kterého si studio šlechtí už od dob Insomnie z roku 2002. Když se o čtyři roky později přiřítil do kin napjatě očekávaný Batman začíná, pár lidí brblalo. Já byl nadšený, ale stesky nad horší akcí a jistou „nevyrežírovaností“ Nolana jsem chápal. S rozpočtem 150 mega nebylo celkové skóre, vystavené na 370 mega celosvětově, zrovna největší výhrou. Warneři se naštěstí rozhodli značku nestopnout a odkývali Nolanovi natočení Temného rytíře. Díky bohu.

Vzniknul tak dost možná nejlepší komiksový film všech dob, který v roce 2008 (jako teprve třetí film v historii!) překonal hranici miliardy dolarů v kinech a Chrise Nolana okamžitě katapultoval do nespočtu uživatelských topek nejlepších režisérů vůbec. Studio si jasně uvědomovalo, jaký poklad má ve své stáji, a proto britskému gentlemanovi odkývlo absurdně vysoký 160milionový rozpočet na natočení jistého Počátku. Takovou sumu mohla ospravedlnit snad jenom účast hvězdného Leonarda DiCapria. Světe div se, i z této studiové úlitby režisérovi byl hit. A já se před pár měsíci smál pod vousy, když lidé prorokovali, že drahý Dunkerk přece studiu nemůže vydělat. To víte, že na tom kluci z losangeleské továrny na sny zase vydělali. Já si pořád myslím, že Nolan natočí do pěti let Bondovku. Je to totiž jeho sen a Warneři dobře ví, že tomuhle borci je třeba splnit úplně vše. Všichni jistě dobře víte, že je je Bond pořád ještě na prodej.