S dalším videem jsme si dali trochu na čas, ale snad nám tu prázdninovou výluku odpustíte. Letní blockbusterová sezóna mezitím skončila a s ní přešla i další vlna blockbusterů nabitých vizuálními efekty. A opět se v recenzích mluvilo o digibordelu. Co to vlastně je? Právě to zkoumáme v nejnovější videoeseji. Ačkoliv je v ní požehnaně záběrů z Muže z oceli nebo Batman vs. Superman, rozmach digibordelu rozhodně nesouvisí jen se Zackem Snyderem a má mnohem, mnohem starší kořeny. Digibordel není jen o pouhé přítomnosti digitálních vizuálních efektů, ale o jejich používání bez rozmyslu, jejich nepřístojné inflaci a tupému množení atrakcí na plátně do té míry, že divák absolutně ztratí přehled. Digibordel je živený dvěma konstantami - Mooreovým zákonem (hardware je čím dál tím výkonnější a dostupnější) a hollywoodskou snahou o gradování všeho. Filmy musí být dražší, větší a hlasitější. A vizuální efekty lze nafukovat donekonečna. Výsledkem bohužel nejsou vždy lepší a fotorealističtější efekty, mnohdy jde jen o větší počet těch, které se nám už pomalu okoukaly. A jakmile nemá CGI nápad ani evoluční/revoluční kvalitu, snadno vůči jeho působení otupíme. A producenti nám jednoduše zvednou dávku, aby to na nás znovu a znovu působilo. Důsledkem je digibordel, kdy je toho CGI na plátně příliš a přestává fungovat i v tom absurdním množství.

V posledních letech se k přemíře CGI bohužel přidává i dost agresivní kolorování filmů. Nemusí to být nutně snyderovská potemnělá paleta, i marvelovky mají svůj unikátní image a jmenovat můžeme třeba i posledního King Konga, ale i řadu dalších filmů. Kam se necitlivé omalovánky posunuly, můžete asi nejlépe vidět na srovnání Pána prstenů a Hobita. A bude hůř. Digibordel už určitě nezmizí. Hollywoodská studia se naučila držet pod krkem ta triková a vysávají je způsobem, který si zaslouží speciální článek. Tahle manufaktura dává producentům do ruky absolutní kontrolu nad výsledkem. Čím kratší produkce (samotné natáčení), tím delší postprodukce (střih a výroba triků), během níž se poslední dobou filmy nejen zachraňují, ale také předělávají k nepoznání. 

Digibordel je extrémem trikové stupnice, na její druhé straně je čím dál tím větší množství neviditelných triků a úprav, které jsou dnes v čemkoliv co vidíte, od blockbusterů přes televizní seriály, reklamy nebo hudební videoklipy. Fotošopování modelek v časopisech je známým zlem, ale videošopování kohokoliv v čemkoliv je veřejným tajemstvím, o němž se mluví spíše v kuloárech. Svět chce být klamán, ale zároveň nastává problém, když někdo nezná míru. A v Hollywoodu je míra víceméně sprosté slovo. Proto musí nastoupit režiséři, aby ten digibordel zkusili trochu usměrnit, občas si z něj udělat srandu, prostě udělat cokoliv, abychom se s ním my diváci naučili žít. V opačném případě totiž tahle CGI bublina rychle praskne a letošní blockbusterová sezóna naznačila, že únava materiálu rychle nastupuje jak u tvůrců, tak u diváků. 

Pokud ji taky pozorujete, pusťte si doma Jurský park, nebo si do kina zajděte na obnovenou premiéru Terminátora 2, případně na první Matrix v rámci Projektu 100. Udělá se vám líp, uvidíte. Jo, a nezapomeňte odebírat náš YouTube kanál. Nebo tak něco.