Co od vás dneska chceme v komentářích? No přece abyste nám napsali, kdy jste Terminátora 2 viděli poprvé, co to pro vás znamenalo, a co to pro vás znamená dneska. A taky jestli půjdete o víkendu na obnovenou premiéru. Jestli jo, tak se třeba potkáme v sobotu večer na Andělu.

Terminátor 2 očima KarlaR:
Osobně jsem vždycky víc tíhnul k hororové jedničce (to drtící finále!) a Vetřelcům, ale i Terminátor 2 je samozřejmě legenda všech legend. Hltal jsem ho klasicky v dobách VHS se Skálou nebo Mizery a nepobíral, jak takový nářez někdo natočil, protože tu na rozdíl od staršího bratříčka všechno jelo na 100%. Zatímco jinde byla akce vcelku „normální“ a trikařilo se trochu na hraně, tekutý kov byl prostě neskutečná věc a řádění na motorce bralo dech. K tomu všechna ta nevyhnutelná apokalyptičnost, ultradrsná Sarah Connor a patřičně „kovový“ soundtrack… prostě lahoda, která se doporučovala na potkání a dodnes platí za nenahraditelný robotí milník.

Terminátor 2 očima Rimsyho:
Sice v malém karlovarském sále, ale trojrozměrného Terminátora jsem si letos už vyzkoušel. A ačkoli jsem měl ke zpracování 3D výhrady, stále se jedná o klasiku, která sama o sobě zestárla jen minimálně. Těch legendárních chvil se snad ani nejde dopočítat a Arnoldova zarputilost při bitkách s modernějším soupeřem má grády i po více než čtvrt století. Poprvé jsem Terminátora viděl v televizi během devadesátek a jelikož jsem neznal jedničku, mytologii kolem Dne zúčtování jsem moc nepobíral. Tvrďáckého Arnieho jsem však dokázal docenit i na základce. A očividně jsem nebyl sám – ve Varech se tleskalo a halekalo téměř pokaždé, když zazněl nezapomenutelný ústřední hudební motiv. Arnie společně se Slyem a Brucem prostě odkojili celou jednu generaci kluků a s výjimkou Predátora neoplýval osvalený Rakušák nikdy takovým štýlem jako právě v úloze T-800. Ach, ty vzpomínky!

Terminátor 2 očima Civala:
V kině jsem T2 neviděl. Potkat se ale poprvé s Terminátorem na videu mělo spoustu výhod. A nemyslím ani teď Arnieho český hlas, který byl vždycky stylovější než originál. Spíš se ta fascinace revolučními digitálními efekty, doslova vtělenými nejen do příběhu, ale hlavně do figury ústředního záporáka, mohla vytrvale konejšit opakovaným sjížděním těch nejpamátnějších záběrů, kdy se T-1000 mění v tekuté zlo. Tam a zpátky a pořád dokola. Tuhle bibli akční sci-fi bych vám mohl převyprávět záběr od záběru, nejzásadnější trikové pasáže byly ale nesporně absolutními highlighty a natěšenost přecházející v údiv s nimi mám spojené dodnes. Cameron je génius v tom, že hi-tech revoluce umí organicky vtělit do příběhu a použít je jako další mocné zbraně v rámci strhujícího vyprávění. A jeho Terminátor 2 je nestárnoucí, bezchybnou, těžkotonážní podívanou… jeho nejlepší film.

Terminátor 2 očima Mr. Hlada:
Ani kdybyste mě zabili, tak si nevzpomenu, kde a kdy jsem viděl poprvé dvojku Terminátora a ani jak se mi líbila. Ovšem to, že ji budu milovat, jsem věděl dávno před tím. V roce 1992, když jsem chodil do nějaké druhé třídy, jsem měl spolužáka Oldu, jehož táta vlastnil video a nijak zvlášť neřešil, na co jeho potomek kouká. A Olda uměl o filmech, které v osmi letech možná vůbec neměl vidět, s hodně velkým nadšením vyprávět. Takže příběh o velkém roboti, který bojuje proti železnému robotovi, má raketomet, vymlátí hospodu motorkářů, promění toho zlého v led a nakonec skočí do lávy, jsem znal téměř dokonale. A se vší úctou ke Cameronovi, představivost osmiletého kluka, kterému někdo vypráví o jednom z nejlepších filmů všech dob (aniž by to tušil pochopitelně) je někde úplně jinde než jeho režisérské schopnosti. Olda se bohužel o rok později odstěhoval a můj kulturní vývoj se na pár let zabrzdil, ale takhle zpětně jsem strašně oceňuji, že mu táta pouštěl Terminátora, Predátora a Krvavý sport a ne Toma a Jerryho.

Terminátor 2 očima imfa:
Podobnou historku s podobným kamarádem (viz Mr. Hlad) mám s prvním Terminátorem, a už jsem to určitě někde vyprávěl. Naštěstí jsem tehdy rychle zjistil, že existuje i druhý díl a vydal se pro videokazetu do půjčovny. Byla dva týdny vyprodaná a to čekání bylo bolestivé (zkracované Robocopem I a II, taktéž ideální filmy pro děti - bylo mi tehdy jedenáct). Dvojka Terminátora mou křehkou dětskou duši vytrhla z pantů, protože ta změna měřítka byla neuvěřitelná a já měl pocit, že druhý den budu hackovat bankomaty a potkám Arnieho, se kterým budu na motorce ujíždět vstříc světlým apokalyptickým zítřkům. Možná toho filmu na mě byla škoda, možná mě proměnil do toho, čím jsem dneska. Vím, že jsem si dlouhé měsíce poté čmáral po krajích školních sešitů endoskeletony, vymýšlel alternativní verze děje a přihlásil se na výpočetku, abych zjistil, jestli někde v programovacím jazyku Basic nenajdu zárodky Skynetu. A Terminátor 2? Pořídil jsem si ho postupně na VHS, DVD, Blu-rayi i v UHD. I přes všechny bayovky je to totiž pořád zatraceně solidní techdemo domácího kina. Stačí osolit repráky a pustit scénu s jadernou apokalypsou. Dum Dum Dum Du Dum... Akorát je pak riziko, že všichni chtějí dokoukat zbytek filmu do konce.