4. El Guardián Invisible (2017)

Zvládnete ještě jednou Španěly? Mohli byste. Neviditelný ochránce totiž disponuje atmosférou, kterou může závidět nejeden hollywoodský napínák. To máte totiž Baskicko bičované nekončícími dešti, lesy kam se podíváš a jednu zapadlou vesničku disponující geniem loci vhodnému k (ne)jednomu mordu. Nestačí? A což takhle mysteriózní španělský tvor, který se v tamních lesích vyskytuje už několik století? Když do mixu přihodím parádní postavu policistky, kterou pronásleduje minulost a neodolatelně ji ztvárnila Marta Etura (někam si to jméno napište), tak byste si mohli myslet, že na vás čeká detektivka roku.

Bohužel není všechno zlato, co se třpytí. Režisér sice vytvořil naprosto neskutečnou atmosféru, v níž hraje prim všudypřítomný déšť, ale najal špatného scenáristu. Ten sice v první polovině dokáže zaujmout a pochmurný příběh rozehrává do velké šíře, ale v druhé půlce až hříšně přešlapuje a nenabízí příliš uspokojivé zakončení. A to je opravdu velká škoda. Celé to totiž zezačátku bylo rozehráno na legendární a nezapomenutelný film. Takhle je to jenom hodně dobré. Ale rozhodně doporučuji.

3. Strážce (2006)

Ne že by byl Strážce nějaká velká pecka, ale vážně nechápu, proč se mu před deseti lety dostalo takové nenávisti a opovržení. Podle mého skromného názoru jde o nadprůměrný thriller naplno těžící z atraktivního prostředí prezidentské ochranky a špičkování Kiefera Sutherlanda a Michaela Douglase je velmi povedené. V pozadí (velmi dobře) fungující pozadí Evy Longorie také stojí za zmínku. Je to prostě takový ten ideální thriller, který se v dabingu jednou za čas objeví na ČT1 a vy můžete ke sledování s klidným srdcem přizvat i rodiče nesnášející titulky a překombinovaný příběh.

Jenom pro jistotu k tomu scénáři. Postava Petea Garrisona hraná Michaelem Douglasem je legenda, která pamatuje atentát na Reagana a přes nějakého toho osobního démona je vzorem pro své mladší kolegy. Jednoho dne mu v práci kolega řekne, že s ním musí mluvit. Než se tak stane, někdo kolegu zastřelí. Zločin vyšetřuje Kiefer Sutherland zaučující mlíčňáka, kterého si vystřihla právě Eva Longoria (kamera zabírá její zadeček opravdu často a nutí heterosexuály a lesbičky-… nemám jak tu větu zakončit) a stopy vedou ke Garrisonovi. Kolem a kolem mi Strážce kdysi udělal radost a vsadím se s vámi, že když mu dáte ještě jednu šanci, nebudete litovat.

2. Rozsudek (1982)

Paul Newman byl, je a bude bůh. Všichni samozřejmě známe jeho nejznámější role po boku Roberta Redforda a někteří dokonce tuší, jaký Frajer Luke to byl i mimo prkna, která znamenají miliony dolarů. Rozsudek alias Verdict vedle největších Paulových pecek trochu zapadnul a je to velká škoda. Drama o právníkovi, který chlastá jak duha a už opravdu hodně dlouho nepracoval na nějakém smysluplném případu, by vám totiž nemělo uniknout.

Outsider Newman je v průběhu těch dvou hodin vážně hodně v pr_eli a můj milovaný režisér Sidney Lumet ho nechává procházet nefalšovaným peklem. Skoro jako oáza naděje působí scény ze soudní síně, kde se zlomený sympaťák pořád dokáže realizovat a navzdory zdrcující přesile prosazuje pravdu s velkým P. Morální poselství filmu je opravdu hodně silné a já do konce života nezapomenu na posledních dvacet minut, kde si všechno nádherně sedne a divákovi se dostane odměny za všechno to utrpení, které musel s hlavní postavou minutu co minutu prožívat. Kam se hrabe podobný (a bohužel známější) Vyvolávač deště.

1. Případ Sloane (2016)

No a to nejlepší nakonec. Pokud nejste náhodní návštěvníci našeho – vašeho milovaného webu, tak možná tušíte, že se Miss Sloane snažím s větším či menším úspěchem doporučovat snad každému kolemjdoucímu už skoro půl roku. Slibuji, že dnes je to naposledy. O co v Případu jde? Zrzavá bohyně Jessica Chastain (má slabost pro dobře uvázané kravaty na vysokých jinoších) pracuje ve Washingtonu jako lobbistka. Má pověst mrchy, která jde za svým cílem přes mrtvoly. Film začíná v soudní síni a vám je hned jasné, že tentokrát musela přestřelit. Senátoři ji přece nebudou vyšetřovat jen tak pro legraci.

Hned ze začátku musím říct, že mám slabost pro Aarona Sorkina, Jessicu Chastain a americkou politiku. Sorkin sice tentokrát scénář nepsal, ale to vůbec nevadí. Skript, který jakoby Aaron napsal, má na svědomí Jonathan Perrera a pod jistým režijním vedením Johna Maddena (bokové doporučení číslo dva– thriller Dluh – také s Jess) dal vzniknout naprosto parádnímu thrilleru/dramatu, ve kterém je vám celou dobu jasně říkáno, že musíte být o krok napřed a vy na to stejně rádi zapomínáte. To je prostě taková nádhera, když z vás film nedělá blbce, ale hraje s vámi rovnou hru a vy závěrečný šach-mat neodhadnete jenom kvůli tomu, že se až příliš kocháte neskutečným hereckým výkonem Jessicy. Pro mě je to zatím film roku.

---

Poznámka pod čarou: Do úst se vám teď jistě dere otázka: „To je všechno hezký Tede, ale kde proboha polovinu těch filmů seženu?“. Nechci tu dělat reklamu Netflixu, ale právě tam jsem odchytnul plno pecek (krom jiného dvě španělské novinky). Pokud jste tak ještě neudělali, koukejte tohoto tatínka filmového streamování alespoň vyzkoušet. Já už jsem závislý.