11. Que Dios nos perdone (2016)

Minulý článek jsem načal Mokřinou a i tentokrát odpálíme doporučovací smršť španělskou lahůdkou z poslední doby. Na MovieZone se o detektivce Que Dios nos perdone začalo mluvit díky Durovi. Zasloužilý bača doporučoval ostošest a já ho na tomto místě musím podepsat a filmu dát jedničku s hvězdičkou. Zase před sebou máme dvojku nesourodých detektivů, kteří vyšetřují (tentokrát obzvlášť brutální) vraždy. No a k tomu samozřejmě konzervativní španělskou společnost, která očekává brzký příjezd papeže a ubohé dvojce vyšetřovatelů hází klacky pod nohy.

U té dvojky vyšetřovatelů se musím zastavit. Zatímco Javier hraný Robertem Álamem je klasický hromotluk, který má problémy doma a zmlátí vás, když se na něj křivě podíváte, jeho kolega Luis fantasticky hraný pro mě neznámým Antoniem de la Torem je koktající pošuk, který je tak trochu sociopat. Zpočátku nic nenaznačuje, že se před vámi rozehrává nezapomenutelná detektivka a rozkrývání identity nechutného vraha stařenek se občas nehýbe z místa. Jenomže pečlivá režie a pracně budovaná atmosféra diváka brzy začne odměňovat dechberoucí detektivkou, jež dokáže překvapit a pokud máte v žánru nakoukáno, na konci snad i zatleskáte.

10. Nebezpečný klient (1994)

Dlouho jsem uvažoval, jestli vám na tomto místě nedoporučit spíše jinou Grishamovku, a to sice Čas zabíjet, který vzniknul o dva roky později pod stejným režijním vedením Joela Schumachera a zahrál si v něm Matthew McConaughey. Filmy toho mají docela dost společného. Odehrávají se na sluníčkem uzurpovaném americkém jihu a vystupují v nich burani, které nakonec zachrání uvědomělý advokát se svědomím. Nakonec to u mě vyhrál Nebezpečný klient a vy si jistě myslíte, že je to kvůli Tommy Lee Jonesovi, který na vás kouká v klasické zamyšlené poloze už z plakátu.

Mýlíte se. Vyhrála to u mě Susan Sarandon, která je tu strašně dobrá. Už když se poprvé objeví na plátně, tak ji budete chtít obejmout a pojmout. V roli odvážné advokátky, která chrání práva svého jedenáctiletého klienta, je prostě neodolatelná a já mám sto chutí jí věnovat ještě jednu větu. Tommy Lee je tentokrát za zápornou (respektive klaunovskou) postavu prokurátora, který létá za případy soukromým tryskáčem a nejdůležitější pro něj jsou rozhovory s novináři. Že jsem vám vlastně neřekl, o čem to je? To já schválně, přátelé. Jen se na to podívejte.

9. Take Me (2017)

Take Me je v prvním plánu komedie. Kdyby tvůrci ještě víc zatlačili na pilu, tak by to byla taková ta absurdní coenovská kriminálka, kde se blbcům všechno rozsype pod rukama a oni se začnou zabíjet. Jenomže ono se na pilu až tak netlačí. Spíše než cokoliv jiného je to žánrové cvičení, kterému ubližuje srovnání s jistým filmem a řeči o šokující pointě. Takového přešlapu se já nedopustím a místo toho začnu vyzdvihnutím postavy parádně zahrané herečkou známou ze seriálu Orange Is The New Black. Mluvím tu samozřejmě o Taylor Schilling.

Jí hraná blondýna stojí v popředí. Zkontaktuje totiž člověka, který má to nejdivnější zaměstnání všech dob: unáší lidi, kteří si ho sami objednají a plní jim jejich tajné fantazie. Hraje ho Pat Healy, který si film i zrežíroval. Už po pár minutách vám začne být jasné, že tentokrát bude všechno jinak a afektovaná blondýna si neobjednala role-play experta, který by jí v ideálním případě dal roubík do úst, zavřel ji bez chleba a vody na tři hodiny do skladu zahradního náčiní a následně ji znásilnil. Ale to jsem trochu odbočil. Take Me je moc příjemná jednohubka u které nebudete celých 83 minut hádat, jak to dopadne. Spíše se budete smát a při závěrečných titulcích budete usilovně psát 4-hvězdičkový report na ČSFD. Těch současných 59 procent je totiž vyloženě trapných.