Christopher Nolan jednou za pár let natočí film, který na MovieZone přejede všechny ostatní. Logicky jsme se tak těšili i na jeho novinku Dunkerk, v níž se řeší evakuace 400 000 obklíčených britských vojáků z francouzského pobřeží. Většina režisérů by z toho nejspíš udělala klasický válečný biják. A my vám teď konečně můžeme říct, co vytáhl z kapsy Nolan…

Jak to vidí Mr. Hlad

Jo, je to boží. Sice mi chvilku trvalo, než mi secvaklo proč, jak a kvůli čemu, ale jsem nadšený. Zpočátku mi u Dunkerku vadila jistá neosobnost a fakt, že o hrdinech vlastně nic nevíme, ale Nolan tohle evidentně ani nechtěl a všechno tlačí přes extrémně intenzivní scény, které umí být akčně-strhující i atmosféricky depresivní. Režisérovy režijní hrátky člověka zabaví na celou hodinu a tři čtvrtě a letecké bitvy i ničení obřích lodí vypadají v IMAXu naprosto úchvatně. A i když to není Zachraňte vojína Ryana (a ani to něčím podobným být nechce), pocit, že každý z tří set tisíc vojáků bojuje o život, je strašně silný. Na velkém plátně naprosto úchvatný zážitek a bezpochyby jeden z nejlepších filmů roku.

Jak to vidí Rimsy

Je to výborný, neodpustím si však edno ALE. Nolanovy filmy pro mě v poslední dekádě představovaly tu nejlepší kombinaci originálního příběhu, dobře napsaných postav a skvělého až revolučního audiovizuálu. V Dunkerku vlastně zbylo jen to poslední, zato však vypiplané do posledního detailu. Forma se stává obsahem a i s minimem příběhu a jedinou postavou, o níž se dají říct aspoň dvě věty, dokáže Nolan udržet napětí a budit emoce, což je bez debat fantastický počin. Přesto jsem čekal něco trochu víc nebo alespoň jiného. Chci to vidět znova a pravděpodobně ve mně film poroste, ovšem teď z něj zas tak na větvi nejsem. Abych ale byl aspoň trochu objektivní – Hardy, Murphy i všichni ostatní hrají, co mají; Zimmerova dunivá hudba a téměř neustálý tikot vytvářejí atmosféru, kvůli které by mělo být kino povinností. Je rozhodně moc dobře, že Nolan nevytvořil rutinní válečné drama, nýbrž naplno skočil do chladných lamanšských vod a přinesl unikátní zážitek naplno využívající filmu jako média.

Jak to vidí Cival

Nolanovská klasika. Produkčně i řemeslně úplně jiná liga a v rámci válečného žánru jedinečná, konceptem vlastně naprosto originální a výjimečně řešená podívaná. Zpestřením jsou v podstatě jen finesy s časovými liniemi, jinak jde o přísný survival, který staví na atmosféře bezvýchodnosti a marné (?) snaze dostat z obklíčení co nejvíc bezmocných vojáčků. Realizace je přitom precizní. Zvlášť v IMAXu si užijete všechnu tu techniku i hnědokabátníky ztracené na nehostinné pláži i mořské hladině, vyloženě se jich můžete dotknout a cítit je, stejně jako strach a bolest v očích mladých kluků, kteří se nemají jak vrátit domů, aby mohli nějak smysluplně čelit vojenské přesile. I přesto, že se tu nehraje na klasicky vyprávěný příběh, jsou ty vzletné, burcující a hluboce lidské motivy o obraně vlasti podány mocně, jak jsme u Nolana zvyklí. A hlavně Hardyho pilotská linie je prostě famózně vygradovaná. Náramná podívaná a jeden z nej filmů roku.

Jak to vidí KarelR

Nebudu psát obligátní „Nolan to zase dokázal“, ale faktem je, že to prostě, ehm, zase dokázal. Dunkerk je depresivní válečné peklíčko, které funguje i bez eRkového ratingu, jelikož stojí čistě na napětí a nepřekonatelných očích Toma Hardyho. Vezměte si Banea, vynásobte to stovkou a přihoďte Kennetha Branagha, jehož pohled taky vydá za tisíc utopených vojáků. Výsledkem je film, v němž nejsou potřeba vysvětlovačky a vlastně tu na ně ani není čas, protože se pořád uhání kupředu na zemi, na vodě i v oblacích. Nolan v podstatě natočil jednu velkou válečnou scénu, která má 107 minut a nedá vám vydechnout až do samotného konce. A i když ji možná nemusel zamotat až tak moc, právě hrátky s časem zaručují, že Dunkerk nezapadne mezi přímočarou konkurenci. Zkrátka je to pecka a ideálně si ji dejte v IMAXu. Jinde se totiž budou lodě a letadla cpát do jednoho záběru vcelku složitě.

Recenzi čekejte v nejbližších dnech.