Cesta do Ralangu

Další ze soutěžních filmů a pohříchu to nejhorší, co jsem měl ve Varech možnost vidět. Tříčlenná indická delegace snímek představila, ale ani to nezabránila skoro čtvrtině diváků v opuštění projekce. Formálně velmi osobitý snímek má sice řadu slušných nápadů, ty se však omezují na jednotlivé záběry a souhrnný příběh je vlastně docela otravný a nesmyslný. Zaměřuje se na čtveřici velmi odlišných postav v indické vesnici Ralang, které si řeší své podivné problémy. Smyslu ani zábavy tu však moc není, a tak přestože se každá odchylka od bollywoodských standardů cení, tomuhle se raději vyhněte. Což naštěstí zas tak velkou práci nedá.

David Lynch: život v umění

Lehce samohoničský dokument, který popisuje dětství a kariérní začátky pozdějšího génia surrealistického bizáru. Sám Lynch vypráví o svém velmi šťastném dětství, v němž na rozdíl od pohnutých osudů svých leckterých uměleckých kolegů nemusel řešit vlastně nic. Ale jelikož měl talent, zaujala ho možná kariéra malíře, čemuž se řadu let věnoval, než se nakonec rozhodl obrazy rozpohybovat. O jeho filmových zážitcích se nedozvíme skoro nic, jelikož vyprávění končí tam, kde Lynchova slavná kariéra začala – u pár kraťasů a Mazací hlavy. Žádnou investigativu nelze čekat, jediným průvodcem je sám Lynch, vizuál obstarávají jeho fotky z mládí a aktuální sochařsko-vizuální tvorba. Fanoušci tohohle podivína si tak přijdou na své, ovšem o hluboký dokument s přesahem se opravdu nejedná.

Případ Nile Hilton

Na základě skutečných událostí byl natočen atmosférický thriller o jednom zločinu sahajícím do nejvyšších pater egyptské politiky, navíc v revolučním období arabského jara. Hotel Hilton se stal dějištěm vraždy, kterou začne vyšetřovat zkorumpovaná káhirská policie a my sledujeme neo-noirovku s řadou typických znaků – hlavní hrdina, kterého hraje oblíbený nosáč Fares Fares, není tak úplně svatoušek a bez cigarety ho nevidíme, potkává nejednoznačnou femme fatale a všude kolem se míhají zločinci i policisté, mezi nimiž člověk na dobráka nenarazí. Díky kontextu arabského jara se jedná o velmi příjemný mix žánrů, kterému i občasnou zkratkovitost odpustíte.

Zvířata

Jsme jako zvířata, nebo jsou spíš zvířata jako my? Aneb na závěr festivalu trocha toho bizárku. Zvířata jsou představována jako pohádka pro dospělé, ovšem tohle dílko Poláka Grega Zglinskiho připomíná spíš Antikrista říznutého Mulholland Drive. Ne nadarmo se hovoří o poctám Trierovi a Lynchovi; Zglinski si od prvního bere emoční vypjatost a paralely s přírodou, od druhého zase matoucí vypravěčské postupy, v nichž se sny a realita prolínají zcela běžně. Tím je do značné míry určeno i to, zdali vás necelé dvě hodiny ve společnosti milostného trojúhelníku a mluvící kočky budou bavit. Do detailů vysvětlitelný příběh nečekejte, raději si užívejte hru, již s vámi Zglinski hraje a návdavkem dostanete i řadu absurdních vtípků pro uvolnění atmosféry. Velmi příjemné zakončení devitidenního filmového maratonu!

Tak, to je vlastně vše, co jsem ve Varech viděl. Co zaujalo vás? Pište další tipy do komentářů.