Cukrář

Tohle německo-izraelské melodrama je neobvyklé tematicky, příběhově však poměrně předvídatelné. Ženatý obchodník z Jeruzaléma má románek v Berlíně. S cukrářem. Po jeho nečekané smrti se zdrcený cukrář rozhodně vyhledat vdovu po svém milovaném a začne u ní pracovat. V tomhle podivném melodramatu jsou hranice sexuality zajímavě překračovány a za zmínku stojí i vystižení stále napjatých vztahů mezi Němci a Židy. Jinak se ovšem v nikterak strhujícím tempu a za doprovodu tklivého klavíru děje přesně to, co čekáte. Cukrář tak mrhá potenciálem v zajímavých tématech i neokoukaném, moukou zaprášeném prostředí.

Ptáci zpívají v Kigali

Rwandská genocida je stále živým a silným tématem a toto nenápadné drama ji ukazuje hodně nekompromisně, přestože se jedná vlastně jen o historické pozadí pro příběh dvou žen. Stárnoucí ornitoložka krátce po propuknutí nepokojů zachrání mladou dceru svého kolegy, již by jako zástupkyni Tutsiů čekal nemilosrdný osud. Odveze ji domů do Polska, kde obě ženy postupně odkrývají svá traumata i lehké vzájemné nepochopení, plynoucí z rozdílných kultur i životních zkušeností. Občasnou zdlouhavost vynahrazuje působivost sdělení a překvapivě trefné paralely naší společnosti se zvířecím světem. Druhý Hotel Rwanda se z hlediska vtáhnutí do smrtící mašinérie nekoná, ovšem i komorní osobní drama v tomhle kontextu vyznívá dostatečně silně.

Dobrý časy

V záplavě standardních festivalových filmů se občas objeví nečekaný poklad, který navzdory očekáváním dokáže zaujmout. To je případ Good Time od nezávislého bratrského dua Joshua a Ben Safdie. Druhý jmenovaný si zahrál i jednu z hlavních rolí, retardovaného mladíka, kterého vlastní bratr přemluví k bankovní loupeži. Ta se ale úplně nepovede a nechápavý prosťáček se ocitne v nemocnici, odkud se ho obětavý brácha (naspeedovaný Robert Pattinson) snaží dostat. Začíná adrenalinová jízda nočním městem, která má frenetické tempo a vtahující atmosféru. Logika příběhu je na vedlejší koleji a hlavní hrdinové se tak dostávají do stále ujetějších situací, které navíc neumějí uspokojivě vyřešit. Což může leckoho dost štvát, ale intenzita zneklidňujících obrazů a iritujícího soundtracku dělá z Dobrých časů malý velký film. Velké doporučení pro Ozvěny Varů, protože tahle jízda plátno potřebuje.

Breaking News

Rumunské drama se zabývá televizním reportérem, kvůli jehož chybě zemře při natáčení kolega. Následně má o něm natočit pamětní reportáž, ovšem pozůstalí se s ním odmítají bavit. Náhodou začne navazovat vztah s kolegovou dospívající dcerou a, jak už to v podobných dramatech bývá, dochází u nich obou k vnitřní proměně. Reportér, dříve se honící za sledovaností, si uvědomuje i vyšší hodnoty, dcera zesnulého se zase složitě vypořádá s otcovou smrtí a musí dospět dřív, než čekala. Nakonec se jedná o typické festivalové drama, kde jsou vypjaté momenty podány s minimem patosu, ovšem v tomhle případě i minimem zájmu ze strany diváka. Dva dny po projekci ve mně nezůstal jediný silný moment či myšlenka, což je docela škoda.

Konec řetězce

Malý estonský film, který svým sevřenějším způsobem dává vzpomenout na Smithovy Clerks. Hrdinkou je mladá servírka (v podání krásné a příjemné Maiken Schmidt), kterou poslední den v práci potkává jeden průšvih za druhým. Jak už to v podobných filmech bývá, v jejím fast foodu se během pár hodin objeví řada divnolidí, kteří si namísto spořádané konzumace život zkracujících jídel řeší osobní trable. Zhruba tři čtvrtiny se jedná o svižnou komedii, založenou na absurdním humoru s přesahem, a pozorný divák si ty neprvoplánové významy najde. Na konci však několik postav trochu nuceně rozjede existenciální povídání, které je sice na pohled hluboké, ve skutečnosti se však pouze uměle snaží přidat další rozměr, který vůbec není potřebný. Nebýt tohoto přehnaně artového závěru, jednalo by se o příjemnou nezávislou konverzačku.

Pro poslední nášup festivalových pecek klikněte na druhou kapitolu.