Ze setkání s hvězdnými tvůrci jsme toho chtěli vybrat víc, ale osud nám zatím moc nepřál. Respektive spíše festivalová dramaturgie, jelikož nejočekávanější star si s lidmi moc nepopovídala. Uma Thurman prohodila pár vět pouze u Marka Ebena Na plovárně, kam jsme se ale kvůli nešťastné kolizi termínu s projekcí Baby Drivera nepodívali. O Jamesi Newtonu Howardovi jsme už psali a Jeremy Renner ještě nepřijel, takže jeho moudrá slova shrneme až za pár dní. Kdo tedy zbývá? Jedna zářící star a dvojité milé překvapení.

Umírněný Casey

Casey Affleck společně s režisérem Davidem Lowerym a producenty představil Přízrak: A Ghost Story. Pro mě zatím nejlepší film festivalu, který úspěšně rozděluje kritiky i diváckou obec, za což u mě získává další body navíc. Tvůrci ale vypadali, že s tímhle přijetím počítali a Casey se dokonce nebál natvrdo přiznat, že když jeho filmy vidí příliš velké množství diváků, dělá něco špatně. Jeho kariéra tak i po zisku Oscara bude pokračovat směrem menších a divných projektů, žádného mumlavého záporáka v komiksech si tedy zřejmě nestřihne. Hurá!

 producent Toby Halbrooks (vlevo), Casey Affleck (toho poznáte) a režisér David Lowery
(zdroj: Film Servis Festival Karlovy Vary)

Hned zkraje tiskovky Casey prozradil, co každého v souvislosti s Ghost Story hned napadne – je to pod prostěradlem vážně on? Ano, většinu času ano, což příjemně potěší. Pro všechny zúčastněné byl Přízrak osobním projektem. Točasto bývají takové píárové řečičky, ale zrovna u tohohle tématu tomu lze i věřit. Stejně jako volbě filmů – oscarový herec zmiňoval, že ve svých rolích nechce pouze vyjádřit předem jasný záměr tvůrce, ale zajímá ho proces interakce jeho vlastní osobnosti se ztvárněnou rolí. Což se v minulosti prý leckdy nedělo, nerad proto slyší o svých začátcích v sérii Prci, prci, prcičky. Teď už samozřejmě dosáhl statutu, že si může vybírat a právě spolupráci s Lowerym si v tomhle ohledu pochvaloval. K recenzi se za pár dní už vážně dostaneme…

Skromné legendy

Režisér Ken Loach a jeho dvorní scenárista Paul Laverty převzali Křišťálové glóby, uvedli řadu svých klasik a promluvili o věcech, které je zajímají. Loach je už několik dekád ikonou sociálních dramat, někdy zvaných také britský sociální realismus, což však anglický elegán neslyší vůbec rád. Pro něj jsou to prostě příběhy z neutěšeného prostředí, které se snaží zobrazit živoucí a nevykonstruované hrdiny. Ty jsme mohli naposled vidět v loňském hitu Já, Daniel Blake, který získal řadu ocenění a i já jsem ho chválil. V osmdesáti letech se tak Loach dočkal další vlny zájmu o jeho tvorbu, na čemž měl podíl i skvělý výkon Davea Johnse, typického produktu Loachova castingového přístupu.

Paul Laverty (vlevo) a Ken Loach
(zdroj: Film Servis Festival Karlovy Vary)

Johns je totiž především stand-up komikem, ve filmu nikdy nehrál. Loach však preferuje lokální herce, s nimiž se mohou diváci ztotožnit a kteří ve svých rolích nepůsobí uměle. Když odsuzoval třeba angličtinu ve filmech o nacistech, pochvalně jsem mručel a vzpomínal na své výtky třeba k loňskému Anthropoidu. Zaměření na regionální problémy značí i scénář, který je od Lavertyho obvykle do detailů připraven a vychází z velké znalosti politické situace a sociálních problémů. A když už jsme u sociálních problémů – nejhorším místem na natáčení filmu je prý Los Angeles. Prorostlé byrokracií, protivnými lidmi a samozřejmě neúnosnou drahotou. Dobré vědět!

Oba pánové si však okamžitě získali publikum svou bezprostředností a skromností. Nesnášejí aroganci filmových hvězd a politiků a Loach se dokonce ochotně podepisoval fanouškům i ve chvíli, když už ho jeho vlastní tým odváděl pryč, protože kamsi spěchali. Laverty je zase ukázkový Skot, díky jehož přízvuku máte okamžitě pocit, že jste se ocitli na glasgowském předměstí v Trainspottingu. Prostě sympaťáci každým coulem.