Proměna Michaela Baye ze Spideyho, milého kluka ze sousedství v bezohledného Venoma, nicméně pokračovala. Jeho autorský projekt Pain & Gain byl roztomile trhlý, ale zároveň skrz něj opět probleskovalo, že bez dramaturgického a producentského vedení jednoduše Michael neví kudy kam a režíruje načančaný chaos, který se dobře prodává v trailerech, ale v kinech vyloženě fyzicky bolí. Z Míši nám ovšem za ta léta vyrostl úspěšný producent, jehož poskoci udělali kariéru na levných remacích slavných hororů. Co na tom, že šlo většinou o průměrné či podprůměrné filmy, tržby přece nikdy nelžou. A byla to právě řeč peněz, která Baye znovu přilákala k Transformerům. Stačilo mu slíbit peníze na Pain & Gain a tučný podíl na tržbách, které by u dalších Transformerů velmi pravděpodobně atakovaly miliardu. Sami si sáhněte do svědomí, jestli byste odmítli sto, stopadesát milionů dolarů ležících jen tak na ulici.

A tak jsme se dočkali čtyřky, ve které už není ani Shia (pustil si pusu na špacír podobně jako Megan Fox a Bay mu prostě neobnovil smlouvu), ani Hugo Weaving coby Megatron (tohohle recastingu si ale všimnou jen opravdoví fandové), takže se můžete těšit na nového hrdinu Cadea Yeagera, kterého hraje Mark Wahlberg z Pain & Gain. Těžko říct, jestli je zábavnější sledovat jak Wahlberg bojuje s bostonským přízvukem v roli texaského vynálezce, nebo jak se snaží v upnutém tričku odříkávat fyzikální vzorečky. Nevím, jestli má Ehren Kruger děti, ale tak trochu ho podezírám, že si scénář nechal napsat od nich nebo ho outsourcoval do Číny, protože půlka filmu se odehrává v Asii, nové postavy mluví jako absolventi pomocné školy a všechno jde k čertu. A to doslova, protože se ocitáme v apokalyptické válce se všemi transformery. Už to není o autobotech a decepticonech. Lidstvo jde po všech, bitvami pochroumaný Optimus Prime se musí skrývat a lidé mezitím pomocí záhadného transformia oživují Megatrona a dělají z něj Galvatrona na dálkové ovládání, což se samozřejmě vymkne kontrole, načež hrozí, že celou planetu zaplaví transformium a všichni umřou!

Potíž je v tom, že divákům už je to úplně jedno a vlastně je to jedno i autobotům, kteří se vracejí jen proto, aby lidem ve filmu řekli, že už na to kašlou. Ještě jedna záchrana, klidně i s robodinosaury, abychom si sáhli do historie a na dno ještě trochu víc, a končíme. Jenže tohle není poslední kolečko nejlepších hitů, nýbrž skládka na sebe navršených nesmyslů a dalšího rozpadu Michaelovy osobnosti. Jeho mlsné oblety kolem žen máme rádi, ale ve čtyřce je objektem sexuální tenze sedmnáctiletá Wahlbergova dcera, která randí s dvacetiletým mechanikem. Ve filmu je dokonce scéna, ve které je vysvětleno, že je to v pohodě, protože pokud mezi takto mladistvými je max. čtyřletý věkový rozdíl, spadá vztah do kategorie Romea a Julie, a nejde tedy o sexuální obtěžování mladistvých. Jde asi o nejlépe vyrešeršovanou scénu celého filmu, která z něj trčí jako bolavý palec.

Se čtyřkou se Transformeři definitivně stávají, když ne nenáviděnou, tak minimálně trpěnou sérií. To už není jen o výsměchu od diváků, kteří jsou intelektuálně na výši (ať už to znamená cokoliv), tady už některé věci ospravedlnit nelze a Michael Bay si svou sebedestrukci snad ani neuvědomuje. Transformeři se stávají jeho poznávací značkou, většinu jeho filmografie teď tvoří tahle série a onen Bayhem, který dříve coby trademark shrnoval mistrné zpomalovačky, špičkové efekty, vynalézavou práci s kamerou a na sílu tlačený americký patos a stalkování dívek a aut jakéhokoliv stáří, se významově mění v drahý a hezky vypadající chaos, ve kterém se za všeobecného nepochopení publika splachují stamiliony do záchodové mísy. Jak může vzniknout něco tak dlouhého a přitom uspěchaného, něco tak nesouvislého a přitom zdánlivě nekonečného, něco tak dobře vypadajícího a přitom absolutně zbytečného.

A tak jsme dospěli k pětce. Původně jsem si říkal, že se s Michaelem přestaneme vídat. To kouzlo našeho vztahu už je prostě pryč. Tak nějak jsem byl rozhodnutý, že páté Transformery vynechám, protože se skvadrou Bay-Kruger už nebylo o čem točit. Jenže pak jsem odrecenzoval 13 hodin, další Bayovu "komorní" sólovku a začalo se mluvit o tom, že další Transformeři budou zaručeně poslední. A protože sliby se mají plnit jen o Vánocích, tak jsem si říkal, že by to snad šlo. Při vstupu do sálu jsem ignoroval nemastné neslané trailery, zvěsti o dalších pěti filmech a třech spin-offech, dokonce jsem neposlouchal ani zprávy o scenáristickém trustu, což je po zběsilostech u DC zaručená cesta do pekla. Myslel jsem si, že jdu spíš na pohřeb a křtiny, ale bohužel jsem nemohl ani doufat, že něco ošklivého skončí a něco hezkého začne. Podle všeho to vypadá, že cesta na dno bude delší, než jsme si mysleli.

Nebudu spoilerovat, to už jsem slíbil, takže se spokojím s náznaky. Hlavní záporák pětky zcela popírá všechno, co jsme kdy o transformerech a jejich zrodu slyšeli. Jeho plán na záchranu planety Cybertron se až nebezpečně podobá plánu jednoho z předchozích záporáků, takže budete mít neodbytný pocit dejá vu. Postava ze čtyřky se vrací a najednou vypadá jako postava z jedničky a vůbec nikdo to neřeší. V lidských frakcích operují tajné řády, které jsou tu mnoho století, ale během událostí předchozích čtyř dílů o nich nikdo ani omylem neslyšel, což je vzhledem k Simmonsovým záznamům o VŠEM, co se týká transformerů, poměrně nevěrohodné. Stejně jako to, že se transformeři ve velkém účastnili obou světových válek. A po sexuálních obletech dvacetileté Megan Fox a sedmnáctileté Nicoly Peltz tu máme čtrnáctiletou Isabelu Moner. Naštěstí se s ní nikdo nesnaží vyspat a Mark Wahlberg dostane na hraní tuctovou modelku Lauru Haddock. I tak je to ale na pováženou.

Z Bayhemu se stává definice naprosto nesouvislé akční omáčky, ve které účinkují už nikoliv postavy, ale akční figurky. Objeví se Lamborghini, promění se v barevně odpovídajícího robota, který řekne dvě hlášky a následně je zrecyklován v epické akční scéně, aniž bychom se o něm dozvěděli cokoliv dalšího. Veškerá identifikace je pouze vizuální, protože prim hrají opět lidé, ačkoliv jsou pouze dalšími figurkami odříkavajícími nekonečné stránky zbytečných vysvětlovaček, které mají postavit transformeří vesmír znovu na nohy. Někdo si po letech marveláckého úřadování uvědomil, že chce taky vlastní vesmír, a tak se najednou o Bumblebeem mluví jako o veteránovi, který je na planetě už několik století, a dostane napřesrok vlastní spin-off (respektive prequel), odehrávající se v osmdesátých letech.

Anthony Hopkins proto trpělivě vysvětluje, že všechno souvisí se vším a nic vlastně nedává smysl. Takže zatímco autoboti se někde flákají, parta lidí si donekonečna povídá za asistence robotického komorníka, jenž má na svědomí nejlepší vtip filmu, když dramatickou hrou na varhany a chorály vlastní produkce podbarvuje Hopkinsovo vyprávění. Mám pocit, že to musel do scénáře připsat frustrovaný stážista a Bay, jedoucí na autopilota, to prostě bez okolků natočil, jakkoliv si zrovna tahle scéná trefně dělá legraci z toho, kam se celá série dokodrcala.

V poslední půlhodině už jen netečně pozorujete, jak lidské postavy neustále někam padají, případně zpomaleně levitují obklopené stovkami neexistujících a vzájemně nesouvisejících CGI vrstev. Kdyby to někdo vyměnil a nechal Marka Wahlberga rotovat ve vesmíru Teletubbies, dávalo by to celé zhruba stejný smysl. Stejně tak mám pocit, že si celý film víc užijete s rychloposuvem bez zvuku. Trápení bude kratší, pochopení děje se možná dokonce zlepší. A možná minete v té rychlosti potitulkovou scénu, která celou sérii hází do další černé díry. Šestka je ostatně odsouhlasená na rok 2019 a její záporák, kterého si možná pamětníci budou pamatovat z animované verze z roku 1986, neslibuje žádnou změnu kurzu. Spíše naopak.

Blockbusteroví všežravci se mohou utěšovat tím, že Transformeři byli vždycky hloupí, ale já budu oponovat, že byli alespoň zábavní, protože na dobrý gag nebo vtip potřebujete pointu, kontext a timing. O těchto stavebních kamenech neslyšeli scenáristé pětky vůbec nic a Michael Bay jim jejich dvě stovky stránek popsaných nesmysly zrežíroval bez sebemenšího zájmu o výsledek. On se na place vyblbnul, zarajtoval si na IMAX kamerách, vyhodil do vzduchu pár aut a domů, zajezdil si novým Lambem, a pak ten bordel předal trikařům a střihačům. To oni jsou pravými hrdiny tohoto snímku. Ti první zajistili, že bude v kinech vypadat dobře a možná vás na pár okamžiků opět donutí hledat čelist na podlaze (ačkoliv tu není emoční pojítko s postavami a bez režijních nápadů bude CGI vždycky jen pozlátko), ti druzí pak po zjištění, že z toho nikdy nebude film v pravém slova smyslu, alespoň proměnili akční scény v působivé koláže, jež si můžete za pár měsíců pustit na své nové 4K televizi jako působivé techdemo za bratru 260 milionů dolarů. Jeden by skoro myslel, že za takové peníze a tolik vyplýtvané výpočetní síly už bychom našli ve vesmíru opravdové mimozemšťany.

Co dodat? Michael se loučí, scenáristický trust zůstává a karavana jede dál. Ale už beze mne. Pro nepřekonatelný odpor dávám Transformerům definitivně sbohem a na další díl se podle nálady v redakci může těšit Rimsy, který se na projekci jako jediný zbaběle nedostavil. Nejsem fanouškem rebootů, ale tady je situace tak závažná a kára rozjetá tak nešťastným směrem, že bych to celé okamžitě odpojil od elektřiny a po pár letech opatrně nastartoval znovu. V komiksových předlohách je tolik parádních příběhů, ve který autoboti a lidi bok po boku s širokými americkými úsměvy bojují proti šmejdům z vesmíru, že je až nepochopitelné, kam jsme se za těch deset let dostali. Chce to někoho jiného u kormidla, ale hlavně u scénáře. Kašlete na budování vesmírů, které nemáte čím obydlet a začněte znovu od píky. Můj hlas zcela jistě v následujících dnech překřičí řeč peněz a nenáročných fandů, takže si můžeme vsadit, že šestka a možná i sedmička pojedou ve stejném duchu, ale jednoho dne potká tuhle sérii stejný osud jak mnohé před ní. Vzpomínat se bude na první díly a ten zbytek se bude milostivě ignorovat. Stalo se to Policejní akademii, ale i Vetřelcům nebo Indiana Jonesovi. A jestli opravdu ta jednička Transformerů bude někde vystavená jako ukázka hloupého, ale srdcařského blockbusteru, ve kterém si product placement podal ruku s tradičními vyprávěčskými postupy, měla by vedle ní stát pětka jako odstrašující příklad následných manipulací v režii ambiciózních nekňubů.

Tedy samozřejmě jen v případě, že ji v tomhle nezastíní další díly. I tak ale bude mít pětka doživotně výsadní postavení díky tomu, že v ní pohřbil sérii ten, kdo ji v roce 2007 vynesl na vrchol popularity. Sláva je pomíjivá, Michaele. Průšvihy si ale diváci pamatují zatraceně dlouho. Další tvůj projekt definitivně ukáže, jestli jsi arogantní producent nebo jen zlenivělý režisér. Pevně doufám, že se slepá spravedlnost přikloní k tomu druhému, protože chci znovu toho Baye, co požaduje, aby věci byly awesome ve všech ohledech...