Vždycky mě fascinují výkřiky, že už se prakticky netočí dobré filmy. Lidé soustavně porovnávají zhruba 40 let filmové historie, kterou mají reálně v paměti, s posledními měsíci (přinejlepším pár lety), a ukrutně se diví, že za tu dobu nevznikl stejný počet geniálních celovečeráků. Řeči o tom, jak je Hollywood strašně v háji, jsou čím dál tím "módnější" - i když je pravidelně nad čím jásat. Do deprese ale naštěstí neupadli všichni a sem tam se stále objevují hlasy, které ve 21. století najdou řadu úžasných filmů.

Jedním z nich je i Denis Villeneuve, kanadský režisér Sicaria, Příchozích nebo nadcházejícího Blade Runnera 2049. Villeneuve se vypracoval mezi nejsledovanější hollywoodské režiséry (tedy minimálně pro nás) a vlastně není zas takovým překvapením, že současnou situaci nevidí zas tak černě, když v ní točí jeden chválený biják za druhým. Co z něj ale vypadne ve chvíli, kdy se zeptáte na povedené nové kousky jeho kolegů? Přesně tuhle otázku zodpovídá nový článek z New York Times, v němž Villeneuve společně s Antoinem Fuquou, Sofií Coppolou, Paulem Feigem, Brettem Ratnerem a Alexem Gibneym vybírá nejlepší filmy 21. století.

Pokud vás zajímá, co vypadlo z ostatních režisérů, zamiřte sem. Villeneuvea si ale dáme hezky v češtině, aby mohlo nad tím, jak má vytříbený vkus, zajásat co nejvíc lidí.

„Je lepší Až na krev nebo Tahle země není pro starý (oboje z roku 2007)? Podivná otázka. Za mě je stěžejní dopad, jaký na mě ty filmy kdysi měly, a jestli ho mají dodnes. O všem rozhoduje čas.

Některé záběry mi proletěly hlavou jako kulka, která rozstříkla kusy mého mozku po zdi. Třeba záběr, v němž Daniel Day-Lewis křtí dítě ropou, který z Až na krev dělá novodobou filmovou klasiku. Ten samý pocit jsem pak měl i u coenovského opusu Tahle země není pro starý. Obraz policistových bot, které zanechávají krvavou skvrnu na podlaze, zatímco jejich nositele škrtí hrůzostrašný zabiják s tváří Javiera Bardema, mě děsí dodnes.

Zpomalený záběr z Proroka (2010), v němž auto sráží jelena, je jedním z nejsilnějších filmových obrazů poslední dekády. Je ale lepší než následování Scarlett Johansson do temné kaluže v Pod kůží (2014)? Jablka a hrušky. Seznamy se hodí akorát k nakupování.

Šílenství ve Špičáku (2009) je tou nejvíc osvěžující věcí, kterou jsem viděl za hodně dlouhou dobu. Yorgos Lanthimos patří mezi nejzajímavější současné režiséry. Pořád se směju při vzpomínce na to, jak dospělí chytají letadla, která jim padají na zahradu, protože je jejich otec přesvědčil o tom, že to je ovoce padající z oblohy.

Živě si pamatuju Dogville (2004) Larse von Triera. Nápad nestavět na place zdi, aby se naplno ukázala komunitní zbabělost, byl geniální.

Bože, jak já miluju filmy. Kéž by se mi jich sem vešlo víc, třeba... Potomci lidí (2006), Počátek (2010) nebo Amores perros - Láska je kurva (2001).

Když jsem na konci 20. století začínal točit filmy, předchozí generace filmařů mi říkala, že je kinematografie mrtvá. Inu... ať žije kinematografie!“