Známe to všichni. Na plátně začnou nabíhat závěrečné titulky a člověk už se těší na diskuzi s kamarády rozebírající kvality právě skončeného snímku. Jenomže nejenom novinkami je člověk živý. Občas dojde na přetřes film starší, který nám nedá spát ani po letech. Jaká byla kritéria výběru filmů do článku? Už při zběžném pohledu na řešené snímky vám musí být jasné, že záběr byl tentokrát hodně široký. Počínaje komiksovkami, konče komedií z Německa. Důležité prostě je, že námi vybrané filmy vytáhnete v hospodě. Použijete je pro přirovnání, budete je citovat, chválit i hanět nebo se kvůli nim prostě jen pohádáte. Zatímco na MovieZone se může váš názorový oponent jednoduše urazit, v „restauraci“ často vyřeší ostřejší diskuzi pozvání na panáka.
Pojďte se tedy s námi přenést do nějakého kvalitního pohostinství. Já jsem se v jednom takovém zařízení disponujícím pípou a zásobou červeného vína ocitnul s redaktorem sesterské TVZone Samem Vimesem a článek jsme přitom napsali napůl. Pili jsme při tom Modrého Portugala z Vinařství Sedlák. Samozřejmě platí, že proti gustu žádný dišputát a diskuze je otevřená vašim návrhům. Jdeme na věc.
Interstellar (2014)
Marně si vzpomínám, kdy mi naposledy mluvil někdo z duše víc než Cival. MovieZone tatínek a maminka v jednom totiž u příležitosti premiéry Interstellaru napsal(a): „Nolan je prostě jinde“. Je, a v hospodě jsem se o epopeji, která zároveň funguje jako milostný dopis Kubrickově Vesmírné odyseji, pohádal už mnohokrát. Dost možná nejzajímavější mainstreamový režisér současnosti si ukousnul velké sousto a podle mě se jím rozhodně neudávil. Počínaje fantastickými vesmírnými obrazy, které ocenil i technický poradce snímku a astrofyzik Kip Torn, konče emocemi, jež na mě fungovaly přesně tak, jak měly.
Proto mě ničí zástup kamarádů (a občas i MZ uživatelů), kteří film berou jako nelogickou ždímačku na emoce bez přesahu. Nolan mi totiž splnil sen. Natočil sci-fi dobrodružství, které mohli z fleku napsat bratři Strugačtí a naprosto suverénně stvořil novodobou vědecko-fantastickou klasiku. Ta sice trochu ztrácí na působivosti opakovaným zhlédnutím na domácím kině (velké plátno tomu dodalo hodně), ale stejně nabízí přehršel myšlenek a technických fines, ke kterým se rád vracím. Jestli chcete, abych vás neměl rád a pohádal se s vámi, napište do diskuze váš hejt o Nolanově polopatismu, všeobjímající lásce překonávající čas a rodinných poutech. Už teď vás nenávidím. (TedGeorge)
Avengers: Age of Ultron (2015)
Druhá štace vlajkového týmu Marvelu a film, jehož odstavec si do větší či menší míry můžeme vztáhnout i na ostatní filmy ze série. Právě tady se v rámci marvelovek dost často láme chleba. Někteří Age of Ultron používají jako synonymum mizerné komiksovky, jiní jej chválí jako výborně zvládnutou týmovku.
Vytýká se „digibordel“ na konci, obrovské množství postav, opět nevýrazný záporák, nezajímavý vizuál nebo akce nezvládnutá dialogovým režisérem. U záporáka se zas tak moc hádat nebudu, daredevilovský Kingpin se ani tady nekoná. Jinak ale Whedon dodává avengerovský tým v rozsahu, jež už začíná odpovídat komiksům, při němž zároveň každý dostává svůj malý příběhový oblouk a nějaký zapamatovatelný moment. To nejzábavnější jsou ale právě jejich slovní interakce a plnění fanouškovských snů, scénou s kladivem jen počínaje. Intermezzo na Hawkeyeově farmě zase chválí i leckteří hateři. Joss tady musí zvládat papírově nemožné – představovat nové postavy, nezanedbávat ty staré a ještě chystat půdu pro Civil War i Infinity War, a ono se mu to kupodivu nerozpadá pod rukama. Klidně bych si to dal i v tříhodinové verzi. (Sam.Vimes)
Prometheus (2012)
Zatímco u Interstellaru jsem zastupoval světlou stranu síly, u Promethea budu u fanoušků vetřelčího prequelu za nenávistného ničemu. Ten film je totiž strašně hloupý. Bolí mě to hlavně kvůli tomu, že mám rád Ridleyho Scotta a každé režisérovo zaškobrtnutí (není jich zase tolik) mě neskutečně bolí. Může mi někdo vysvětlit, proč ve filmu Peter Weyland (alias Guy Pearce) utratil miliardy dolarů za tu nejmodernější vesmírnou loď a zalidnil jí sbírkou hovad, amatérů a psychicky labilních vědců? A když už jsme u toho utrácení miliard, proč si panebože studio (respektive Ridley Scott) nenajmulo schopnějšího scenáristu? Máte odpověď? Čekám…
… pořád čekám. Jinak je totiž vše v naprostém pořádku. Scott pořád ovládá řemeslo jako málokterej rejža a co se technického hlediska týče, servíruje nám vymazlené sci-fi, jež dokáže být v akčních sekvencích strhující. Jenomže co je to platné, když je nám osud postav šumafuk a některá trapná úmrtí jsou vyloženě k smíchu. Je to jednoduché, milý Karle. Když se vrátíme do kinosálů o necelých 40 let nazpět, tak se při projekcích prvního Vetřelce ozýval nervózní smích diváků maximálně kvůli tzv. „upouštění páry“ a jako reakce na neskutečně dusnou atmosféru a k nevydržení napínavé scény. Popojedeme do roku 2012 a smích se v kinosálech ozývá znovu. Tentokrát však nikdo páru neupouští a o čtyři dekády zkušenější diváci se upřímně smějí tomu, jaké blbosti se na plátně odehrávají. (TedGeorge)
Borat (2006)
Zrovna Borata nevytahujeme v hospodě, abychom se dohadovali o jeho (ne)kvalitách, ale prostě jen kvůli hláškám. Je jedno, jak málo jsou v danou chvíli relevantní, s přibývajícími půllitry u mých kamarádů na hlasité citování těžce nekorektního Kazacha nakonec dost často dojde, až se lidé od vedlejších stolů otáčejí. A vy si klidně dosaďte libovolnou, pro vás „klasickou“ komedii.
Já vlastně chápu, že ani nemusíte být z Kazachstánu na to, aby vám Borat připadal trapný a nevkusný. Ten humor skutečně mnohdy je infantilní a nadmíru vulgární, zároveň se ale za těmi prvoplánovými vtipy skrývá i neprvoplánová satira, a to vše je tažené dopředu nekompromisně odhodlaným Sachou Baronem Cohenem. Borat ve vysoké kadenci šije na všechny strany, ve vhodně naladěné společnosti spolehlivě ničí bránice i při několikáté repríze a navíc měl i štěstí na povedený dabing, což z něj ve výsledku dělá ideální party film. „To fajne!“ (Sam.Vimes)
Jinak o žádným filmu jsem se nehádal tolikrát a tak intenzivně jako o Interstellaru. A ta Tedova nenávist mě bolí až u srdíčka.