Dneska už víme, proč jsou teenageři tou nejcennější komoditou pro filmová studia. Utrácí nejvíc peněz (svých nebo rodičů), mají nejvíc času se oblékat do kostýmů postav, psát fandovskou fikci, tvořit cokoliv, debatovat o čemkoliv a vůbec tak nějak fungovat jako chodící reklama. Přesně to v sedmdesátých letech zabralo - na film nechodili sólo kluci, jak se studio bálo, ale celé houfy nerdů, kteří o něm pak řekli dalším nerdům, a celé se to na sebe nabalilo neuvěřitelným způsobem. Nešlo totiž jen o teenagery ve smyslu dětí, protože na Star Wars chodili a dodnes chodí hlavně ty děti, co nikdy nevyrostly - doživotní nerdové/geekové, co i ve čtyřiceti doma potají máchají světelným mečem, kupují si plyšové ewoky a mají zabookované lístky na premiéru dalšího filmu nebo jakékoliv přidružené akce dlouhé měsíce dopředu. Ti cílevědomější z nich pak tvrdě studovali a stali se z nich grafici, animátoři, zvukaři nebo scenáristé, kteří si vytýčili, že jednoho dne stanou na prahu Skywalker ranče a budou dělat na další trilogii. Z některých se dokonce stali režiséři a povedlo se jim tenhle záměr splnit do puntíku, ale to trochu předbíháme, viď, J.J. Abramsi?

Třicátníci z postkomunistických zemí jsou na tom trochu jinak než jejich západní kolegové. Zatímco u nich se předává Star Wars jako mantra z generace na generaci, my jsme si museli tyhle klenoty vyštrachat v hromadě stejně vypadajících antracitově černých VHSek. Na některé bylo napsáno Rocky, na jiné Smrtonosná past, tamta měla nicneříkající nápis E.T. a tahle zas tučný název Star Wars. Bez číslovky. Všechny jsme je hltali, ideálně ve správném pořadí (mezi mými kamarády bylo bohužel pár obětí, co "začínaly" u Impérium vrací úder), a možná si při prvním zhlédnutí ani neuvědomovali jejich výjimečnost. To přišlo až později, když se věci dávaly do kontextu a formovalo se filmové vzdělání. Nebyl internet, v některých okresních městech ani ta Cinema v trafice - byl to divoký západ, kdy člověk seděl doma a hltal popkulturu, která se na něj hrnula odevšad.

Vzpomínám si, jak jsem podobně hřejivý pocit z otvírání síní s poklady zažil ještě na přelomu devadesátek, když jsem začal hltat hongkongské akční pecky ze sedmdesátých a osmdesátých let. To už jsem měl internet a mohl jsem vyzobávat, ale prvních deset, dvacet filmů jsem do sebe napral tak nějak naslepo a shodou okolností to byly ty absolutně největší klasiky. Ten pocit, že každý další film atakuje absolutní hodnocení a že mi doposud unikalo tolik klenotů... nádhera. Teď se dostáváme do fáze, kdy začínáme mít vlastní potomky a jejich filmové vzdělání plánujeme, prostě si nemůžeme pomoct. Přemýšlíme o tom, kdy a v jakém pořadí jim Star Wars pustit. A samozřejmě se obáváme toho, že jim ta nejstarší trilogie nebude po chuti.

Není to ostatně tak dlouho, co jsem si to ověřoval na učebnicovém teenagerovi těsně před premiérou sedmé epizody. Síla se ovšem v osmnáctileté holčině neprobudila, Novou naději absolvovala ještě dobrovolně, Impérium spíš prolétla a nejvíc se jí líbil Návrat Jediho (to je reakce většiny dívek - plyšoví ewoci a happyendy vládnou i po letech). Její dožadování se prequelové trilogie mi přidělalo vrásky, ale naštěstí nebyl čas a šlo se na epizodu 7, která byla bezprecedentním úspěchem a překvapivým návratem ke Skywalkerovi, protože "teď to najednou dává smysl!".

Tím chci jen říct, že dřív nebo později tenhle svět uhrane každému a je jen jeho úkolem, jak se k tomu dopracuje. Lucas ho prozíravě nechal otevřený, protože tušil, že ho fandovská komunita udrží naživu, aby mohl inkasovat další a další miliony z prodejů hraček, osušek, penálů, plážových dek a dalších produktů. A my jsme se tak dočkali obnovených premiér, včetně té kontroverzní z roku 1997, která přidala možná až příliš kudrlinek, ale také mnoha ikonických videoher, jejichž úspěch částečně přispěl k tomu, že se Lucas rozhodl jít do prequelové trilogie. I ta je pro mnohé jejich prvním setkáním se světem Star Wars, a teď když už se po těch letech prach definitivně usadil, musím říct, že je mi pořád nejsympatičtější právě Skrytá hrozba, která má tolik společného s Novou nadějí a snaží se být dobrodružstvím malého kluka pro novou generaci.

Pamětníci samozřejmě tuší, že tenhle příběh dopadne jinak, než by si nováčci v řadách fanoušků přáli, ale v tom je přece to kouzlo. O tom, jak nešetrně se s ním Lucas vypořádal ve druhé a třetí epizodě, už mluvit nebudeme, ale i nová trilogie udržela plamen Star Wars naživu a zklamaní fanoušci dostali ve stejném období hned dvě podobně nosné trilogie. Na tu matrixovskou se kvůli vlažnému přijetí sequelů často zapomíná, tu druhou asi nemusíme představovat. I ta má mimochodem nemilované "dítě" v podobě Hobita - nafouknutého a CGIčkem příliš vylepšeného prequelu, který bude navždy ve stínu původního Pána prstenů.

Teď se však nacházíme ve třetí fázi, kdy Disney po odkoupení celého Star Wars impéria od George Lucase nejslavnější filmovou galaxii zuřivě rozpíná do sequelů, prequelů i sólovek významných postav. Můžete si o tom myslet co chcete, ale studio ve skutečnosti našlapuje velmi obezřetně. Do důležitých rolí producentů nasadilo staré pardály, kteří se otřeli o původní trilogii, režijní posty obsazuje soudobá řemeslnická smetánka, co na původních epizodách vyrostla. A Síla se probouzí je variace na Novou naději částečně i proto, že se historie opakuje, byť v hávu neukotveného času vzdálených vesmírů. Všechno je to nové a přitom tak povědomé, tak trochu průhledné, ale právě proto se po tom můžeme utlouct, protože chceme svou pohádku na dobrou noc.

Nemá smysl filozofovat nad tím, proč chce publikum v dnešním neutěšeném světě v kinech vidět pozitivní příklady, protože to můžeme snadno otočit a říct, že žijeme v největším blahobytu a míru, co kdy byl, takže jsou naopak kina i televize plné drsných a temných příběhů, detektivek a thrillerů. Ne, tohle všechno tu hezky existuje vedle sebe, protože filmový i televizní vesmír po vzoru toho skutečného neuvěřitelně expanduje a my jsme stále ještě schopni vstřebávat víc a víc všeho, takže zvládáme sluníčkové blockbustery i temná psychologická dramata, bezmozkové sitcomy i rozmáchlé vážné minisérie atd. atd. A přesto se Star Wars vrací v ideálním čase a znovu těží ze skvělého timingu. V předchozí dekádě to totiž vypadalo, že žezlo od sci-fi blockbusterů na chvilku převzala fantasy. Ať už to byl "realistický" Gladiátor nebo komiksová Třístovka či již zmíněný Pán prstenů a třeba i Harry Potter. Ani Transformery bych nepočítal vyloženě za sci-fi, protože mají mnohem blíž k té superhrdinské fantasy, jenom jsou v nich shodou okolností roboti a nikoliv superhrdinové.

V sedmdesátých letech, poté co opadlo nadšení z přistání na Měsíci a Američané částečně hodili v závodech ke hvězdám ručník do ringu, žádný velký hlad po vesmíru na stříbrném plátně nebyl. Snímky z tohoto žánru byly většinou levné, trikově nepříliš objevné. Lucas tohle všechno změnil a zažehnul novou revoluci. O nějakých pětatřicet let později se zmražení investic do NASA projevilo jinak - lidé už si svou touhu po hvězdách nenechali vzít a Hollywood na nedostatek skutečných vesmírných projektů zareagoval po svém. Do kin zamířil nový Star Trek, Gravitace nebo Interstellar. A v roce 2015 také sedmá epizoda Star Wars s podtitulem Síla se probouzí.

Dozvuky téhle sci-fi renesance můžeme vidět všude kolem - ať už je to Prometheus či Marťan Ridleyho Scotta, Pasažéři, nebo návrat Dne nezávislosti, Vetřelce, Predátora a mnohých dalších. A vzhledem k tempu, jakým Disney sází další epizody a prequely, lze očekávat, že sci-fi z elitní skupiny královských žánrů jen tak někdo nesesadí. Ostatně i proto, že řada marvelovských komiksů jako Strážci Galaxie nebo Thor do tohoto žánru alespoň částečně spadá.

Připouštím, že si studio tuhle cestičku do značné míry uhrabává samo, ale na tom není nic špatného. Na publikum přitom útočí stejnými zbraněmi jako kdysi George Lucas. Zápletky jsou plné klišé a archetypů, audiovizuál hezky přebarvičkovaný a vyzdobený přelomovými triky, marketing všudypřítomný a propojení s předchozími trilogiemi nekompromisní. Pamětníci mohou nadávat pod vousy, ale na stejný lep sami sedli před dvaceti a někteří i před čtyřiceti lety. Možná hrozí, že tuhle opakující se smyčku Disney příliš rychle vydojí do sucha, ale tahle kráva mléko dává a přivádí miliony duší z nové generace nikoliv k prequelové, ale k té původní trilogii.

Jen čas ukáže, jestli studio odbočí se Star Wars do slepé uličky, ale momentální stav nutí k nadávání skutečně jen ty nejzatrpklejší fanoušky. Ostatní mohou u příležitosti čtyřicátého výročí vzpomínat na onen památný den, který rozdělil filmovou historii na období před Star Wars a éru po nich. A zároveň optimisticky vyhlížet další a další příběhy, jež se odehrály kdysi dávno v předaleké galaxii. Už v té úvodní větě je shrnut filmový klam, pro který se do kina vždy rádi vracíme. Tak si popřejme, abychom i v následujících letech odcházeli z těch vesmírných pohádek spokojení a měli dost Síly poprat se se světem tam venku.