Dobré ráno, dobré odpoledne, dobrý večer. Vítejte u dalšího z řady tematických článků o hollywoodské mašině na peníze. Pokusím se znovu poodhrnout oponu, za kterou pořádně vidí jenom hrstka top hollywoodských strýčků skrblíků zodpovědných za velmi těžce rozšifrovatelné účetní uzávěrky. Tentokrát to bude o klesajících rozpočtech jistých filmů a nedostatku distribučních slotů pro velké a originální snímky v kinech. V pozadí toho všeho nestojí nikdo jiný než můj nejoblíbenější tržební insider, pan Stephen Follows. Hlavně díky němu vznikly v poslední době články Vše, co jste kdy chtěli vědět o filmových tržbách 2.0 a Přivedou prachy za reklamu Hollywood na buben? Do třetice všeho dobrého, řekl jsem si, a vy si díky tomu čtete tento článek. Když už jsme u toho čtení – otevřete si k němu Ryzlink rýnský 2015 z Vinařství Veverka. Normálně bílé víno nedoporučuji, ale tohle je lahůdka.

Začít musíme u Matta Damona. Ten nedávno propagoval premiéru nového Jasona Bournea v kinech a jeho tour de press toulky po světě ho samozřejmě zavedly i do země, které už více než 65 let vládne pevnou rukou královna Alžběta II. Při té příležitosti si novinářům z metro.co.uk postěžoval: „Dramata s rozpočtem 15-60 milionů dolarů už v Hollywoodu nenatočíte. Vzpomínám si, jaké měl Steven Soderbergh problémy sehnat 23 milionů na film Liberace! (Behind the Candelabra). Žádné studio je nebylo ochotné poskytnout. Kdyby to bylo o nějakých patnáct let nazpět, tak by se o takto levný film s Michaelem Douglasem pod režijním vedením Soderbergha všichni rvali.“

Na tomto místě musím Mattovo povídání přerušit s osobní poznámkou. Celé mi to trochu zní jak stesky zhrzeného hollywoodského zlatíčka, se kterým chtěly na maturitním plese tancovat jenom ošklivé holky (rozumějte HBO). Proč tedy toho zoufalce vydělávajícího milióny a miliardy na vašich filmových choutkách zmiňuji? Matt fušuje do řemesla tržebním analytikům a potvrzuje moji tezi vyslovenou už v pojednání o měnícím se hollywoodském byznysu, který je závislý právě na reklamě a sází hlavně na velké filmy a zavedené značky. Proč taková změna v Los Angeleském podnebí?

O slovo se zase hlásí Matt: „Trh s DVD vyschnul a studia sází na originální projekty velmi výjimečně. Většinou musí jít o velký film zaštítěný pokračováním nebo známou značkou. Všechno zachraňují mezinárodní tržby a aby váš film uspěl po celém světě, musí mít univerzálně srozumitelné téma, což bohužel svazuje ruce talentovaným scenáristům a režisérům. Díky tomu prožívá renesanci televizní zábava, která právě těmto lidem poskytuje útočiště a peníze na realizování jejich vize. Kdyby Steven Soderbergh točil Informátora dnes, tak vůbec nejde do kin a produkuje ho HBO nebo Netflix.“

Damon má pravdu, akorát si pro svoji filipiku vybral trochu nešťastný příklad. Jistě, film o Liberacem by vůbec nemohl jít do kin v Číně a pokud by se dočkal kinopremiéry ve větších zemích Evropy, tak by horko těžko splácel nezanedbatelné distribuční náklady. Jenomže to není žádná novinka. Nemluvě o tom, že Matt si takto zanadával u příležitosti premiéry Jasona Bournea, tedy klasického pokračování hollywoodského blockbusteru s rozpočtem větším než 100 milionů dolarů. Bournea si dvojče Bena Afflecka také výkonně vyprodukovalo a dost možná na něm vydělalo sedmimístnou dolarovou částku.

Nechme chvíli Dobrého Matta Huntinga spát a podívejme se na výše otevřený problém trochu více zeširoka. Budeme k tomu potřebovat exkluzivní čísla pocházející z bohatě zásobených análů Stephena Followse. Ten pracně vybudoval svůj vlastní dataset filmů startujících v kinech mezi lety 1997 a 2016. Už jsem to zmiňoval v minulosti, ale opakování je matka moudrosti. Tento šílenec má k dispozici data z více než 4100(!) filmů startujících v amerických kinech. To samozřejmě nejsou jenom tržby, ale i rozpočty.

Ještě vás budu chvíli napínat. Co myslíte, rostou rozpočty každým rokem? Nebo se situace uklidnila a rostou pouze náklady na reklamu? Musíme samozřejmě brát v úvahu inflaci. Co se týká fantasy filmů, tak právě tady rostou rozpočty nejvíce. Není se čemu divit. Warcraft měl rozpočet (minimálně) 150 milionů dolarů, čerstvý Král Artuš dokonce 175 mega bez obřích nákladů na reklamu. Do kolonky fantasy musíme samozřejmě započítat všechny Piráty z Karibiku, Marvelovky, Star Wars… Tady pozor. Těžko najít čistou fantasy. Stephen postupuje podle členění IMDb a každý film může mít až tři přívlastky. Třeba Piráti jsou nejenom fantasy, ale zároveň dobrodružný / akční film.

Kromě rozpočtů fantasy filmů tedy rostly i rozpočty dobrodružných filmů. Co se akčních fláků týče, tam situaci ovlivňují levné Stathamovky a další žánrovky, které (nevím proč) pořád startují i v kinech. Akční filmy mají vzhledem k inflaci od roku 1997 neměnný rozpočet. Komedie jsou na tom podobně. Rozpočet u nich neroste a je pořád plus mínus stejný. Zatím žádné šokující informace, že? Jen počkej, zajíci.

Průměrný rozpočet dramatu byl v roce 1997 36,5 milionů dolarů. V roce 2013 to bylo už jenom 21,3 mega. Minulý rok sice došlo k výkyvu a rozpočty vzrostly nad hranici 30 melounů, ale těžko vidět v jednom výjimečném roku nějaký trend. Ještě dramatičtější je situace u romantických filmů. Zatímco v roce 1997 stál průměrný hollywoodský romantický biják 52,3 milionů babek, v roce 2016 to bylo pouhých 23,1 mega. Jistě, někteří teď budou namítat, že za situaci může především zástup romantických komedií Meg Ryan, Sandry Bullock, Julie Roberts a dalších. I tak je to ale trend, kvůli kterému se alespoň jednou podrbete na hlavě.

Nerad bych tento (z větší části analytický) článek překlopil do mého hejtu číslo 12, ale kde jsou ty doby, kdy Hollywood pustil 12. března do kin film Stevena Soderbergha s rozpočtem 52 milionů dolarů bez reklamy a suverénně si dokráčel pro více než čtvrt miliardy babek jenom z kin. A vážně tu tento příklad neuvádím kvůli tomu, že bych u dramatu Erin Brockovich usínal každou noc. V dnešní době se film natočí s polovičním rozpočtem, a pokud nestartuje na počátku oscarové sezóny, tak se to automaticky považuje za fail a výraz nedůvěry hollywoodských bafuňářů.

Proč tomu tak je? Protože důležitost kin roste každým rokem a pokud v nich snímek neuspěje, tak je v řiti jako Baťa s dřevákama. Na začátku roku jsme díky hororové filiálce Universálů Blumhouse mohli chrochtat nad úspěchem kvalitních filmů Rozpolcený a Uteč. Jenomže to je vše. Jason Blum našel skulinku na trhu a obsadil ji s plnou parádou. Na první pohled se tak vytvořila iluze, že je vše v pořádku a v kinech je dostatek místa pro každého. Není tomu tak. Proč?

Za vše může (s nadsázkou, samozřejmě) můj redakční kolega KarelR. Mám ho rád, ale s jednou věcí mě strašně s-re. MovieZone rek už roky tvrdí, že situace s komiksovými adaptacemi rozhodně není neúnosná, lidé dostávají v kinech pořád stejné množství adaptací sešitů pro nemluvňata (až na výjimky a neberte si to osobně) a za vším je jenom lenost diváků a neochota hledat kvalitní filmy mimo stáje Marvelu a DC.

Karel má ze statistického hlediska pravdu. Komiksovek nepřibývá a člověk si svůj kvalitní horor nebo akčňák najde spolehlivě i dnes. Jenomže se zapomíná na jednu věc. Studia do těchto nekomiksových filmů investují čím dál méně peněz a každá komiksová adaptace spolehlivě vysaje vzduch minimálně třem nadějným projektům, které by si zasloužily velký rozpočet a kvalitní distribuční slot. Pro příklad nemusíme chodit daleko. Warneři dali Guyi Ritchiemu 175 mega na Krále Artuše a vzhledem k tušenému (a bohužel neodvratnému) propadáku to bude na dlouhou dobu poslední originální film s takovým rozpočtem, který není pokračováním zavedené značky.

Samotný Guy Ritchie mi dal v nedávném podcastu Joe Rogana za pravdu. Řekl tam, že celý problém není o nedostatku financí v hollywoodské továrně na sny, ale o nedostatku atraktivních distribučních slotů v kinech. Chápu ho. Chudák připravuje už skoro čtyři roky velkou fantasy o legendárním rytíři Kulatého stolu. Film měl jít do kin 22. července roku 2016. Warneři si to rozmysleli (rozumějte – zalekli se konkurence) a film odložili o půl roku na 17. února letošního roku. Ani to nebyl konečný termín.

Warneři znovu couvli a rozhodli se Hladem chválenou fantasy nabídnout divákům až 24. března 2017. Ne, ani to nebyl poslední termín. Film jde do amerických kin až 12. května, tedy dnes (včera). A nikdo na něj nepůjde, protože si Marvelovka Strážci Galaxie 2 připíše dalších 60 milionů dolarů jenom z amerických kin, a Warneři budou potřebovat infuzi v podobě brzy startující Wonder Woman. Což je samozřejmě komiksárna.

O pár odstavců výše jsem varoval před falešným optimismem kvůli úspěchu Rozpolceného a hororu Uteč. Pokud by si z mého článku měl čtenář odnést ono světlo na konci tunelu, tak to bude Blade Runner pod vedením famózního a čím dál tím lepšího režiséra Dennise Villeneuva. Je to sice pokračování, ale už na základě dvou trailerů a jména okupujícího režisérskou stolici mi dovolte říct: „Kéž by bylo více takových“.

Právě jsme uprostřed letní sezóny, která nám přinesla sedmé a první pokračování. V následujících týdnech nás čeká sequel Promethea, pátí Piráti, spin-off Batman vs. Superman, třetí díl Pixarovky, čtvrté pokračování Transformerů, třetí Já, padouch, v (relativně) krátké době už třetí režijní vize teenage Pavoučího muže, třetí Planeta opic a dál už nemám chuť vám to vyjmenovávat.

Nedávno se nejenom na MovieZone dočkala negativních reakcí první pořádná upoutávka na Temnou věž. Nemluvě o ultradrahém Valerianu Luca Bessona. Oba filmy velmi pravděpodobně propadnou a Hollywood se tím jenom utvrdí v tom, že to dělá dobře. Většinu svých zdrojů alokuje do pochybných adaptací knih pro hloupé teenagery nebo nešťastné ženy. Anebo naopak. Zbylý sled premiér obstarají pokračování filmů v režii těch stejných lidí a komiksárny pod nadvládou Zacka Snydera a Kevina Feigeho. Nenechte se mýlit. Originální filmy jsou a budou. Jenom budou vypadat čím dál nezávisleji a do kina na ně dřív nebo později budeme chodit jenom do Karlových Varů. Škoda.