Filmy s podpisem Jasona Bluma jsou vždy levné. Rozpočet osciluje mezi 0,015 a 10 miliony. Celuloidová potěšení s takto „nízkým“ rozpočtem bývají často a chybně označována jako nezávislé filmy. Nám stačí k vyvrácení této teze vzpomínka na Tmavomodrý svět s budgetem, o kterém producent snímku řekl, že se rovnal 50% nákladů na velkou párty při příležitosti premiéry „konkurenčního“ Pearl Harbouru. Hollywood je totiž vesnicí, která je plná extrémů. Na jedné straně tu pravidelně máme filmy s rozpočtem 250 milionů dolarů a víc. Na druhá pak proti těmto blockbusterům otevírá ve srovnatelném počtu kin nový horor s malinkým rozpočtem. Tak trochu chybí onen zlatý střed, tedy filmy s budgetem 15-80 milionů. Právě jsem vám vyjevil, o čem budu psát příště. Ale zpátky k Jasonovi.

Toho vychovali Bratři Weinsteinové v legendární distribuční a producentské společnosti Miramax. Jason jejich vrozené a mnou dlouze popisované „hajzlovství“ využil v roce 2000, když založil produkční firmu skromně pojmenovanou Blumhouse. Přeskočme teď prvních sedm oťukávacích let, kdy je Blum pořád zaměstnaný výše zmiňovanými sourozenci a jeho vlastní produkční společnost je pro něj bokovkou srovnatelnou s MovieZone a Civalem. Tedy srdcovka, která mu bohužel nevydělá na nájem, a tak musí ubohý rek sloužit velkým bratrům.

Jak to tedy všechno pro Bluma a jeho společnost začalo? Už někdy v roce 2007 natočil Oren Peli doma Paranormální aktivitu. Mnoho měsíců s ní obcházel Hollywood až narazil na Bluma. Ten čistě náhodou viděl pracovní verzi tohoto domácího videa a dal Orenu (Orenovi?) nabídku, která se neodmítá – film přestříhá a bude ho produkovat. Rád bych si myslel, že od něj v přesvědčovacím procesu zazněla fráze: „Udělám z tebe hvězdu, baby“. Dlouho se nedařilo. Až se Blum a Peli vetřeli do přízně Stevena Spielberga.

Tomu se film líbil a rozhodnul se ho zremakeovat. Původní neumětelský pokus (ale vážně, viděli jste to?) chtěl nabídnout divákům jako bonus na DVD. Jason ho přesvědčil, aby uspořádal testovací projekci. Právě tady se projevila jeho genialita. Cituji: „Samotný film je jenom 50% práce. Dalších 50% je správný marketing.“ Těžko říct, co je pravdy na tom, že diváci omdlévali hrůzou. Možná jenom trpěli narkolepsií. Faktem však je, že se legenda o děsivém filmu, který se musí vidět v narvaném kině plném uječených teenagerů, stala základem pro reklamní kampaň, která neměla obdoby.

Spielberg (respektive DreamWorks) povolili a rozhodli se horor pustit do kinosálů jenom v mírně pozměněné podobě s nově natočeným koncem. Nejdříve v několika studentských městech. Začaly se šířit zkazky o přelomovém fláku z ranku Blair Witch. Chytrá kampaň pokračovala. Lidé si na internetu měli sami říct, že mají o snímek zájem. To byl vskutku geniální nápad, protože byla konzumentům vsugerována falešná myšlenka, že dostanou něco naprosto exkluzivního. V této době už jsou celosvětová práva ve vlastnictví Dreamworks a Paramountu. Ti za ně zaplatili mrzkých 350 000 dolarů.

Na začátku října se film dočkal premiéry v prvních několika desítkách kin. Brzy těch kin bylo několik stovek a konečně na začátku listopadu byla Paranormální aktivita (tentokrát už nevyžádaně) v několika tisících multiplexů po celých Spojených Státech a ve světě. Jaký vyřklo obecenstvo ortel? S rozpočtem 15 000 dolarů (samozřejmě bez mnohonásobně dražších nákladů na distribuci a reklamu) si domácí strašení došlo pro neuvěřitelných 193 milionů. Blum seká se svou prací u Miramaxu vlastněného Weinsteinovci a naplno rozjíždí vlastní „Blumhouse byznys“.

Spolupracující Dreamworks a Paramount si v této době mnou ruce asi stejně jako mafiáni, kteří ve Scorseseho eposu Casino dosadili „money-makera“ Roberta De Nira do čela svého kasina. Léta páně 2010, 2011 a 2012 se totiž nesou ve znamení sequelů Paranormálního strašení, které v kinech na Halloween nahradilo sérii Saw. Dvojka vydělává 173 mega. Trojka dokonce 207. Rozpočet sice roste na jednotky milionů, ale to je v konečném hodnocení úplně jedno. Všechno výdělečné však musí jednou prodělat.

Rozpočty rostly. Spin-off Prokletí a regulérní čtvrtý díl, jež otevíral Dimenzi duchů, už nevydělaly takové peníze, aby to v Hollywoodu ospravedlnilo zabírání tolik výdělečného slotu na Svátek Všech svatých. Značka Paranormal Activity sice zůstává pod distribučním dohledem Paramountů, Jason už je ale pouze „výkonným“ producentem a jinde se studiem závislým na úspěchu dalších Transformerů nespolupracuje.

Bylo třeba najít další dojnou krávu. Je třeba říct, že si Blumhouse během let vychoval celé stádo dojnic. Už v roce 2011 šel v režii výborného Jamese Wana do multiplexů první Insidious, který z rozpočtu 1,5 milionů dolarů vytřískal necelých 100 mega celosvětově. Distribuuje neznámé studio Film District. Stejně tak druhý díl, který stál 5 mega a vydělal neuvěřitelných 162 melounů. Trojku si potom uzmulo nezávislé studio Focus a znovu z toho byl stomilionový úspěch. To vše samozřejmě pod pečlivým producentským dohledem Bluma.

Schválně vynechávám oba díly hororu Sinister, který distribuovalo studio Lionsgate a já (stejně jako u Film Districtu a Focusu) nevím proč. Abyste mi rozuměli - z fiskálního hlediska jde samozřejmě o velké úspěchy, ale selhal jsem jako redaktor a nedaří se mi pochopit, proč si jako milenku na jedno pokračování zvolil Jason právě tato studia, když má k ruce atraktivní a bohatou manželku. Vysvětlím.

V roce 2013 jde pod distribučním vedením Universalů do kin horor Očista. Jason Blum měl u Sinisteru dobrou zkušenost s Ethanem Hawkem a znovu mu nabídl hlavní roli. Ten se dlouho nerozmýšlel a s příslibem jistých procent z profitu kývnul. Dobře udělal. Rozpočet Očisty totiž byl 3 mega a tržby se zastavily těsně před hranicí 90 milionů. Právě v roce 2013 dochází u Universalů k velkému zlomu. Do kin jde šestka Rychle a zběsile (tržby skoro 800 mega), naplno se rozjíždí animátorská filiálka Illumination zodpovědná za Já, Padoucha a Mimoně a v neposlední řadě dochází k podpisu smlouvy právě se jmenovanou produkční firmou.

Podle ní má Blumhouse v následujících deseti letech vyprodukovat pro studio vítající diváky v kinech rotující zeměkoulí hned 10 nízkorozpočtových filmů, které bude Universal spolufinancovat a distribuovat. U Universalů asi musí znát mého šéfa, pana Petrlíka. Ten totiž vždycky (a v jistých obměnách) říkal – po suchu začne pršet a nejde to zastavit. U Universalů začal počínaje rokem 2014 opravdu velký slejvák a i díky Blumovi tam prší dodnes. Pokračujte na další kapitolu.