4. Studia neposlouchají Stevena Sodebergha…

… a došlo to až tak daleko, že dal tento skvělý režisér sbohem áčkové hollywoodské produkci a začal točit pro televizi. Nevěřím tomu, že by to bylo definitivní (pozn. KarlaR: Není, Tede...), ale je to rozhodně škoda. Rejža, který svým stylem uhranul nejenom George Clooneyho, se rozhovořil pro web Film School Rejects. Volně cituji: „Studio odhadovalo, že Magic Mike otevře v Americe 19 miliony dolarů. Byl z toho dvojnásobek. Mluvím tu o oficiálních odhadech. Ty z části vycházejí z testovacích projekcí. Magic Mike měl špatné výsledky u testovacího publika, a to často to znamená zásah do výsledné podoby filmu. Nebo se upraví marketingová kampaň. U Warner Bros. naštěstí tyto výsledky ignorovali, zůstali u svého plánu a film pustili v létě do velkého množství kin.“

Soderbergh mi dělá radost, protože potvrzuje moji tezi napsanou v článku o obřím utrácení za televizní reklamu. Budu ho ještě jednou citovat: „Základní částka za reklamu u filmu s průměrným rozpočtem je 30 mega. A to mluvím jenom o Americe. Přidejte si stejnou sumu za reklamu ve světě. Film dostává z kin jenom polovinu tržeb. Takže ještě než vůbec začnete točit film s ambicemi jít do kin, díváte se na potenciálních 120 milionů dolarů, které váš film musí vydělat. Problémem je, že nikdo dosud nepřišel na způsob, jak tyto náklady na reklamu zredukovat.“

3. Velké filmy požírají ty malé

A ještě jednou Steven. Vážně jsem měl radost, když jsem článek, ze kterého vám už drahnou chvíli cituji, objevil. Soderbergh totiž v jiné části artiklu nabízí velmi zajímavá numera. V roce 2003 bylo vysláno do kin 455 filmů. Z toho bylo 275 nezávislých a 180 studiových. V roce 2012 to bylo celkem 677 snímků. Z toho celých 549 bylo nezávislých a jenom 128 studiových. Takže to máme 100% nárůst počtu nezávislých filmů a 28% pokles počtu studiových filmů. Jaký je poměr výdělků? V roce 2003 si studiové filmy ukrojily 69% z celkového koláče tržeb. V roce 2012 bylo těch procent 77. Bohužel nemám k dispozici čísla z posledního roku, ale něco mi říká, že trend pokračuje i nadále.

Pojďme ještě jednou a naposledy citovat Soderbergha, pro kterého je to očividně velmi důležité téma: „Vezměme si jenom studiové filmy. Řekněme, že máte menší film s rozpočtem 10 milionů dolarů. Stejně musíte investovat těch 60 milionů na reklamu, aby mělo smysl film poslat do tisíců kin. Proč by tedy studio raději neinvestovalo 100 mega do rozpočtu, když se náklady na reklamu nemusí zvýšit. Kolik filmů s rozpočtem 10 mega vydělá 140 melounů? Moc jich není. A kolik filmů s rozpočtem 100 milionů má v kolonce tržeb číslo 320 milionů a více? Je jich docela dost. Navíc tu můžeme vidět dominový efekt, protože jsou filmy s velkým rozpočtem atraktivnější na trhu s domácími nosiči a televizní práva mají mnohem větší cenu.“

2. Ratingy jsou důležité, áááno?

Každý si jistě vzpomeneme na nějaký případ z minulosti, kdy filmu hrozil eRkový rating a režisér byl nucen vystřihnout nějakou tu ovci, slepici nebo kozu ze své tři roky připravované vize. Problém ani tak není samotná procedura, kdy usedne hodnotící komise MPAA, ve které vždy sedí alespoň jedna americká Mirka S-… pardón, nějaká anonymní americká kritička bez kontaktu s realitou, a po vzoru Dvanácti rozhněvaných mužů přesvědčí své submisivní kolegy o tom, že má pravdu právě ona. Problémem je, že celý Hollywood už dopředu ví, že si nemůže dovolit, aby daný film s obřím rozpočtem dostal rating „mládeži nepřístupno“. Funguje autocenzura založená na historických zkušenostech.

Došlo to dokonce tak daleko, že režiséři už předem počítají s tím, že MPAA bude rozporovat míru násilí nebo nahoty. Do sestřihu posílaného hodnotící komisi přidají problémové scény navíc, aby měli manévrovací prostor. Kdo teď řekl Deadpool a Logan? Přiznejte se! Ano, vzácné příklady blockbusterů se najdou. Jenomže pořád se jedná o výjimky, které většinou mají rozpočet menší než 100 mega a je vyloženě smutné, jak si Hollywood vede kolonky v tržbách eRkových filmů a divákům se chlubí, že právě jejich statečný příklad se zaplatil i přes to, že dostal nepopulární ohodnocení přístupnosti. Jenom pro pořádek – tento problém se opravdu týká hlavně Ameriky. U nás se jenom doporučuje, aby děti nechodily na Kameňák (V.I.M. za půl roku) kazící nejmenší postelovou scénu Jany Paulové a Václavy Vydry. S doprovodem rodiče se na film dostanou i nejmenší. Netřeba dodávat, že v Americe by si film vysloužil rating NC-17. Je totiž vulgárnější než Nymfomanka.

1. Hlavně nikoho nenaštvat

Být politicky korektní je v Los Angeles a okolí pravidlem číslo jedna. To poslední, co studia chtějí, jsou bojkoty nějakého zapadlého spolku matek země, které vyzvou své ovečky k tomu, aby na film nechodily. Neuvědomují si přitom, že jejich snaha je v konečném důsledku kontraproduktivní a lidi spíše od tématu odradí, než aby někoho přesvědčila o jejich pravdě. Na tomto místě se musíme věnovat filmu Sirotčinec slečny Peregrinové. Během „tour de press“ se režisérovi snímku dostalo kritiky kvůli tomu, že v jeho filmech jsou samí běloši a řešené bijáky nejsou dostatečně „diverzifikované“. Nikdo přímo neřekl, že je problémem nula černochů v hlavních rolích, ale my víme své. Na tomto místě si připíše režisér Tim Burton plusové body. Myslete si o jeho repetitivním stylu, co chcete, ale právě v tomto případě uhodil režisér hřebík na hlavičku. Dovolíte ještě poslední citaci?

„Mnohem více mne uráží, když producenti cpou do svých filmů zástupce menšin jenom proto, aby si kryli záda a nevystavovali se možné kontroverzi. Buď si o to film říká, nebo ne.“ Novináře jako by ani nezajímalo, že se ho zastal i Samuel L. Jackson, který si vystřihl hlavní roli záporáka právě v Sirotčinci. Všechno vyvrcholilo v únoru 2016, kdy se Oscaři ocitli pod drobnohledem. Ne kvůli tomu, že by cenu pro nejlepší film obdržel na několik minut nesprávný film, ale právě „díky“ nedostatku černochů v nominacích. Přitom vše odstartovala jakási Jada Pinkett Smith, které se nelíbilo, že si akademici dovolili vynechat z nominací na plešouny jejího manžela. Můj názor vystihl jednak Burton o pár řádků výše a jednak Ice Cube, který v show Grahama Nortona řekl následující.

Takže takhle bych to pojal. Co vadí vám? Se kterým hejtem jsem se trefil? Neupejpejte se a ozvěte se v diskuzi. A třeba bude i pokračování, ve kterém se ke mně připojí zbytek redakce. Díky za pozornost.