11. Hořkých sedmnáct (2016)
Dospět je těžké. Mnozí třicátníci mezi čtenáři MovieZone by jistě mohli vyprávět. Nadine je 17 a neví co se sebou. Má rozvedenou mámu, která je sice hodná, ale není vůbec cool. Má bráchu, který je cool, ale vůbec jí nerozumí a je klasickým prototypem alfa samce, kterého hipsteři jako ona nenávidí. No a nakonec má (jedinou) kamarádku, se kterou prožila půlku života a ta jí vrazila kudlu do zad tím, že se vyspala právě s jejím bráchou. Ještě že jí zbývá ten učitel angličtiny, kterému se může svěřit se všemi svými problémy. Toho si zahrál…

… Woody Harrelson a právě on představuje hlavní důvod, proč se na film podívat. Pokud jste viděli trailer, tak už jistě tušíte, jaká suchá kreace vás v jeho podání čeká. Woody je pohodář z ranku Sama Rockwella a fakticky každá filmová scéna, ve které se vyskytuje, vám svou pointou udělá dobře. Opřít se může o povedené dialogy a scénář, jenž si zaslouží potlesk. Jediným problémem tak zůstává postava Nadine, kterou si zahrála Hailee Steinfeld. To je strašná (hledám správné slovo – ne to ne, to je vulgární – už to mám) kráva. Během sledování snímku je vyloženě na zabití a byť konec spraví mnohé, stejně vám na jazyku zůstane pachuť z toho, že podařený film s nezapomenutelným Woody Harrelsonem mohl být, nebýt Nadine, nezapomenutelný úplně celý.

10. Un peu, beacoup, aveuglément (2015)
Žijete si také svou fantazii, že se vedle vás nastěhuje mladá, atraktivní a submisivní pianistka s drdolem? Ne? Zapomeňte prosím, že sem to napsal. Merci beacoup za tenhle film. Jednoduchá premisa o sousedech, kteří se slyší přes mizerně postavené zdi a jsou to asociálové, úplně v pohodě stačí na svižnou devadesátiminutovou romantickou komedii. Hlavní výhrou jsou dvě hlavní postavy. On je životem zlomený inženýr, který doma celé dny staví mechanické hlavolamy. Ona je k životu pořád ještě neprobuzená květinka, která potřebuje cvičit na klavír, protože jí čeká důležitý konkurz. On potřebuje klid k práci, ona potřebuje trochu té vášně.

Francouzská romantika Un Peu, beacoup, aveuglement k nám nešla do kin, natož na domácí nosiče. Tím pádem se nedočkala českého distribučního názvu a je to škoda. Pokud bych totiž měl z mojí jedenáctky doporučit jeden film, kvůli němuž byste měli okamžitě všeho zanechat a pustit si zmiňovaný snímek, bude to právě tady. Zvláště pokud jste někdy hráli na klavír (zdravím paní učitelku Honovou na ZUŠce v Polné) a rádi si občas poslechnete kvalitně zahraného Chopina. Co tu ještě děláte? Proč už film nesháníte? Kuš.

9. Cesta k cíli (1945)
Joan (Wendy Hiller) je rozmazlená panička, která by si měla brát boháče sídlícího na skotském souostroví Hebridy. Nikdy tam nebyla a vydá se na dlouhou cesta z Londýna. Přijede do skotského přístavu, kde by ji měla čekat bárka dopravující hrstku cestovatelů na blízký ostrov, kde už na ni čeká její milý. Počasí jí však nedovolí dokončit její pouť a ona se při čekání seznámí s Torquillem, který je gentlemanem bez postranních úmyslů. Čeká nás šťastný konec, nebo bude romantické setkání ve Skotsku nenaplněné?

Pojďme teď pro změnu více jak 60 let do minulosti. Fundamentální zastánci barevných filmů prominou, ale občas i černá a bílá stačí ke zprostředkování nezapomenutelného zážitku. KarelR, jenž už přes rok pilně píše pokračování svého očekávaného článku 50 filmů před Star Wars, vám to jistě potvrdí. V Cestě k cíli nehraje hlavní roli Wendy Hiller ani Roger Livesey. Jde tu hlavně o čarokrásnou skotskou přírodu. K tomu si připočtěte vedlejší postavu Catriony, která jako rázná vdova dokáže udělat radost každému správnému chlapovi, a povedenou režii slavného dua Powell – Pressburger. Máte před sebou prostě důkaz, že černobíle ve čtyřicátých letech neuměli parádně točit jenom v Hollywoodu.