Jake Gyllenhaal, Ryan Reynolds a Rebecca Ferguson nacházejí na Marsu živý organismus, který se s lidstvem nechce kamarádit. A začíná boj o krk. Něco podobného jsme viděli už několikrát a konkurence v žánru je velká. Co na Život říkáme pár hodin po projekci?

Jak to vidí Mr. Hlad:
Když už něco dělám, tak to dělám pořádně. A ne jako Daniel Espinosa. Ten sice dovede i se šesti hrdiny natočit sci-fi, které působí velkolepě a všechny ty průlety vesmírnou stanicí jsou dost působivé, ale příběhově to trošku drhne. Život jakoby balancoval mezi dvěma žánry. Chvíli si hraje na seriózní sci-fi, o pár scén později tu máme poctivé hororově-brakové béčko. Bohužel ani v jednom z těch přístupů nepřichází film s něčím překvapivým nebo něčím, co bychom neviděli dřív. Kdyby Espinosa přitlačil na brakovost nebo se pokusil udělat z Života něco přemýšlivějšího a vydal se s ním jiným než béčkovým směrem, bylo by to fajn. A asi by to i výrazně obhájilo existenci celého Života. Takhle je to hezky vypadající sci-fi s bubákem, o které se za pár let bude mluvit leda v souvislosti se seznamy filmů, které se pokoušely vykrást Vetřelce. 

Jak to vidí Rimsy:
Překvapivě spokojenost. Život se rozjíždí už trochu rutinním úvodem ve stylu Gravitace, aby následně přešel do další variace na Vetřelce. Což zvládá sice bez větších odchylek a překvapení, ale celou stopáž zábavně, moderně a v líbivém kabátku. A hlavně se snaží o filosofickou linku přemítající nad povahou života a lidskosti, která… na mě překvapivě fungovala! Šestičlenná posádka stačí na zobrazení povahy lidstva a potvůrka, které čelí, ztělesňuje animalitu v nekompromisně živočišné podobě. Tahle konfrontace (včetně trefného závěru) pak dodává předem prohranému souboji s vetřelcem přesah a spolehlivě zabaví. Čekal jsem málo, ale dostal jsem docela hodně! 

Jak to vidí xxmartinxx:
Pod filmem s tak okázalým názvem jako Život se nakonec skrývá roztomile bezelstný film, který je osvěžující právě svou bezduchostí a hloupostí. Vlastně se v kině moc často nevidí tak čisté béčko, kde se hloupé postavy seřadí do řady před neporazitelné monstrum, aby mohly být jedna za druhou zlikvidovány. U tohohle filmu jde být buď nonstop naštvaný, jak debilně a mimozemsky se tu všichni chovají, nebo jde nahodit otupělý úsměv a užít si tu upřímnou pitomost se vším všudy. Velký plus i za to, že jde o svižnou devadesátiminutovku - jak má dnes každý blockbuster přes dvě hodiny, začíná být nesnesitelné.

Recenzi čekejte v nejbližších dnech