Jaký byl nejzábavnější moment během natáčení?
Asi když David Berdych začal se svojí rodinou dealovat kosmetiku a parfémy. Pak na natáčení dovezl kazetu s parfémy, jestli by se nám holkám něco nelíbilo a nechtěly jsme si to pořídit. To jsem se smála.

Co byla nejšťastnější náhoda, která ten film posunula někam výš?
To bylo určitě, když mi David Berdych napsal, že četl Božskou komedii od Danteho. Protože s nimi je hrozně těžké mluvit. Mají argumenty, které vás převálcují a ochromují. Tímhle jsem se ale mohla opřít o desatero, kde jsou jasně definovaný hranice našeho bytí. Hranice, které mají oni naopak puštěný volně do prostoru.

Díky tomu získal film jasnější rámec. Tím Dantem geniálně popsaným podsvětím, očistcem a rájem, což lze vztáhnout i k našim běžným životům. Vždycky totiž něco řešíte, jste v pekle, projdete očistcem, a když to vyřešíte, jste v ráji. To je i podstata každodennosti, když máte třeba problémy v práci apod. Rozumíte mi?

Já vám rozumím, já jsem v pekle každou chvíli.
No a vidíte, Dante to skvěle popsal. Je to geniální knížka. Naprosto přesná.

Já jsem jí četl, když mi bylo sedmnáct, tak už si to úplně nepamatuju. Ale věřím vám.
Ten už to popsal dávno. A dále jsem měla skvělé dramaturgy, Lucii Královou a Jana Gogolu ml., kteří film také posouvali.

Jste spokojená s přijetím Zákonu Helena?
Ano, jsem.

Otevírá to cestu k dalším projektům? Začne vás scéna vnímat jinak?
Primárně začnete vy sám sebe vnímat jinak, což je nejdůležitější. Máte nedostatky, máte pochybnosti, děláte chyby a jste rád, když všechny ty věci překonáte a uděláte svůj první celovečerní film. Pro mě bylo právě tohle hodně důležitý. A několik nabídek už také přišlo.

Co nabízej? Dobrý věci?
Ano, je to rozhodně zajímavé. A dokonce i filmové role. Mám radost.

Už před rokem jste ukončila FAMU. Dokázala byste zpětně pojmenovat věci, ve kterých je tahle škola silná a naopak co se jí nedostává?
Vždycky jsem měla strašně moc otázek, od dětství, a FAMU pro mě byla velmi důležitá, protože nejen skrze Karla Vachka, Jana Němce, Honzu Gogolu mladšího, Věru Chytilovou nebo Martina Marečka, Víta Klusáka a další jsem dostávala spoustu odpovědí. A to pro mě bylo zásadní. Paradoxně to pro mě byla důležitá škola, co se týče herectví, protože jak Vachek, tak Němec ho se mnou pořád řešili. Koukali na filmy, ve kterých jsem hrála…

Proč to dělali?
No protože já jsem s Němcem hodně během těch posledních sedmi let natáčela. Na základě toho viděl spoustu věcí se mnou a furt se mnou debatoval o herectví a jeho principech. Dokonce mne obsadil do svých krátkých televizních věcí. To samé Vachek. Jejich tvorba pro mě byla důležitá. Mám jejich filmy ráda, samozřejmě chápu, jak mají složitou a komplikovanou a nepřístupnou formu, ale mně se na nich vždycky líbila ta svoboda v jejich tvorbě. Ale co se týče koukatelnosti je to s nimI hodně složitý.

Čtyřhodinový filmy nenatáčíte, tak vás to asi tolik neuchvátilo.
Právě. Ale z tohohle hlediska pro mě byla FAMU důležitá.

A ty negativa?
Já jsem se tam měla dobře. I když to bylo náročné, protože se minimálně první čtyři roky nezastavíte, furt točíte a strašně makáte… ale… co se jí dá tak vytknout…

Zjevně nic.
Ne, určitě, spoustu věcí, ale… Určitě je důležitý, aby FAMU víc komunikovala se světem a Evropou, co se týče workshopů a festivalů a s jinými školami. Snaží se o to, ale má to rezervy. Já jsem samozřejmě díky FAMU měla štěstí v tom, že jsem se dostala jak do L.A., tak do San Francisca apod., na prestižní filmové školy, do ateliérů HBO, měla jsem možnost být na snídani u hlavního scenáristy Simpsonů Matta Groeninga. Já mám prostě ráda snídaně. (smích)

Tak to není špatný. A jaké to bylo?
Přišel tam i jeho kolega, co s ním píše Futuramu. To bylo hezký. Díky FAMU jsem se dostala na workshopy do Izraele, kde jsem byla s Albertem Mayslesem, mým oblíbeným režisérem, kterej patří do generace Scorseseho a natočil Grey Gardens. Posléze jsem i s kolegyní Klárou Žaloudkovou začala dělat vlastní workshopy v Izraeli a Palestině.

Teď jste vyložila všechny propojení, co si člověk dokáže představit, a řeknete, že je to málo propojený.
Ano. Ale chtělo by to víc! Vždycky se dají věci zlepšovat. Jasně, že si nějaký filmy dělám jen pro sebe. Jsou to moje filmy. Křehký, osobní, který jsou v mým počítači nebo v mých bedýnkách, v ledničce, a uvidím, jestli je někdy vydám ven nebo ne. Ale filmy obecně děláte proto, že chcete, aby je viděli lidé. A lidi jsou i mimo Českou republiku. Pak je to o komunikaci a o tom, že by jí mohlo být víc.

Jako že se vaše filmy nedostávají do Evropy?
Dostaly se, ale dostaly se tam především skrze moji invenci.

FAMU je tam málo napojená?
Snaží se, ale má mnohem větší potenciál. Ale je to spíš jen moje message, než nějaká tvrdá výtka.