6. Očista (2013)

Kdybyste jenom tušili, kolik hororů jsem ze článku vyřadil, aby to tu nebylo přehnaně zaneřáděné mým oblíbeným žánrem! Očista dlouho bojovala o šesté místo s dalším hororem Sinister. Ten má kromě ultra-nízkého rozpočtu (3 miliony dolarů) s výše jmenovaným společného herce Ethana Hawkea, který měl na přelomu tisíciletí kariéru na kahánku. Po Training Day totiž skoro čtyři roky stál na hollywoodské střídačce a v ničem nehrál. Teprve v roce 2004 jej znovuobjevil můj oblíbený režisér Richard Linklater a domluvil se s ním na opakování jeho osudové role Jesseho v pokračování romantické pecky Před úsvitem.

Do roku 2012 to pořád nebylo ono. Vedlejší roli po boku Nicolase Cage vystřídal štěk v povídkovém a povedeném New Yorku, miluji Tě. Výčet potom uzavírá zapomenutelné upírské Svítání. Až před pár lety začalo svítat na lepší časy. Režisér mého milovaného hororu V moci ďábla (a pořád čerstvého Doctora Strange) Scott Derrickson si na Ethana vzpomněl a dal mu roli v již zmiňovaném Sinister. Byl z toho jeden z největších úspěchů roku 2012 v kinech a Ethan byl rázem zpět v první lize.

Očista to před třemi lety už jenom posichrovala. Horor se znovu pořídil jenom za zanedbatelné 3 miliony dolarů (klid, Ethan měl vyjednaná procenta z čistého profitu) a díky fantastickému otvíráku 33 mega v Americe načal novou hororovou (prozatím) trilogii. Purge jede jako hodinky a s malinkým rozpočtem vydělává každým dílem víc peněz nejenom v USA, ale i ve světě. Jistě, found footage fenomén nového tisíciletí jménem Paranormal Activity těch desítek a stovek milionů dolarů vydělal přece jen o něco víc. Očista je ale klasicky točený horor a pokud vás zaujal, o strašení v baráku producenta Orena Peliho jsem už v minulosti psal.

5. Trilogie Pán prstenů (2001-2003)

Nejlépe to před 15 lety popsal (tehdy čerstvý) třicátník Cival: „Těžko lze podat přesvědčivější důkaz o tom, že lze bez problémů natočit film podle světoznámé literární předlohy a uspokojit tím ortodoxní fanoušky i neposkvrněné neználky“. S tím se nedá nesouhlasit. Peter Jackson nám na začátku tisíciletí vytřel zrak, když naservíroval trojdílnou adaptaci bichle, kterou nejenom na MovieZone znal snad každý. Dodnes nechápu, jak se mu to podařilo. V hlavě jsme všichni měli svojí verzi Aragorna, Froda, Gandalfa a bitvy o Středozem. Peter přesto dokázal (hlavně prvním dílem) uspokojit fakticky všechny a kromě jiného napsal novou kapitolu do hollywoodské knihy s názvem: „Miliardové tržby, které nikdo ani náhodou nečekal“.

Jackson nebyl prvním, kdo se o adaptaci milovaných knížek pokoušel. Jenže až do doby před dekádou a půl všichni ztroskotali na cenovce za produkci, kterou nebyl nikdo v Hollywoodu ochotný akceptovat (a samozřejmě na těch nechvalně známých právech vlastněných potomky Tolkiena). Až bratři Weinsteini to rozčísli a celou trilogii poslali do produkce rychlostí blesku. Nakonec si zisky připsali především ze soudních pří, protože většinu nákladů na produkci nesla filiálka studia Warner Bros. známá jako New Line Cinema. Byly z toho necelé 3 miliardy dolarů jenom z kin a následně nekonečné množství zelených papírků za všechny ty DVD edice, hračky a další.

Asi největší výhrou pro Jacksona tenkrát byl Nový Zéland. Zelený a levný kraj se ukázal být ideálním útočištěm pro filmaře a nejenom díky levnému castingu se všechny tři díly dohromady vešly do 300 milionů dolarů. Jenom pro pořádek - tři hollywoodské blockbustery, tři roky úmorné produkce a několik desítek hodin materiálu. Srovnejte si to teď s packalem Robem Marshallem, který točil čtvrté Piráty z Karibiku a při produkci jednoho filmu podle Forbesu utratil více než 400 milionů dolarů!

4. Chlapectví (2014)

Ale zpátky k Ethanu Hawkeovi. Aniž by to většina filmových fanoušků tušila, tak už od roku 2002 natáčel film Richarda Linklatera Chlapectví. Kronika jednoho dospívání se před necelými třemi lety konečně dostala do kin a byl z toho hned útok na Oscary. Linklater měl velké štěstí s výběrem hlavní role. Masona si zahrál Ellar Coltrane, který mohl každý rok produkci zklamat a uvrtat se do drog. Neudělal to a právě díky jeho disciplíně mohlo probíhat unikátní natáčení. Ale o tom až v dalším odstavci. Tento zakončím zmínkou o filmové sestře Masona – Samanthě. Tu si vystřihla Linklaterova dcera Lorelei.

Věnujme se teď samotné k produkci. Vás už jistě zajímá to číslo, které štáb utratil za natáčení filmu vznikajícího 12 let. Věřte nebo ne, byly to jenom čtyři mega. Jiné zdroje dokonce uvádějí 2,4 mega! Studio IFC totiž vidělo za roh a bylo ochotné Linklaterovi poskytnout 200 000 dolarů každý rok na těch pár natáčecích dní. Zamyslete se nad tím. Představte si, že jste šéfem nezávislého filmového studia přepočítávajícího každý dolar a někdo za vámi přijde s tím, že má plán, jak natáčet film 12 let, ale bude od vás potřebovat 200 klacků každý rok. Pokud aplikujeme omezenou optiku současných hollywoodských studií, tak mi vznik filmu přijde jako naprostý zázrak.

Nicméně - stalo se. Přijetí kritiků bylo nadšené a film dělal vlny celou oscarovou sezónu. Přesto je třeba říct, že to (co se tržeb týče) žádný zásadní úspěch nebyl. Celkových 25 mega z Ameriky a dalších 21 melounů ze světa znamenalo respektu-hodné zisky, ale davy do kin prostě nechodily. V budoucích filmových učebnicích psaných Radomírem D. Kokešem, Davidem Bordwellem a docentem Petrem Szczepanikem však film na 100% najdete.