9. 50/50 (2011)

Běžné komedie z produkce Judda Apatowa mají rozpočet 20-40 milionů dolarů. Výjimkou potvrzující pravidlo je jeden z mých nejoblíbenějších filmů posledních let – 50/50. Autobiografický příběh nejenom Setha Rogena byl natočen za 8 milionů babek. V rozpočtu přesto zbyly peníze i na tu Annu Kendrick, které by každý čtenář jistě rád připravil hromadu palačinek. Když už jsme u toho obsazení – možná vás zaujme, že na hlavní roli už se pomalu připravoval James McAvoy a až na poslední chvíli mu postavu Adama vyfouknul sympaťák Joseph Gordon-Levitt.

Napůl nezávislý film koupilo dnes už fakticky neexistující studio stojící za všemi Twilighty – Summit Entertainment – a poslalo ho do 2400 amerických kin. Tím pádem muselo utratit nezanedbatelnou částku za reklamu a výsledných 35 mega z amerických kin jim tak tak splatilo náklady. To nám však může být víte-kde. S nicotným rozpočtem byl divákům naservírován dojemný a zábavný film, který se k nepříjemné problematice boje s rakovinou postavil originálně a dojal tenkrát snad každého.

Dovolíte malou odbočku? Scénář napsal Will Reiser, již zmiňovaný kamarád Setha Rogena a reálný filmový Adam. Z té komedie to přímo tryská. Scénář je odžitý a zaslouží si potlesk na otevřené scéně. Zarážející zároveň je, že se (v už tak napjatém) rozpočtu našel dostatek peněz na soundtrack. Každý scenárista, režisér a producent v Hollywoodu vám řekne, že má v hlavě svůj list písniček, které by se ve filmu měli objevit, ale ve skutečnosti to je kvůli drahým právům často jenom fantasmagorie. Rogen tenkrát musel psát srdceryvné dopisy na všechny strany, jinak by se v tak levném filmu těžko objevily pecky od Bee Gees, Radiohead, Pearl Jam a dalších.

8. Star Wars: Epizody I, II a III (1999-2005)

Hvězdné války jste v mém výčtu nečekali, co? Za vším hledejte George Lucase. Ten aplikoval na přelomu tisíciletí naprostou kontrolu a studio Fox se svým způsobem postaralo jenom o distribuci. Bývá pravidlem, že po úspěšném filmu následuje dražší a ve všem větší sequel. George na očekávání kakal. Epizoda I měla rozpočet 115 milionů dolarů. Pokračování pořídil duchovní otec Jediů a Ewoků o tři roky později za stejnou částku. Zarážející to však začíná být až u Epizody III v roce 2005. Rozumíte tomu správně... zase to bylo 115 mega.

Jak toho Lucas dosáhnul? Zatímco jednička je točená pěkně postaru, tj. na klasický film, Epizody II a III jsou už točeny digitálně. Strýček skrblík tak mohl více než kdy v minulosti pověřit prací na tricích a různých aspektech filmu detašovaná pracoviště po celém světě a nebyl odkázaný jenom na drahý Hollywood. Zároveň je také známý fakt, že na natáčení Star Wars jako takovém ještě nikdy žádný herec nezbohatnul (zapomeňme teď na několik dekád mrtvého Aleca Guinesse). Vzhledem k omezenému času na plátně měl prý nejzajímavější smlouvu Samuel L. Jackson, což je docela překvapivá informace.

Žádná z Epizod se sice po první štaci v kinech v tržbách nevydrápala na miliardu, ale stejně z toho byly obří úspěchy, které pro Lucase v novém tisíciletí znamenaly teprve první hrstku miliard do vlastní kapsy. To nejzajímavější pro něj totiž byl merchandising (hračky, hračky a zase hračky), který mu za ty desítky let musel vydělat tolik miliard, že by se z toho nám pozemšťanům zamotala hlava. Faktem je, že v posledních několika letech ty příjmy začaly trochu klesat. Proto George s váháním kývnul Disneymu na 4 miliardy za práva na natočení té nejnovější trilogie ze světa operujícího na midichlorianech. Vydělali a vydělají na tom zase všichni zúčastnění.

7. Most špionů (2015)

Pokud bych si mohl tipnout, který zástupce v mém výčtu bude nejkontroverznější, bude to jistě povedené retro režiséra Stevena Spielberga. Ono těch 40 milionů dolarů v rozpočtové kolonce není zase tak malá částka. Je však třeba mít na zřeteli následující – ve filmu hraje Tom Hanks, což bývá nezanedbatelná kolonka ve výdajích (Ron Howard a kolemjdoucí producenti by mohl vyprávět). Zároveň se z velké části odehrává v Berlíně během studené války a na kulisách se rozhodně nešetřilo. Ten film vypadá naprosto fantasticky a trvám na tom, že kdyby se oficiálně uvádělo, že stál dvojnásobek, tak nikdo nemůže říct ani popel.

Spielberg je zvláštní patron. Na jednu stranu tu máme již zmiňovaný Most špionů, který zvládnul idol skoro všech cinefilů pořídit za nízkých 40 mega. Na stranu druhou musíme vzpomenout na souběžně připravovaný animák Obr Dobr, který stál astronomických 150 melounů. Podle mého skromného názoru neměl rejža v tomto případě motivaci šetřit a prostě vyždímal z konkurenčního studia (vážně makal pro Disneyho?) co šlo.

Ne, nerozmyslím si tenhle bod. Steven je pořád borec schopný točit filmy tak, jak to nikdo jiný neumí. Jenom už to bohužel nedělá tak často, jako dřív. Pojďme se teď spolu pomodlit. Pokud jste ateisti, tak zatněte pěst a místo modlitby zazpívejte svému opodál ležícímu psovi (křečkovi, mačce, želvě…): „Bože, dej, aby Ready Player One byla obrovská pecka, na kterou budeme příští rok chodit do kina alespoň měsíc v kuse. Jo, a Hospodine – prosíme tě ještě o jeden povedenej indianajonesovskej reparát s Harrisonem Fordem.“