Malý rozpočet = velké zisky?

Podnadpis by asi měl znít: “Pár příkladů z posledních doby, ať nemluvíme jenom neurčitě”. V této kapitole si rozebereme podrobněji dva “menší” filmy z poslední doby a zkusíme se dobrat k nějaké velké myšlence. Jistě jste zaznamenali, že občas se v kinech objeví film s naprosto nicotným rozpočtem, který přece zákonitě musí vydělat velké peníze. Často to bývají horory, které nemusí spoléhat na velké herecké hvězdy a za pár drobných milionů nabídnou vděčným divákům krev, lekačky a sex. Jenomže ono to není zase tak jednoduché.

Blair Witch

Začneme s “pokračováním” Záhady Blair Witch, které s velkou pompou zamířilo do kin před pár měsíci. Film byl dlouho znám jako The Woods. Pamatuju si, jak jsem na MovieZone nahazoval trailer a přirovnával ho právě k legendární legendě o Blairské čarodějnici. V tu dobu jsem nemohl tušit, že studio s diváky hraje podivnou hru a ve skutečnosti se jedná o pokračování nejznámějšího found footage filmu všech dob.

Tento příklad je zajímavý hned z několika důvodů. Pokud na chvíli odhlédneme od čísel, tak musíme jmenovat KarlaR. Ten se čtenářům snaží už nějaký ten rok vštípit, že ty úplně první reakce a podivně vysoké hodnocení na IMDB jsou často (ne-li skoro pokaždé) “bullshit”. Blair Witch se po Comic-Conu pyšnilo nadšenými recenzemi a 100% hodnocením. Fakticky všude.

Jenomže to promluvili skalní fanoušci pečlivě vybraní studiem a podplacené recenzentské bestie (ať shoří v pekle). Až když šel film opravdu do kin, ukázala se pravda. Cinemascore bývá u hororů vždy nízký, ale D+ je stejně docela síla. Nemluvě o 36% na RottenTomatoes. V tomto případě mě ta sračkovost hororu docela mrzí, protože nadějný režisér Adam Wingard bývá skoro pokaždé zárukou slušné zábavy a v žánru docela vzácné kvality.

A teď zpátky k číslům. Studio Lionsgate se ještě předtím, než film odstartoval v kinech, pyšnilo nízkým rozpočtem 5 milionů dolarů. Na první pohled to tedy vypadalo, že tady prostě není možné prodělat. Problémy provázenému studio se to přesto povedlo. Potvrzuje to i burza, která v návaznosti na premiéru hororu poslala akcie studia prudce dolů. Očekával se totiž otvírák 20 mega. Ve skutečnosti z toho byla jenom necelá polovina. Celkem si film v USA přišel na 20 milionů a ve světě z toho bylo dalších 25 kulatých.

Vidím zvednutou ruku. Ano, pane zasloužilý MovieZone uživateli Axisi? Že to při rozpočtu 5 mega a tržbách 45 milionů musí být producenti v plusu? Není tomu tak, ale děkuji za otázku. Jak už sem naznačil v minulosti, náklady na reklamu jsou neúprosné a žádný film směřující do tisícovek kin (a není to oskarovka vybočující ze zaběhnutých distribučních kolejí) se jim prostě a jednoduše nevyhne. Střídmé odhady říkají, že tv spoty a jiné stály studio minimálně 20 milionů dolarů. Jenom v Americe. Práva do světa Lionsgate předprodává a náklady na světovou reklamu na svých bedrech nenese.

Ono je tedy vlastně skoro jedno, jestli má malý horor rozpočet 1, 5 nebo 15 milionů dolarů. Jen tak mimochodem - minulý rok startovalo v kinech pokračování hororu Ouija. To mělo dvojnásobný rozpočet a v kinech po celém světě vydělalo celkem 81 milionů dolarů. Odhaduje se, že je film v tuto chvíli na nule a peníze vydělá až s nástupem na DVD a Blu-ray, kde se horory prodávají pořád docela slušně. Já jenom kdyby někdo chtěl aplikovat onu (ne)slavnou tržební poučku, že film musí v kinech vydělat dvojnásobek svého rozpočtu, aby se dostal do plusu.

The Space Between Us

Bývaly doby, kdy studio při neúspěchu svého filmu v kinech drželo “hubu a krok”. Ty časy jsou nenávratně pryč a příklad této vesmírné romance nám ukáže nový fenomén týkající se tržeb hollywoodských filmů. Pojmenoval bych ho “Relativizování neúspěchu v kinech”. Za vším hledejte již zmiňované studio Lionsgate. Právě to proniklo díky Twilightům a Hunger Games mezi TOP 6 největších hollywoodských studií. Bohužel pro ně, poslední roky trpí pod návalem průšvihů a přes jejich velkohubá prohlášení jejich akcie klesají a klesají…

Proč zase mluvím mimo téma naznačené podnadpisem? Protože Lionsgate má velmi specifický distribuční model svých filmů. Zatímco největší studia většinou distribuují svoje filmy po celém světě sama (anebo s pomocí jimi vlastněných filiálek), Lionsgate je pořád relativně mladé studio a svoje zastoupení po světě až na výjimky nemá. Proto prodává práva na svoje filmy v předstihu a nese na svých bedrech risk ze startu filmu v amerických kinech.

Tomuto modelu distribuce se v minulosti věnoval imf a já také plánuji nějaký hezký článek. Pro účely mojí pointy o tom píšu kvůli tomu, že jim to umožňuje veřejnosti nakecat, že sebevětší propadák jim vlastně nezpůsobí žádnou velkou ztrátu. Z jejich apologetiky se poučilo další nové studio. Jmenuje se STX, chystám o nich samostatné téma a do amerických kin tento víkend uvedlo vesmírnou romanci The Space Between Us.

Britt Robertson ve filmu udržuje vztah na dálku s klukem, který se narodil a žije na Marsu. Všichni ale víme, že láska vakuum přenáší a tak dostane šťastlivec možnost ztratit panictví a odletí na jedinou obydlenou planetu v sousedství. Ten film prostě propadl. Původně měl startovat už o Vánocích, ale studio si to kvůli, ehm, tematické konkurenci v podobě Rogue One, rozmyslelo a film poslalo do kin až na začátku února.

Z počtu 2800 kin z toho byl naprosto tragický otvírák 3.8 mega a člověk by si myslel, že studio STX bude taktně mlčet. Kdepak. Film s rozpočtem 30 milionů dolarů měl podle vyjádření studia stát 3,7 mega. Proč? Prý kvůli prodeji práv do světa a daňovým úlevám. Deadline odhaduje, že náklady na americkou reklamu byly 20 mega a je tedy dost možné, že tržby z kin nepokryjí u romance ani náklady na distribuční poplatky.

Když už jsem zmínil nový fenomén počítající s daňovými úlevami a prodejem filmů do zahraničí, musím na tomto místě jmenovat Bohy Egypta, což je naprostý extrém. Film měl rozpočet 140 milionů dolarů, reklamní kampaň “all inclusive ala superbowl spot carte” a za sebou ďábelské Lionsgatey. Snímek propadnul naprosto šíleným způsobem. V Americe vydělal 31 mega a svět nedokázal blockbuster vytáhnout ani na 150 melounů celkem. Reakce studia byla fascinující: “Jsme spokojení, po daňových úlevách z Austrálie a prodeji práv do světa jsou naše náklady 10 milionů dolarů včetně reklamní kampaně”.

A to by pro dnešek stačilo. Doufám, že vám těch 4400 slov uběhlo rychle a při čtení jste se nenudili. Mnoho věcí znovu zůstalo opomenuto, ale moje pondělní odpoledne není nafukovací. V následujících měsících se na MovieZone dočkáte dalších tematických článků a je jenom na vás, o čem budou. Jsem ochotný hrát na přání a diskuze pod článkem je otevřená. Mějte se dobře a brzy zase “napřečtenou”.