Thomas Tull, CEO

Tento komiksový fanda a investor měl sen, že bude produkovat drahé filmy pro největší hollywoodská studia, a chvíli trvalo, než si svůj sen začal plnit. Jak jistě víte, od nápadu, scénáře a odsouhlasení filmu vede ještě dlouhá štreka na plátna kin. Tull se o tom přesvědčil na vlastní kůži, ale začneme pěkně od začátku.

Thomas studoval na právníka a hned zezačátku se dostal do situace, která ho v budoucnu čekala ještě mnohokrát. Měl dluhy. Zapálený fanoušek Pána prstenů se proto rozhodnul investovat. Založil síť prádelen jménem Smart Wash a... nesmějte se. Díky jakémusi algoritmu se mu podařilo maximalizovat zisky v neděli, kdy pral každý, a minimalizovat náklady na ostatní dny, kdy lidé s prádlem nikam nespěchali. V roce 1995 nechal prádelny prádelnami a začal poskytovat daňové poradenství pro bohaté. Pomalu a jistě přitom začal pošilhávat po milovaných filmech.

Nebylo to jednoduché rozhodnutí. Na začátku milénia byla pokládána za vzor pro všechny nezávislé investory (dnes už pomalu neexistující) produkční skupina Relativity v čele s dnes univerzálně proklínaným Ryanem Kavanughem (o něm zase někdy příště). Tato společnost skoro výhradně investovala částku 30 milionů dolarů do každého projektu a spoléhala na jednu velkou hollywoodskou hvězdu, která si v jejích filmech zahrála. Zároveň se nacházíme v době, kdy je na vrcholu stříbrný nosič jménem DVD a případný neúspěch v kinech často zachránilo právě toto médium. Tull se rozhodnul jít jiným směrem a za sebe musím říct, že ten člověk měl prostě neskutečné koule. Někdy v roce 2003 začal otravovat Warnery a světe div se – ono to klaplo.

Těžko říct, čím přesně Warnery přesvědčil, ale někdy na konci roku 2003 se začala rýsovat následující dohoda: Tull a spol. zainvestují 50 % procent rozpočtu daného studiového filmu. Warneři na oplátku poskytnou svoji obří mašinérii, která je schopná vyreklamovat a poslat do obřího množství kin každý film. Do smlouvy je dodán na první pohled nepodstatný dodatek – v této době už oficiálně existující společnost Legendary Entertainment bude hradit 10% distribučních poplatků z každého filmu. Schválně zapomínám na jeden podstatný detail - smlouva se měla týkat 25 filmů produkovaných studiem. Kde ale Tomík sežene ten prvotní kapitál?

I jal se pan T obcházet každý dostupný investiční fond. On sám to dnes popisuje jako nejhorší zkušenost svého života. Ve většině společností ho nenechali ani domluvit a po 15 minutách se za ním zavřely dveře. Celý ten proces trval více než rok a jenom buldočí zarputilost nakonec zapříčinila, že ten blázen peníze vážně sehnal. Celkem se jednalo o 500 milionů dolarů a zainvestovali mimo jiné Bank of America, JPMorgan, Falcon Investment advisors, AIG Direct Investments, Columbia Capitol a další hedge fondy. Tak, a teď znovu a už naprosto oficiálně: Společnost Legendary Entertainment se zrodila.

Symbióza s Warnery (2005-2014)

V roce 2005 jde do kin dlouho očekávaný „remake“ Batman začíná nadějného režiséra Christophera Nolana. Více než 200 milionů dolarů z amerických pokladen znamená ten první a strašně důležitý úspěch, který uklidní půlku Wall Streetu a celé studio Warner Bros. Hned následující rok vystřídá pomyslný klid velká bouře. Do kin totiž jde další návrat legendárního komiksu. Tentokrát se vrací Superman a Legendary s Warnery na této události rozhodně nešetří. Režisér Bryan Singer měl svého času k ruce největší filmový rozpočet všech dob (270 milionů dolarů bez nákladů na reklamu) a konečná čísla z pokladen kin se rozhodně nepotkala s předpoklady.

Vymodlených 200 mega z amerických kas se ještě podařilo dosáhnout, ale Supermana nepodržel svět. „Pouhých“ 190 melounů navíc znamenalo, že všichni zúčastnění jsou desítky (ne-li více než 100) milionů dolarů v mínusu a v Hollywoodu se začalo bít na poplach. Těžko říct, kolik meetingů tenkrát musel Tull absolvovat a jak se mu podařilo všechny zainteresované (a pořádně naštvané) persóny uklidnit. Zvlášť když stejný rok propadla Shyamalanova Žena ve vodě a animovaná Mravenčí polepšovna s Meryl Streep za mikrofonem.

Jenomže po temnotě musí vždy vysvitnout sluníčko. Tullovi se zalíbil povedený zombie film Úsvit mrtvých režiséra Zacka Snydera a přesvědčil Warnery, aby odsouhlasili rozumný rozpočet 70 milionů dolarů na adaptaci komiksu jeho milovaného Franka Millera. Budiž 300, řekl svatý Tomáš, a tak se také stalo. Nebesa se rozestoupila, celý svět se sborově pokakal z toho traileru a mladý pan Cival si sednul na lavičku v jednom pražském parku, aby pro jednu nejmenovanou českou televizi objasnil, proč je trailer na Třístovku taková pecka a velký „gamechanger“.

Bylo z toho víc než 450 milionů dolarů celosvětově a obří tržby za prodeje DVD. Neklidní distributoři pozvali již 100x jmenovaného borce na dýmku míru. A to ještě netušili, co je čeká v dalších měsících. V roce 2008 totiž šel do kin Temný rytíř. Celý svět se zděsil, když se dozvěděl, že Heath Ledger tragicky zemřel ve svém bytě. Já vím, že se vám to neposlouchá jednoduše, ale pravdou je, že marketingová kampaň na tom jenom profitovala a do kin ve světě (nejenom) díky tomu přišlo o několik milionů diváků víc, než se čekalo. Padla miliarda (tenkrát teprve počtvrté v historii) a Thomas Tull byl v tuhle chvíli po vzoru Jamese Camerona „King of the world“.

Tak, a teď zase chvíli temno. Tull si po úspěchu 300 vyřval adaptaci v Hollywoodu všude odmítaného scénáře Watchmenů. Režie se ujal otec bojovných Sparťanů Zack Snyder a byl z toho finanční průšvih. Tohle dobrodružství totiž Warnery a Legendary stálo 150 milionů dolarů a celosvětově vydělalo pouze 185 mega. Dovolíte malou odbočku? Blíží se nám konec první dekády tohoto milénia a je třeba vložit zmínku o reklamě. Náklady na ni u těch největších blockbusterů rostou skoro až exponenciálně. Zatímco Jerry Bruckheimer v tuto dobu neváhal vrazit více než 200 mega na celosvětovou marketingovou kampaň nejnovějších Pirátů z Karibiku, náš legendární CEO na to šel od lesa.

Zjistil totiž, že trendy leží jinde, než jsou čím dál dražší TV spoty. Začal investovat do internetové reklamy. Ta je samozřejmě mnohem levnější, než drahá reklama v televizi. Problémem bylo a je, že také zasáhne mnohem méně lidí. Statistiky viděli všichni, ale právě Thomasovi došlo jako prvnímu, že zatímco v telce se do čísel počítá každá panímáma, která právě žehlí spodky manžela napůl žijícího v hospodě, na netu svojí reklamou zasáhne mladé geeky schopné dojít po svých do kina. Forbes ho cituje: „Díky chytrému utrácení za reklamu na internetu jsme schopní utratit až o 20% menší množství peněz celkově za marketing než konkurenti“. Popojedeme. A vy klikněte na další kapitolu.