Další zkázonosný víkend v severoamerických pokladnách protentokrát odnesl těžkým ztrapněním akční matador Tony Scott. Domino možná patří mezi v Evropě nejočekávanější tituly, zámořské publikum se ale zlákat nenechalo. Donekonečna omílaná fráze „I am a bounty hunter“ se tak pro formálního divočáka Tonyho stala propustkou do komerčního pekla, v němž na něj za tři dny vyzbylo prachmizerných pět milionů dolarů (ze stejně prachmizerných dvou tisícovek kin). Co z toho vyplývá? Tony Scott určitě nebude nucen vyplňovat formuláře na pracáku, vždyť se jeho jméno skloňuje v souvislosti s hned několika „násilnými“ projekty, ale fakt, že Domino vydělá v amerických kinech asi polovinu toho, co takové V moci ďábla schrastilo jen za první víkend (tj. 15 melounů pro Domino), určitě neposílí jeho vyjednávací pozici u producentů. Domino navíc potvrzuje hned několik ekonomických trendů poslední doby: 1) nulový finanční účinek Keiry Knightley, 2) nezájem o akční ikony (viz Bayův Island či Cohenovo Stealth) a 3) podzimní nadvládu méně nápadných titulů nad papírovými favority.

Bohužel ani dominance outsiderů nezakryje trvalý pokles zájmu o pohyblivé obrázky v kinech, který už těžko spasí i příval vánočních hitů. Ale nepředbíhejme a podívejme se na rozpačitého vítěze tohoto týdne, prý mizerný remake hororové Mlhy. Proč rozpačitého? Tvůrci Mlhy si nemohli být jistí, že se jejich miláčkovi podaří odstartovat z první pozice, ale když už se jim povedlo převzít od Wallace a Gromita žezlo, určitě mohlo mít cenu alespoň 15 milionů. Zůstalo u dvanácti, což je špatná zpráva pro americké kinaře, ale stále výborná informace pro investory, jejichž osmnáctimilionový rozpočet se stihne vrátit už na americkém kontinentě. Strach diváky lákal z kraje roku a úspěšně vábí i teď během podzimu. Jsem zvědav, který potenciální hit si to odskáče, až žánru zase dojde šťáva.

Těsně pod Mlhou rekognoskoval situaci králíkodlak z Wallace a Gromita, jehož 11.7 milionu stačilo i na třetí velkou novinku týdne, Elizabethtown Camerona Crowea. I ten byl při náboru diváků znevýhoděn špatnými recenzemi (byť oproti Mlze a Dominu stále poměrně přívětivými) a na áčkový titul podprůměrným počtem obsazených kinosálů. Jenže o Kirsten i Orlanda se publikum zajímá, zvlášť když do toho vyhrávají Croweovy typicky melancholické písničky. Na celkovou třicítku bude úvodních 11 milionů stačit, na pozitivní zápis do historie ovšem stoprocentně ne. Dá se očekávat, že adorovaná dvojice Wallace a Gromit nejpozději příští pátek svou čerstvou konkurenci znovu přeskočí. Vzestup na první místo žebříčku by mu ale měly rázně znemožnit kvéry v rukách Karla Urbana a The Rocka v očekávané herní adaptaci Doom. Zmůže se konkurenční eskadra sestavená ze slaďáku Dreamer: Inspired by a True Story, Forsterovy sci-fi Stay a dramatu North Country s Charlize Theron na víc než jen usmolený sběr drobků?