Kirk Douglas dnes slaví sto let. Jasně, to si zaslouží like, možná takovýho toho udivenýho smajlíka a slušelo by se hodit na timeline tu nezapomenutelnou scénu ze Spartaka. Protože jak někdo slaví stovku, čeká se trocha té uctivé pozornosti. Jenže Douglas není jen náhodná celebrita, která jednoduše přežila všechny ostatní. Jde o jednoho z největších frajerů, jaké Hollywood poznal.

Narodil se v New Yorku v době, kdy jsme u nás ještě kvůli každému dopisu museli olíznout císaře pána. Vyrůstal na hraně chudoby v rodině negramotných běloruských židů, kteří sotva uměli anglicky. Aby toho nebylo málo, běhalo kolem něj šest sester, musel se tedy umět postarat a vydělával si všemi způsoby, jaké se mu namanuly. Podařilo se mu ale dosáhnout plného vzdělání včetně vysoké školy, protože prostě chtěl. Tenkrát to samozřejmě ještě nebyl Kirk Douglas, ale Isur Danielovič Děmskij.

Během druhé světové byl u námořnictva, ale domů se dostal už před koncem války kvůli zranění. Začal se víc zajímat o herectví a chopil se prvních rolí, ale na konečný průlom do první ligy si počkal až do svého osmého zářezu. Tím byl Šampion, psal se rok 1949, Douglasovi už bylo 33 let a odnesl si první nominaci na Oscara. Toho samozřejmě nikdy nedostal (pokud nepočítáme čestnou sošku v roce 1996), podle čehož vždycky poznáte výjimečnou filmovou osobnost.

Nikdy nehrál krasavce ani milovníky, jeho ostré a atletické rysy ho předurčovaly k rolím tvrdých chlapů. Většina jeho portfolia jsou zapomenuté žánrovky, tak to tenkrát chodilo, ale brzy se ukázalo, že Douglas není člověk, který by se spokojil s pobíháním před kamerou a odříkáváním textu. Jen do padesátých let prosluli jeho rozervaní antihrdinové pohybující se na hraně dobra a zla v Esu v rukávu, Městu iluzí, Pryč od minulosti nebo Žízni po životě. V nich odkrývá pokrytectví jedinců i systému, umí mainstreamově bavit i strhnout masku.

Byl pověstný svou vitalitou a energií, se kterou jeho kolegové nedokázali soupeřit. Až do příchodu Jacka Nicholsona prý nikdo nezvládal tak neúprosně opanovat natáčecí plac. Slabé režiséry prakticky ignoroval, nenechal si jimi kazit svou práci, diskutoval jen s těmi dobrými. Když mu došla trpělivost s hollywoodským studiovým systémem a rozhodl se založit vlastní společnost, hledal na spolupráci vždy ty nejlepší. Jako producent byl ještě o kus tvrdší než jako herec a vyžadoval od každého maximální nasazení.

Hned pro svůj první velký film našel jisté neozkoušené ucho, které mělo za sebou dva nadějné noiry. Byl to samozřejmě Kubrick a vznikly Stezky slávy, strhující vojenské drama a jeden z nejlepších antimilitaristických filmů. I když spolupráce dvou tvrdohlavých umělců nebyla zrovna naplněna příjemnými slovy a dolary se nesypaly, pochopil Douglas, na jaký talent narazil. Nakonec dosadil Kubricka i do čela Spartaka (potom, co prvního režiséra vyrazil) a vznikla asi jeho komerčně nejslavnější role. Kubrickovi tak pomohl mezi režijní elitu, právě úspěchem Spartaka mohl Stanley argumentovat při hledání podpory pro Lolitu a doktora Divnolásku.

Tady už je asi jasné, o kolik víc než herecká hvězda Douglas je - právě on objevil jednoho z největších filmových géniů a namířil na něj reflektor. Tím ale neskončil. Scénář Spartaka nechal napsat Daltona Trumba, čímž prolomil ostudný hollywoodský blacklist, pozůstatek honu na čarodějnice z doby antikomunistické hysterie. Stejně tak se vždy zasazoval za férové podmínky pro herce a další filmařské profese, které měly v té době o dost tvrdší chleba než dnes.

Douglasova éra skončila spolu se zlatým Hollywoodem, když přišla nová generace herců, nové pojetí realizmu i stylizace. Přesto zůstal aktivní až do začátku devadesátých let, kdy letecká nehoda a později první mrtvice ukončily jeho aktivní kariéru. Dodnes mu to ale velmi dobře myslí, zůstává filantropem, politickým aktivistou a když na to přijde, dorazí na Oscary koketovat s Anne Hathaway.

Kamkoliv přijde, se dočká potlesku ve stoje, stal se ztělesněním pojmu "živoucí legenda". Hollywood totiž moc dobře ví, že je díky němu o kus lepší (chudák Michael, který se musí celý život vyrovnávat s otcovým stínem). Kirk Douglas symbolizuje zlatou éru amerického filmu v jejím nejlepším i splněný americký sen. A jak už padlo, je to prostě totální frajer.