9. Blade Runner (1982)

Sní androidi o elektrických ovečkách? Nevím. A dlouho to nevěděli ani hollywoodští producenti, kteří se snažili dát do pohybu adaptaci legendární povídky Philipa K. Dicka. Ta vyšla už v roce 1968 a motal se kolem ní leckdo. Chvíli to dokonce vypadalo, že film natočí Martin Scorsese! Nestalo se a projektu se na počátku osmdesátých let upsal Ridley Scott. Režisér byl zrovna na výsluní díky obřímu úspěchu parádního Vetřelce. Ne že by natáčení Vetřelce probíhalo bez problémů, ale vzniknulo nezapomenutelné hororové sci-fi a Ridley si všude pochvaloval profesionální štáb pracující na filmu ve studiích Shepperton v Anglii.

Podívejte se na dokument Dangerous Days. V něm mimo jiné uvidíte otrávený výraz Harrisona Forda na place, potyčky s producenty, řvaní na štáb a budete se muset přemlouvat, abyste nezačali diktátora Scotta nenávidět. Poslední kapkou bylo, když se Scott rozpovídal v jistých britských novinách. Ne, Ridley, tohle nebyl dobrý nápad. Říct nějakému anglickému pisálkovi, že preferuješ práci v britských studiích kvůli pracovní morálce anglického štábu, je tak trochu „dick move“.

Článek se samozřejmě dostal do povědomí hollywoodských flákačů a režisér přišel následujícího rána do práce. Au. Celý štáb měl na sobě trička s nápisem „Yes Gov’nor, my ass“ a na každém kroku dávali režisérovi najevo, co si o něm myslí. Pan diktátor naštěstí neztratil smysl pro černý humor a jednoho dne přišel na natáčení s trikem „Xenophobia sucks”.

Závěr věnujeme vztahu Harrisona Forda a Ridleyho Scotta. Hodně dlouho se ti dva, ehm, neměli rádi. Když se v roce 2006 jeden novinář režiséra zeptal, kdo byl největším hereckým (jak to jenom přeložit – už vím) č____m, se kterým kdy pracoval, tak na to rejža odvětil: „To bude asi Harrison. Teď už to můžu říct, protože je to okouzlující gentleman. Ale během Blade Runnera to bylo peklo“. Ford se k Ridleymu před deseti lety také vyjádřil: „Obdivuji ho. Během natáčení Blade Runnera jsme si nevyšli vstříc, ale už je to za námi.“ Celý konflikt pravděpodobně naplno ukončila pomoc Forda na speciální edici filmu v roce 2007. Něco mi ale říká, že při natáčení nového filmu režírovaného Denisem Villeneuvem nebude Rick Deckard chodit s producentem Scottem na kafíčko…

8. Apokalypsa (1979)

Režisér Francis Ford Coppola k natáčení kdysi (ne)slavně řekl: „Byli jsme v džungli. Měli jsme moc peněz. Měli jsme obří štáb a nejkvalitnější techniku. Krok za krokem jsme se z toho všichni zbláznili“. Já věděl, proč jsem Apokalypsu nepropálil v mých předchozích článcích. Šetřil jsem si ji na dnešní den. To bylo totiž tak… Joseph Conrad napsal novelu Heart of Darkness. Kniha se zalíbila Francisi Fordu Coppolovi a Johnu Milliusovi. Napsali scénář a děj umístili do současnosti. Jak jinak, celá Amerika se vzpamatovávala z války ve Vietnamu. Z pochopitelných důvodů se nemohlo točit přímo tam a štáb se proto vypravil do Filipín.

Hlavní roli dostal Harvey Keitel a už po pár týdnech bylo jasné, že to nepůjde. Byl tedy nahrazen Martinem Sheenem. Ten samozřejmě nehrál plukovníka Kurtze. Toho si zahrál legendární Marlon Brando a já bych s ním v té džungli nechtěl být. Marlon na natáčení dorazil jako (bez prominutí) tlusté, nepřipravené, protivné hovado a začal šikanovat všechny okolo. Kdyby to bylo jenom na režisérovi, tak by ho okamžitě poslal domů. Coppola tak naštěstí neučinil a Brandův Kurtz je díky tomu jednou z těch nezapomenutelných filmových postav. Popojedeme.

Samotné natáčení bylo naprosté peklo, které na ploše čtyř odstavců prostě nejde pořádně popsat. Raději se opravdu podívejte na výše jmenovanovaný dokument pojmenovaný stejně jako literární předloha - Heart of Darkness. Přesto něco vypíchnu. Mladý a vitální Martin Sheen málem umřel na zástavu srdce, produkci decimovala jedna šílená bouře za druhou, natáčení místo původně plánovaných 5 měsíců trvalo víc než rok. Objevovaly se zvěsti o tom, že film nemá konec, protože Brando je čím dál tlustší a zoufalý režisér už neví, jak s ním dál točit. Coppola z filmu suše vystřihuje bitevní scénu, která stála několik set tisíc dolarů. Film má v tuto chvíli prý pět různých konců.

Peklo, které šílenému štábu nabídla filipínská džungle, prožívá režisér znovu při editování nekonečných kilometrů natočeného materiálu. Celé to skončilo až v roce 1979. Francis Ford promítnul (pořád nedokončenou verzi) hrstce novinářů v Cannes a nechybělo moc, aby se tam porval s investigativními novináři, kteří neúnavně sdělovali svým čtenářům zkazky o šíleném natáčení.  Až „konečná“ verze se dočkala nadšeného kritického přijetí a v kinech po celém světě vydělala víc než 150 milionů dolarů.


7. Někdo to rád horké (1959)

Článek o pekelných natáčeních se samozřejmě neobejde bez Marilyn Monroe. Hollywoodská diva a sex-symbol padesátých let byla na place fakticky každého svého filmu na zabití. Její nejslavnější flák není výjimkou. Už po prvních pár dnech natáčení bylo jasné, že Marilyn není na place filmu dobrovolně. K natáčení ji měl totiž překecat její tehdejší manžel Arthur Miller (ano, ten Arthur Miller) kvůli dluhům, které božská blondýna nadělala. Vycházel s ní tenkrát jenom Jack Lemmon. Proč? Protože měl prý mírnou povahu.

Jeho spoluhráč Tony Curtis takovou povahu neměl a o Marilyn se vyjádřil v tom smyslu, že má mozek čtyřletého dítěte a líbat ji je jako líbat Hitlera. Natáčení pokračovalo velmi pomalu. Legendární jsou historky o tom, že zoufalý režisér Billy Wilder musel některé záběry točit 50x a všechny kulisy byly popsány jejími replikami. Člověk by si myslel, že jednoduchou větu „To jsem já, Sugar“ si blondýnka milující prezidenta Johna F. Kennedyho zapamatuje, ale Marylin byla závislá na prášcích a v kombinaci s alkoholem to prostě nešlo. Samotný režisér se o herečce do novin nikdy nerozpovídal. To se nedá říct o režisérovi Otto Premingerovi.

Ten na její adresu kdysi řekl: „Bylo to jako kdybych režíroval Lassie. Je to ta nejhloupější a nejpyšnější herečka, se kterou jsem kdy pracoval“. Výsledný film je proto zázrakem. Kdyby člověk netušil, jaké peklo byla produkce této převlekové komedie, tak by si myslel, že si všichni zúčastnění museli neskutečně užívat každý den na place.

Realita byla samozřejmě jiná, ale film už více než půl dekády působí nenapodobitelně pohodovým a nenuceným dojmem. Je to další důkaz toho, jak geniálním režisérem Billy Wilder byl. A jaké štěstí měla herečka, která kdysi řekla: „Je lepší být naprosto směšná, než nudná“. Hádejte dvakrát, jaký je herecký idol Paris Hilton a Lindsay Lohan…