11. Vetřelec 3 (1991)

David Fincher o své režijní prvotině dlouho odmítal mluvit a teprve telefonická konverzace s novinářem z britského plátku Independent nabídla fanouškům náhled za dlouho zataženou oponu. Fincher začíná vzpomínkou na rozhovor s Ridley Scottem: „Ridley se mě zeptal, jak jde natáčení. Řekl jsem mu, že vážně špatně. Uklidňoval mě, že tak je tomu vždy. Hlavní prý je, abych si udržel kreativní kontrolu nad projektem a natočil svůj film. Nehledě na to, jak moc dostávám přes hubu. To se mi bohužel nepodařilo.“

David se na režijní stoličku dostal na začátku devadesátých let. V té době už studio Fox narvalo do dlouho očekávaného pokračování Vetřelce 7 milionů dolarů, nepřekecalo k režírování Rennyho Harlina a bilo na poplach. Fincher byl velký risk a brzy začalo být v ústředí Foxů jasno, že se blíží bouřka. Už jenom to, že studio nechalo postavit hodně drahé kulisy a nemělo v ruce ani scénář, je prostě průšvih. Teasery divákům naznačovaly, že se Xenomorphové podívají na zem, ale režisér měl svojí vlastní vizi. Existenciální drama Ripleyové čekající "děťátko".

Producenti z režiséra hned od začátku šíleli a po návratu z tzv. „damage control“ meetingů v ústředí Foxů mu do natáčení začali kecat. A to strašným způsobem. Zatímco Cameron nebo Scott by si s pány sedícími na pokladničce vytřeli zadnice, David byl nováčkem a celé to prostředí ho prostě a jednoduše semlelo. Je na čase dát znovu slovo Fincherovi: „Bláhově jsem se domníval, že lidé financující film mohou ztratit mnohem víc než já. Proto jsem často dělal kompromisy a neměl celou dobu naprostou kontrolu nad výsledným filmem. Ten film je špatný. Vím to. Jsou v něm věci, na které jsem hrdý, ale není to moje vize. Přesto jsem za ni rád. Někdo by mohl říct, že to byla moje nejdražší lekce v režírování filmů.“

Faktem je, že přijetí trojky Vetřelce byla na začátku devadesátých let tragické a Fincherovi trvalo roky, než se z toho otřepal. Zvládl to každopádně naprosto fantasticky. Magazín Modern Review Vetřelce 3 nazval prvním artovým filmem s rozpočtem 50 milionů dolarů a fanoušci se časem naučili mít snímek rádi. Možná tomu pomohla i výborná režisérská verze, která si před pár lety našla cestu na DVD. Konec dobrý, všechno dobré.

10. Americké graffiti (1973)

Začneme větou, kterou jsem si nemyslel, že někdy v životě napíšu. Harrison Ford se koncentroval na kariéru tesaře a jenom velkou náhodou potkal producenta Freda Roose. Tomu se mladý Indiana Jones zalíbil a zařídil mu casting u George Lucase. Začínající režisér mu nabídnul roli v nízkorozpočtovém filmu. Ford měl jedinou podmínku: Nebude se muset nechat ostříhat. Produkce mu zalhala a souhlasila. Víte, co mi na tom celém přijde nejúžasnější? Americké graffiti zaznamenalo velký úspěch v kinech a člověk by si myslel, že Ford sekne s tesařinou a vrhne se po hlavě do herecké kariéry. Kdepak. Až práce na baráku režiséra a producenta Francise Forda Coppoly znamenala malou roli v Rozhovoru. Harrison naplno seknul se snahou být co nejvíc podobný Ježíšovi teprve v roce 1976 (to už měl za sebou několik dalších filmových štěků), kdy si na něj vzpomněl Lucas a dal mu roli Hana Sola v prvních (respektive čtvrtých) Hvězdných válkách.

Dobrá, to bychom měli casting Harrisona. Proč bylo samotné natáčení noční můrou? Začneme třeba tím, že někdo podpálil pokoj v motelu, ve kterém spával George Lucas. Naštěstí tam rejža zrovna nebyl. Samorost Ford se během natáčení porval v baru a šel kvůli tomu (na chvilku) do vězení. Ford byl v tom baru skoro každý večer, protože byl tenkrát strašný opilec (cituji neautorizovanou biografii George Lucase, takže kdo ví, jak to ve skutečnosti bylo). Richard Dreyfuss se také ožral a porval se s hercem Paulem Le Mattem. Ten ho hodil do jistého bazénu a Dreyfuss se před natáčením jedné z důležitých scén dostavil na plac s rozbitým čelem. Nestačí? Dva kameramani málem zemřeli při natáčení slavné závodní scény. Produkce přesto měla pokračovat.

Na scénu nastupují radní městečka San Rafael. Těm se nelíbilo, že natáčení narušuje obchodní ruch v jejich milovaném městě a Lucasovi z ničeho nic zrušili povolení k natáčení. Georgovi nezbylo nic jiného, než se přesunout do 20 mil vzdáleného Petaluma. Byť to z předchozích řádků vypadá, že byl celý štáb složený z opilců s násilnickými sklony, tak produkce to zvládla během jediného dne a nevznikly kvůli tomu žádné dodatečné náklady.

Po skončení natáčení nebylo studio spokojeno s kvalitou filmu a chtělo ho přestříhat. Režisérovi s producentem Coppolou se to nelíbilo. Nabídli studiu, že film odkoupí do svého vlastnictví za 775 000 dolarů. Studio nesouhlasilo, po dohodě nakonec přestříhalo jenom pár scén a investovalo dalších 500 000 dolarů do reklamní kampaně. Dobře udělalo. Vzniknul kult, který jenom v prvním distribučním okně v kinech vydělal více než 55 milionů dolarů a Variety v roce 1997 informovalo, že pokud vezmeme v potaz všechny re-releasy a prodeje videokazet, tak film za necelé dva milióny dolarů vydělal více než čtvrt miliardy babek.