3. Sbal prachy a vypadni (1998)

Tenhle film byste ve výčtu asi nečekali, co? Nedivím se, těch 28 milionů dolarů svítících v kolonce celosvětových výdělků nepůsobí vzhledem k ostatním zástupcům v mém výčtu nijak zázračně. Jenomže Guy Ritchie býval mág a tuhle parádní gangsterku zvládnul před necelými dvaceti lety natočit za těžko uvěřitelných 800 000 liber. Film neprodukoval nikdo jiný než Matthew Vaughn a cesta na plátna kin nebyla jednoduchá. Následující informaci prosím berte s rezervou, protože jí sám odmítám věřit.

Ritchie měl původně točit úplně jiný film a s producentem usilovali o rozpočet 20 milionů liber. Vzhledem k tomu, že první náčrtek scénáře prezentovaný potencionálním chlebodárcům byl prý chaotický a plný gramatických chyb (že bych přece jenom měl šanci uspět v Hollywoodu?), to je číslo značně nerealistické a Ritchiemu nezbylo nic jiného, než film natočit za drobné. Natáčení skončilo a hledal se důležitý americký producent, který se postará o premiéru v kinech za velkou louží. V Hollywoodu se chystala projekce určená pro potenciální kupce a výkonnou producentku Trudie Styler napadlo zavolat svému kamarádovi Tomu Cruiseovi.

Tom chtěl kamarádce udělat radost a zavítal na ono uzavřené promítání. Producent Matthew Vaughn vzpomíná: „Film ještě nezačal, ale jasně jsem viděl, že to nikoho nebude zajímat. Všichni byli na telefonech, řešili byznys a vypadali, jako by tam byli z donucení. V tom přišel do místnosti Tom a nálada se okamžitě změnila. Cruise je donutil věnovat filmu pozornost. Po skončení si před ně stoupnul a řekl, že je to nejlepší film, co viděl za poslední roky, a byli by blázni, kdyby ho nekoupili.“

2. Moje tlustá řecká svatba (2002)

Když šla Moje tlustá řecká svatba v dubnu léta páně 2002 do amerických kin, vůbec to nevypadalo na extra velký úspěch. Nezávislé studio IFC filmu zpočátku vůbec nevěřilo. Recenze byly spíše průměrné, herečku Niu Vardalos neznal ani šakal prohrabující se odpadky v hollywoodském letňáku Averill Park a vypadalo to na prošumění kiny, které vzhledem k rozpočtu 5 miliony dolarů nebude nikoho nijak extra mrzet. Střih o rok dál a Moje tlustá řecká svatba má na kontě těžko uvěřitelných 241 milionů dolarů jenom z amerických kin a dalších 127 mega z těch světových.

Jak se takového bezskrupulózního úspěchu dosáhlo? Zase se jednou ukázalo, že nejlepší reklama je ta zadarmo. Tušíte správně. Ze 108 kin se film pomalinku propracoval do 657 multiplexů a následně do více než 2000 kin. A tržby neklesaly. Snímek byl v kinech opravdu celý rok a když svoji pouť americkými kiny 13 dubna roku 2003 zakončil, musel nejeden „šťastný“ producent ležet mrtvý ve škarpě kvůli předávkování rázem tak dostupnými drogami.

Dovolíte jedno falešně a nezvýrazněné „Vytáhni v hospodě“ na závěr? Film byl původně divadelní hrou, na kterou dotáhla herečka Rita Wilson svého manžela Toma Hankse. Ten byl nadšený a s pomocí několika dalších producentů dal dohromady již zmiňovaných 5 milionů dolarů. Něco mi říká, že po skončení dlouhé pouti filmu v kinech měl Tom vystaráno do konce života. Všichni bychom si z toho měli odnést ponaučení, že přítelkyně (respektive manželky) mají vždy pravdu.

1. Záhada Blair Witch (1999)

Já vím, já vím. Zapomínám na tolik filmů. To máme legendární horor Halloween, Rockyho, Milionáře z chatrče a další. Ale nedá se nic dělat, výčet není nafukovací a na zbytek filmů třeba jednou dojde v pokračování. Teď už se pojďme věnovat prvnímu místu, na kterém vážně nemůže být nic jiného než původní Blair Witch z konce minulého milénia. To byly časy. Ve třídě jsem byl tenkrát asi poslední člověk, který film viděl. Hype byl k nevydržení. O Blair Witch nemluvili jenom spolužáci v osmé třídě základky, ale celý svět.

Základní ingrediencí neopakovatelného úspěchu filmu v kinech byla ona historka o pravosti materiálu, kterou do světa kdysi vypustili režiséři Eduardo Sánchez a Daniel Myrick. Byla jiná doba. Internet fakticky neexistoval a lidé ochotně uvěřili tomu, že ve filmu exponovaní Heather Donahue, Michael Williams a Joshua Leonard v tom lese opravdu zemřeli násilnou smrtí. Legenda o jedné Marylandské čarodějnici prostě působila na nezkušené diváky věrohodně a dodnes se najdou tací, které nic nepřesvědčí o tom, že v kinech sledovali režírovanou fikci.

Faktem je, že samotné natáčení pořízené za nula dolarů (těch 60 000 dolarů utratili tvůrci až v postprodukci) bylo vlastně hororem samo o sobě. Herci byli vyslaní do lesa s tím, že jim budou v průběhu poskytovány informace, kam jít a jak se chovat. Tvůrci hercům zároveň taktně zamlčeli, že je celá legenda o blairské čarodějnici jejich výmysl. Chvílemi (hlavně ke konci) tedy vidíme nefalšovaný děs Heather Donahue, která prostě měla celého natáčení až po krk a byť dobře věděla, že jí vlastně straší „štáb“, tak už nemohla dál. To jsou ale opravdu jenom záblesky. Hercům nikdy žádné nebezpečí nehrozilo. Většinu filmu nebyli ztraceni v hlubokém lese, ale mimo záběr byla příjezdová cesta a civilizace svítila nedaleko. Vidíte, málem bych zapomněl. S rozpočtem 60 klacků si jeden z prvních zástupců žánru found footage došel pro necelou čtvrt miliardu dolarů ze světových kin. No dopr…

Já myslím, že stačí, Karle. Doufám, že vás některé historky pobavily (nebo alespoň zaujaly), rozšířil jsem vám obzory a do diskuze napište, který ze zmíněných filmů máte nejraději. Zároveň přidejte i nějakou tu historku týkající se výše zmíněných snímků, pokud máte. Mějte se dobře a (velmi) brzy u nějakého tématu na stránkách MovieZone zase napřečtenou.