A tady se cesty Blacka a Silvera na chvíli rozcházejí. Black si bere volno, ale o pár let později finišuje starý nápad jménem Poslední skaut, za jehož scénář dostává od studia 1,75 milionů dolarů a pouští se do natáčení opět pod dohledem Silvera. Ten mezitím nabízí Willisovi, kterému o vlásek utekla role Martina Riggse (svět je malý) náplast v podobě filmu o chlápkovi, co jde o Vánocích dělat Santu do mrakodrapu plného teroristů. Smrtonosná past, v originále Die Hard, je mimochodem taky trochu Blackovým dědictvím. Jeden z jeho nepoužitých nápadů se totiž jmenoval právě Die Hard a ten název se líbil Silverovi, který dělal na Smrtonosné pasti, jejíž předloha se tehdy jmenovala Nothing Last Forever, což je ovšem spíš název pro bondovku. Slovo dalo slovo a Black Silverovi název přenechal. 

Smrtonosná past je samozřejmě pro historii stejným milníkem jako Smrtonosná zbraň (já jen doufám, že jsem podvědomě v tomhle textu oba filmy někde nezaměnil, vůbec by mne to nepřekvapilo, takže se omlouvám předem), a proto jí někdy v budoucnu věnujeme samostatný prostor. Jde ovšem o radikálně odlišné filmy, což dokazuje i Poslední skaut, ve kterém je Willisův Hallenbeck opravdu úplně jinde než McClane. Podle mnohých (=mé maličkosti, Hlada, Civala, Kocoura a několika našich známých) je Poslední skaut Blackovým nejlepším počinem, ale Smrtonosná zbraň byla první, a i když další díly nesou kupředu už jen Blackovy postavy a nikoliv myšlenky, jednoduše z té filmové historie ční o trochu víc. V množství je síla. 

Ještě než se přesuneme ke kouzlu Zbraní a jejich postupnému vývoji, chtěl bych zmínit specifikum Blackových scénářů. Nejde totiž jen o to, co vidíte a slyšíte v samotném filmu. Black píše scénáře velmi specifickým stylem, který je určen jen očím čtenářů, nikoliv vjemům koncového spotřebitele. Dva příklady pro ukázku:

Ze scénáře Smrtonosné zbraně:
Luxusní bejvák v Beverly Hills, jeden z takových těch domů, co si koupím, jestli tenhle film vydělá balík. Spousta chromu a skla, slunná terasa, obří bazén, drahej dřevěnej nábytek a super výhled na město. Prostě bejvák, kde byste chtěli mít sex denně.

Ze scénáře Posledního skauta:
Pamatujete Henryho, toho Jimmyho kamaráda, co jsem ho zmínil před dvaceti stránkama? Určitě jo, protože přece při čtení dáváte pozor a každej scénář je pro vás ten nejdůležitější, že jo? 

Tyhle poznámky a otevřený dialog se čtenářem jsou jen malé drobnosti, které zůstávají za oponou, ale Blackovy scénáře jsou jimi prošpikované. Stejně tak se v jeho filmech často unášejí důležité postavy, nesmí chybět vánoční stromečky (protože Vánoce v Los Angeles musíte hledat lupou a v tom je celé to kouzlo, jak Black podotýká v jednom z rozhovorů) a samozřejmě i další znaky svátků klidu a pohody - staré dobré násilí a necenzurované nadávky. 

Po Posledním skautovi si nechal Black královsky zaplatit za scénář k Poslednímu akčnímu hrdinovi, kde se vyblbnul s popkulturními referencemi a spároval Arnieho s malým klukem, a hlavně zbořil rekordy co se týče honoráře za scénář, když za Dlouhý polibek na dobrou noc inkasoval čtyři miliony dolarů. Snímek byl bohužel propadák a Black si dal místo dlouhého polibku dlouhou pauzu až do roku 2005, kdy se rozhodl režírovat a sáhnul po rizikovém Downeym Jr. Zbytek je klika, která ho dostala zpátky do sedla - Downey Jr. mu dohodil režii třetího Iron Mana a na základě pohádkových tržeb si Black mohl natočit Správné chlapy, i když ke shánění peněz potřeboval i pomoc starého dobrého kámoše Silvera. Správní chlapi si musejí pomáhat a tenhle film byl mnohem víc návratem k Poslednímu skautovi než ke Smrtonosné zbrani, která se za ta léta proměnila k nepoznání.

A to říkám jako člověk, který má rád všechny čtyři díly. Jednička je fantazie a zcela po právu etalon policejního subžánru buddy movies, dvojka možná tlačí na pilu ještě trochu víc, a i když v ní Riggs neumře (Silver alternativní verzi natočil, ale na testovacích projekcích a hlavně přes studio logicky neprošla), máte v jejím průběhu solidní depku z jiného důvodu. Trojka možná tlačí trochu moc rodinné pohody skrz Renee Russo a hlavně Joea Pesciho, ale Donner zároveň ukazuje, že umí přemostit akci a komedii do funkčního celku. K definitivnímu ponoření do mainstreamu a vyhovění aktuálním trendům došlo ve čtyřce, kdy stárnoucí partička narazí na Jet Liho a trousí mírně rasistické fórky o Asiatech. Je to sranda, jsou na tom vidět velké peníze i pohoda Gibsona a Glovera, kteří se našli už po pár minutách předčítání scénáře jedničky. 

I pokud odhlédnu od nostalgické hodnoty, je pro mě čtyřka pořád dobrou akční komedií a povedeným řemeslem. A Silver díky jejím tržbám měl dost peněz na to, aby přisypal peníze bláznivým sourozencům Wachowským. Smrtonosnými zbraněmi si u mě mimochodem Donner udělal generální pardon na zbytek kariéry. Pokud ho někdo plísní za Proud času alias Timeline, měl by si nejdřív přečíst, co všechno s tím filmem bylo špatně (ve zkratce: všechno). Dokonce i jeho 16 bloků, které natočil s Willisem ve svých šestasedmdesáti, má podle mě svoje kvality. Ale to berte od člověka, který zamrzne na gauči i ve chvíli, kdy v televizi běží čtvrtá Zbraň. Nemá už sice nic společného s Blackovými průpovídkami, ale jeho postavy pořád žijí a fungují. A je s nimi sranda i ve chvíli, kdy zcela proti zákonům pravděpodobnosti úspěšně posílají k čertu naštvaného Jeta Li.