Tolik k úvodu, kde jsem vás výjimečně mohl umlátit pádnými příklady, a teď už k samotnému Blackovi a sérii Smrtonosných zbraní, která funguje v žánru jako pověstný lakmusový papírek. Na ploše pouhých jedenácti let tu můžeme ve čtyřech filmech od stejného režiséra tu lze vidět dokonale hmatatelný posun od víceméně seriózního akčňáku ke skoro až akční komedii. Posun jistě daný nejen hollywoodskými trendy, ale také myšlenkovým driftem tvůrců, kteří se u čtyřky chtěli hlavně bavit a tím jí částečně zachránili holou kůži. 

První film má přitom docela pohnutou historii. Pokud tvorbu Shanea Blacka sledujete se vším všudy, pak možná tušíte, že jeho filmy a hrdinové jsou - podobně jako vtipy, které si napsal pro svou čestnou roličku v Predátorovi - poměrně temné a brutální. To platí o Posledním skautovi, Kiss, Kiss, Bang, Bang, ale i o Správných chlapech. Smrtonosná zbraň je oproti téhle sbírce přeci jen trochu odlehčenější, když pomineme fakt, že Martin Riggs každé ráno ochutnává hlaveň pistole a nechává se mučit pošahanými vietnamskými veterány. První Blackův scénář měl ale k finální verzi z kin docela daleko. A přesto na něj producent Joel Silver nedal dopustit. 

Black napsal Smrtonosnou zbraň ve dvaadvaceti, což je samo o sobě husarský kousek. První verze byla klasickým konceptem, který by stál 300 milionů dolarů, neprošel by přes MPAA a jehož finální akční scéna se snad ani nedala natočit a počítala s tím, že se nad Los Angeles roztrhne obří pytel s kokainem, který bude padat jako sníh na slavný nápis Hollywood. Black si trochu zaautocenzuroval a druhou verzi o 141 stranách skrz svého agenta rozeslal na všechny strany. Jednomu kravaťákovi ve Warner Brothers se líbila natolik, že ji přeposlal Joelu Silverovi. Silver byl v té době už osvědčeným hitmakerem, měl za sebou zmíněných 48 hodin, ale také třeba Komando, Podivnou vědu, Brewsterovy milióny nebo Jumpin Jack Flash. Všechno velké hitovky, často se odvážně pouštějící do neprobádaných oblastí. 

Silverovi se Blackův scénář extrémně líbil, viděl v něm s trochou žehlení i komediální potenciál, ale především se mu líbila kombinace dvou hrdinů, přičemž ve scénáři nebylo nijak řešeno, jestli je Murtaugh černoch nebo běloch, šlo prostě o staršího policajta rodinného typu a blázna, co to v hlavě nemá moc srovnané. Vzájemná interakce pod Blackovou taktovkou se postarala nejen o hlášky, ale také vynalézavé akční scény. Silver ale ne a ne najít režiséra, který by do podobného projektu šel. Nakonec se tedy rozhodl, že film nabídne rovnou Warnerům a zaštítí ho vlastním jménem. Warneři koupili scénář za nemalou sumu 250 tisíc dolarů, která z mladého Blacka okamžitě udělala ve scenáristických kruzích člověka, jemuž kolegové nemohli přijít na jméno (doslova).

Shane byl nadšený, a když studio požádalo o několik škrtů a přepisů kvůli ratingu a rozpočtu, Black přepsal celý scénář za pět dní. Joel Silver byl se změnami spokojený, a když se ho Black zeptal, kdy pošle nový scénář studiu, řekl mu, že za měsíc až za dva, jinak by si totiž ve studiu mysleli, že si z nich dělá srandu a tuhle druhou verzi měl už dávno v šuplíku. Nikdo normální by totiž nenapsal nových 150 stránek za pět dní. 

Mladý Black v Silverových kancelářích ladil scénář a v mezičase pomáhal na place Silverovi s Predátorem, do kterého nakonec napsal pár hlášek a v důsledku si vykoledoval i malou roličku. Ve třiadvaceti tak zcela nečekaně stál před kamerou bok po boku Arnolda Schwarzeneggera. Joel v osmdesátkách jel na neuvěřitelné lajně, kterou asi už nikdy nikdo nezopakuje - Smrtonosné zbraně, Smrtonosné pasti a Predátoři? A aby toho nebylo málo, pokračoval Posledním skautem nebo Matrixem. Samozřejmě si občas vylámal zuby (Jako štvaná zvěř, Romeo musí zemřít a všechny následné americké jetliovky, a také průšvih jménem Hudson Hawk), ale nic z toho ho nezastavilo. 

Blackův scénář k první Zbrani trochu vyšperkoval humorem Jeffrey Boam, kterého si přivedl režisér Richard Donner. Jeffrey pak napsal scénář dvojky a trojky a podílel se i na nepoužitém námětu pro trojku. Shane pro dvojku napsal scénář, ale byl příliš temný a počítal s Riggsovou smrtí v samotném závěru, což se studiu nelíbilo. Black na scénáři strávil šest měsíců a nakonec to vzdal. Rozpracovanou verzi má dodnes v trezoru a nedá ji z ruky. Prý je to to nejlepší, co kdy napsal.