6. The Man Who Killed Don Quijote

Terry Gilliam je neskutečně sympatický režisér, který se posledních 15-20 let protlouká Hollywoodem, jak to jenom jde. Po tom, co Terry v roce 1998 natočil tripový Strach a hnus v Las Vegas, se na sedm let odmlčel. Tedy na první pohled. Už v roce 2002 totiž spatřil světlo světa legendární a smutný dokument Ztracen v La Mancha. Don Quijote alias Terry Gilliam se v roce 2000 pokoušel ve Španělsku natočit svůj vysněný film. Nepodařilo se. Proč? Všechno začalo samotným příjezdem na zarezervované lokace známé jako Bardenas Reales. Ukázalo se, že filmový plac se nacházel v blízkosti letiště Severoatlantické aliance. Co to pro produkci znamenalo? Tryskáče dělaly strašný bordel. Hrdina - režisér se přesto rozhodl pokračovat v natáčení. První den natáčení improvizoval a v přestávkách mezi rachotem točil.

Druhý den postihly jeho (chce se říct Satanem vybrané) lokace povodně. Komik, improvizátor a všechno (jenom ne strašpytel) Gilliam by si se vším poradil, ale pohromy neustávaly. Zranil se jeden z hlavních herců – Jean Rochefort. Co původně vypadalo jako nevinné zranění, se později přeměnilo v osud měnící zlomeninu, která legendárnímu francouzskému herci neumožňovala dále točit. Ale to bychom předbíhali. Na natáčení doráží Johnny Depp s tehdejší partnerkou Vanessou Paradise. Dokument prozrazuje, že se ti dva na přípravu doslova a do písmene vys… vykašlali. Do mixu si přimíchejte pojišťováky, které jako vosy pyl přilákaly produkční problémy. Terry by měl brečet, ale pořád povzbuzuje zoufalý štáb…

Ztracen v La Mancha je pravděpodobně ten nejznámější dokument popisující zmrvené natáčení velkého filmu. Pokud jste ho ještě neviděli, tak neváhejte. Nejedná se jenom o dokument o jednom velkém snu, který byl zašlapán do země vnějšími okolnostmi, které náš režisérský rek nemohl ovlivnit. Kronika jednoho zmařeného snu dalece přesahuje nějaké režiséry bojující se studii a financemi. Snímek vyloženě oslavuje velikého ducha, charisma, gentlemanství a já nevím co ještě, čímž Terry bezesporu disponuje. Zároveň je tu jedna věc, kterou nám dokument neříká. Gilliam se následující roky nevzdal. Už v tom sice nebude Depp s ex, ale film The Man Who Killed Don Quijote by měl v portugalské koprodukci spatřit světlo světa v roce 2017. Hrát v něm bude prokletá Olga Kurylenko, montypythonovský Michael Palin, Darthem Vaderem posedlý Adam Driver a další. Modlím se s vámi, ať to klapne.

5. Poslední z Aporveru

Začneme fakty. V roce 2014 byl vypracován znalecký posudek k tomu designovaným ústavem působícím na FAMU. Jeho vypracování zadal Státní fond kinematografie a na jeho základě Fond vydal 19. 5. 2014 tiskovou zprávu oznamující předání projektu Poslední z Aporveru k prošetření Policii ČR a finančnímu úřadu. Fond se k tomuto kroku rozhodl kvůli neobvyklému nárůstu rozpočtových nákladů a rozporuplných informací o tzv. „uznatelných nákladech“. Vás na tomto místě jistě zajímá, co je ten neobvyklý nárůst rozpočtu. Něčeho se chytněte.

Když byla v roce 2009 uzavřena smlouva o poskytnutí podpory s výše zmiňovaným fondem, činil rozpočet Posledního z Aporveru 63 mega. Příjemce podpory určil datum dokončení filmu na 30. března 2011. Ještě v roce 2009 dochází k navýšení rozpočtu na 78 milionů (korun). Já sedět ve Státním fondu kinematografie, tak začínám bít na poplach. Ale budiž, spekulovalo se o 3D technologii, někdo na úřadě tušil český Avatar, a tak poplach nespustil. V roce 2010 přichází na Státní fond kinematografie další informace od producentů, rozumějte režiséra, rozumějte -cenzurováno-. Hovoří o rozpočtu větším než 104 milionů. Zároveň se posouvá termín dokončení filmu na rok 2012. Neříkejte mi, že nárůst rozpočtu o necelých 30 mega za pár měsíců nepřišel nikomu podezřelý. Zároveň si prosím všimněte jedné věci. Tvůrci pravidelně informují úřad o rostoucím rozpočtu. Proč? Protože žijeme v Kocourkově a výše podpory pro projekt je vypočítávána právě z rozpočtu. A ten se mění. Jsem rozčílený a potřebuju odstavec navíc.

Kde jsme to byli. Jo, už vím. Píše se rok 2010 a tvůrci oznamují nárůst rozpočtu na 104 milionů. Co se stalo v roce 2011? Jižní Súdán vyhlásil nezávislost, umírá Steve Jobs, princ William před oltářem souhlasí s Kate Middletonovou a rozpočet Posledního z Aporveru se navyšuje ze 104 milionů na 208 kulatých. Čtete správně. A to není všechno. Hned další rok se navyšuje znovu. Jsme na dechberoucích 241 milionech! Víte, co je ten největší průšvih? Už na konci roku 2009 (ne-li hned od začátku) měl někdo rozumný (haló, je tam někdo?) na Státním fondu kinematografie začít řvát a co nejrychleji stopnout penězovod. Nestalo se. Mezi lety 2010-2012 inkasovala za „film“ zodpovědná společnost Actors Runway Agency, s.r.o. od námi placeného fondu 37 770 790 Kč.

V roce 2015 vychází na iDnesu dva články Mirky Spáčilové. Jsou až překvapivě nekritické a jádro problematického 240 milionového pudla nakusují jenom velmi opatrně. V prvním článku recenzentka světu oznamuje, že režisér a producent Tomáš Krejčí chystá nový film Kruanova dobrodružství a při té příležitosti zakládá internetovou sbírku. Přispět můžete i vy. Druhý článek se věnuje vlídnému dokumentárnímu filmu bulharské režisérky Any Prodanové mapujícímu desetiletou snahu o dokončení snímku. V článku hrdý Krejčí Spáčilové říká, že je o dokument zájem v celé republice. Paní Spáčilová pak na konci vyloženě vyráží dech, když čtenářům servíruje tři odstavce nadepsané „Jako Terry Gilliam“. Mirka zde rozjíždí paralelu s filmem okupujícím šesté místo mého článku a já už vážně musím jít na vzduch.

4. Duna

Frank Herbert napsal v roce 1965 prý naprosto přelomovou sci-fi knížku. Jmenuje se Duna a nečetl jsem ji. Zvěsti o kvalitě materiálu se začaly šířit světem. Na začátku sedmdesátých let se dostaly k oslavovanému režisérovi Alejandru Jodorowskému. Ten se pro projekt nadchnul a začal s nekonečnými přípravami. Jeho vizi mnoho lidí popsalo jako jeden velký LSD trip, který film jako takový nikdy neviděl. Silná slova? Začít musíme u scénáře. Frank Herbert tvrdil, že měl víc než 1000 stránek a samotný film by trval nějakých 14 hodin. Pokračovat musíme štábem.

V hlavních rolích měli účinkovat Mick Jagger, David Carradine, Salvator Dalí a Orson Welles. Hudbu měli složit Pink Floyd. Na výtvarné stránce nepracoval nikdo jiný než H.R.Giger. Samotný Jodorowsky vyráží dech. Na papíru má nakreslený fakticky každý záběr přelomové sci-fi. Když ty nádherné obrázky pocházející z ruky jednoho jediného člověka vidíte, tak se vám skoro až podlomí kolena. To je vyloženě tryskající esence talentu a umu. Možná už tušíte, že o tom všem víme kvůli tomu dokumentu. Jmenuje se Jodorowsky´s Dune, vznikl v roce 2014 a posbíral snad každou existující výroční cenu udělovanou dokumentům.

Na svědomí ho má Frank Pavich a během hodiny a půl vám nabídne náhled na unikátní okolnosti, které předcházely zrušení první filmové Duny. Jodorowsky je svým způsobem Terry Gilliam. Neodolatelně idealistický a nakažlivě pozitivní snílek, kterého semele neúprosný svět, ve kterém bez peněz ani kuře nehrabe. Jeho Duna kvůli nedostatku financí nikdy nevznikla. Práva přešla na začátku osmdesátých let do rukou legendárního Dina De Laurentiise a v roce 1984 šla do kin (podle mého názoru nudná) verze Davida Lynche. Co se stalo s týmem kolem H.R.Gigera? Kluci byli tak sehraní, že po nich sáhnul Ridley Scott a pracovali na Vetřelci.