11. Superman Lives (Superman Reborn)

Na MovieZone neexistuje asi nikdo, kdo by neviděl ten legendární obrázek Nicolase Cage v supermanovské pláštěnce. Mnozí také jistě víte, že na konci devadesátých let měl biják režírovat (v té době dvorní) režisér studia Warner Bros., Tim Burton. Menší procento už bude vědět, že na scénáři pracoval také všudybyl Kevin Smith. Jenom fanoušci a geekové z povolání pak tuší, že Superman Lives měl být na motivy komiksové linky „The Death of Superman“. Hrdinovi propagujícímu slipy měl usilovat o život mimozemský superpočítač Brainiac a na grilovačce svého nepřítele se měli zastavit také Lex Luthor a – fanfáry prosím – Doomsday.

Takže kde byl ten problém? Skoro všude. Jenom trable se scénářem by si vyžádaly samostatný článek. Všechno načal Gregory Poirier. Ten napsal scénář, ve kterém byl hlavním padouchem Brainiac a Superman bojoval nejenom s ním, ale i s vlastními pochybami. Ve filmu měl dokonce chodit za psychiatrem (!) a zpovídat se mu ze svých citů k Lois Laneové. Na palubu přichází v roce 1996 Tim Burton a scénář Wesleyho Stricka. V něm měli Brainiac a Lex Luthor morfovat do entity zvané Luthiac. V práci pokračoval přece jenom známější pisálek Dan Gilroy. Detaily se mění. Superman bojuje zase s „morfem“ Brainiaca a Lexe. Po mnoha setkáních důležitých producentů v ústředí Warner Bros. bylo rozhodnuto, že se arcizloduch bude jmenovat Lexiac. A mě začíná štvát, že mi druhý kodex novinářský (možná ho znáte jako tzv. Chicagský) zakazuje používat ve článcích smajlíky.

No a konečně Kevin Smith. Tady začíná ta pravá sranda. Warneři dlouho úspěšně tajili detaily okolo nerealizovaného projektu se svým komiksovým klenotem. Až v tomto tisíciletí začaly prosakovat první detaily. Nejdříve to byla ta slavná fotka Nicolase Cage jako Kal-Ela. Celé to pak zabil Smith. Ten začal pořádat svoje slavné kecací tour a právě jeho práce na scénáři k filmu patřila ke zlatým hřebům večera. Takže ve zkratce. Ke Smithovi se dostala až pozdější verze scénáře. Byl pozván k Warnerům a tak dlouho na ten scénář nadával, až ho pověřili, aby napsal svojí verzi. Tu vděčný „morf“ režiséra a scenáristy napsal a já vám to tu vážně nehodlám celé převyprávět. Takže si klikněte a vězte, že minulý rok vyšel dokument s názvem The Death of „Superman Lives“: What Happened? Pokud vás zaujaly tyto tři vnadící a snad až příliš stručné odstavce, měli byste ho vidět.

P.S. Warnery tohle nerealizované dobrodružství stálo 30 milionů dolarů. Někdo to škaredě odnesl.

10. Kaleidoscope

Který režisér se vám vybaví, když se řekne „cameo“? Předstírám, že jste právě neřekli Manoj Nelliyattu Shyamalan. Na tomto místě si budeme povídat o mistrovi filmového napětí, Alfredu Hitchcockovi. Ten byl v roce 1968 tak trochu v řiti. Lidé rychle zapomínají a právě ve filmové branži platí víc než kdy jindy, že jste přesně tak dobří, jako vaše poslední filmové projekty. A Hitch měl v této době na krku kritiky cupované (a diváky hojně nenavštěvované) filmy Marnie a Roztržená opona. Alfred byl vždycky známý jako inovativní režisér, který razil cestu ostatním, a právě Kaleidoscopem chtěl nabýt několik let ztracenou pozici. Vy už jistě koukáte na filmografii slavného rejži a žádný Kaleidoscop z roku 1968 tam nevidíte. Kde tedy leží ten zakopaný pes?

Abych řekl pravdu, tak jsem tu hodinu (prý natočeného materiálu) neviděl a o tomto filmu jsem se dozvěděl až při přípravě článku. Mohu vám alespoň říct, o čem to mělo být. To je vražda, napsal? Tak trochu. Problém je, že scénář operoval nejenom s tou vraždou. Hitch se s pomocí několika scenáristů rozepsal o znásilnění, nekrofilii, prznitelích lidských těl a masových vrazích. Není žádným překvapením, že se nakonec nepodařilo sehnat dostatek financí k dokončení filmu. Na rozdíl od Burtonovského Supermana je to škoda. Velká škoda. Zde je pomyslný začátek filmu a alespoň náznak synopse: „Nacházíme se v New Yorku. Konkrétně v Central Parku. Prim hraje voda. Všude. Vidíme vodopád. Není jasné, jestli se nachází přímo v tomto parku. Jsme svědky brutální vraždy. Po stopě brutálního vraha se vydává policistka v přestrojení.“

V roce 1968 vládla světu francouzská a italská kinematografie. Hitch poslal kopii scénáře svému kamarádovi, Francois Truffautovi. Ten mu odepsal, že je znepokojený mírou násilí a sexu vyskytujícího se ve filmu. Že se ten Truffaut divil. Hitchcocka fascinoval naturalismus a cinema verite ruku v ruce jdoucí s francouzskou Novou vlnou a Italským neorealismem. Jeho korespondence s Michelangelem Antonionim bohužel není zachovaná. Takže co zbývá k zakončení desítky a první kapitoly mého tématu? Hichcock byl studiem přinucen Kaleidoscop okamžitě stopnout a místo toho natočit Frenzy. Tam prý některé natočené záběry použil. Jelikož si právě nečtete Cinemu a jsme na webu, můžu si dovolit luxus v podobě odkazu. Oprašte němčinu a na těch pár záběrech se přesvědčte, že nekecám a ten film vážně málem vzniknul…

P.S. James Stewart? Cary Grant? Zapomeňte. V testovacích záběrech se vyskytují výhradně neznámí herci, o kterých nikdo nikdy neslyšel.