Můžeme děkovat prozřetelnosti, že na začátku devadesátek to měli Kassar s Vajnou ještě tak dobře rozjeté, že Terminátora prostě koupili se vším všudy a dokázali ze svých rezerv vymáčknout stamilionový rozpočet. Určitě v tom bylo honění ega, ostatně když nezávislé studio se dvěma chlápky z východu zafinancuje nejdražší film všech dob, přirozeně to šlápne pár lidem na kuří oko. Kassar s Vajnou dokonce chytře vyřešili obří honorář pro Arnolda. Kvůli Golanovi a Globusovi, kteří Stallonovi dali za Do útoku neslýchaných 14 milionů dolarů, se totiž akční hvězdy osmdesátek hezky prodražovaly. Když dostal čtrnáct Sly, musel je dostat i Arnie... a tak mu Kassar s Vajnou místo hotovosti dali soukromý tryskáč Gulfstream III, zhruba ve stejné ceně.

Na to Arnie slyšel, ale hlavně chtěl film natočit, protože se mu hrozně zamlouvala Cameronova myšlenka. A proto si všichni plácli a v květnu 1990 byl na stole hotový scénář. Pravděpodobně jste si teď protřeli oči a raději zkontrolovali kalendář, abyste se ujistili, že film měl skutečně premiéru v červenci 1991. Ano, ano... nezdá se vám to. Zatímco dnes je spousta filmů hotová rok předem a čeká na náročnou postprodukci, tady se všechno stihlo do roka a do dne. Cameron měl totiž už pár let film v hlavě hezky políčko po políčku. Dávno před vytištěním finální verze scénáře věděl, jak bude vypadat T-1000, protože si efekt tekutého kovu vyzkoušel při natáčení sci-fi Propast a věděl, že trikově se to zvládne. Dlouhé týdny před natáčením poslal Lindu Hamilton na cvičák, aby ze sebe udělala stroj na zabíjení, a rozjel masivní castingový hon na představitele Johna Connora. 

O Arniem se mlčelo, jak dlouho to jen šlo. Cameron se bál, že lidé budou zmatení... proč se Arnie vrací, když v jedničce umřel. Mnohem důležitější ale bylo utajit jeho roli. V době bez internetu to naštěstí šlo snadněji než dnes. Cameron dokonce nechal vyrobit teaser na míru, který efektně vysvětlil, proč všichni terminátoři řady T-800 vypadají jako Arnold. Nebylo v něm ani políčko z filmu, ale Stan Winston myšlenku pásové výroby smrtonosných strojů dokonale prodal. 

Na Stana Winstona a jeho kouzelnickou školu animatronických loutek, make-upu a dokonalých prostetických náhrad se v souvislosti s Terminátorem 2 často zapomíná. Všichni vidí jen endoskeleton z jedničky, případně vetřelčí královnu nebo dinosaury z Jurského parku, ale jiné velké přínosy se utápějí ve stínu nastupující digitální revoluce. A je to škoda, protože dvojka Terminátora má neuvěřitelné množství praktických efektů, dokonce i v případě T-1000 bylo levnější a efektivnější celou řadu věcí udělat ručně, a pak je případně doladit v počítači, a to včetně většiny průstřelů nebo roztržení pokročilejšího terminátora. U Arnieho pak v pokročilejší fázi poškození dosáhl make-up takové úrovně, že se musel nanášet pět hodin a následně hodinu sundavat. Co by se dnes řešilo digitálně, toho Cameron docílil opticky nebo použitím dvojčat. Moc dobře věděl, že digitální efekty budou drahé, protože musejí být nejlepší.

Došlo to tak daleko, že Kassarovi s Vajnou pustil Propast a pak si řekl o deset milionů, aby jim mohl předvést na zkušebních záběrech, jak budou triky v Terminátorovi 2 vypadat. A oni mu je prostě dali. Stejně jako mu nechali volnou ruku při psaní scénáře, takže mohl rozvinout nápady, které nestihnul použít v jedničce.