Zlatou érou z hlediska kung-fu filmů made in Hongkong lze tedy nazývat období od půlky sedmdesátých do půlky devadesátých let. Začátek devadesátek byl milníkem hlavně z toho důvodu, že Tsui Hark všechny překvapil tím, co z OUTC vlastně udělal. Už jeho předchozí snímky naznačovaly, že přemýšlí jinak - jako producent pomohl na svět Lepším zítřkům nebo Chinese Ghost Story, Zu Warriors byly označovány za Blízká setkání čínského druhu a Harkovi se přezdívalo asijský Steven Spielberg.

Once upon a Time in China jeho význam v hongkongské kinematografii definitivně zpečetil. A jistě pomohlo také bezprostřední pokračování, které patří do té malé škatulky sequelů, které jsou stejně dobré jako originály. 

Málokdo přitom ví, že Tsui Hark málem sobě a Jetovi kariéru zničil ještě před premiérou OUTC. V roce 1989 totiž s Jetem Li natočil v Americe snímek, který se jmenoval The Master. Šlo o klasickou story o hodném čínském synovci na výletě, jenž v San Francisku pomůže svému strýčkovi od zlých amerických gangsterů, kteří ničí jeho krámek a napadají místní školy bojových umění. Mohlo to být přiblblé, ale stylové béčko, jenže hongkongský štáb točil v USA napůl na tajňačku, takže scénář nedává moc smysl, motivace postav jsou nejasné a akční scény mají k těm hongkongsky vypiplaným opravdu daleko. The Master byl průšvih a Tsui to věděl, takže ho před ostatními producenty zavřel do šuplíku. 

Po premiéře OUTC ovšem všichni chtěli víc Jeta a víc Wong Fei-Hunga. Hark neodolal tlaku a The Master šel do hongkongských kin pod názvem Wong Fei-Hung 92 a dokonce se naznačovalo, že Jetova postava je jakousi moderní reinkarnací Fei-Hunga. Tenhle faul naštěstí už kariéry obou zúčastněných ustály, ačkoliv Hark koncem devadesátek začal točit a produkovat průměrné filmy jako na běžícím pásu a z asijského Spielberga se stal spíše asijský Besson.

Wong Fei-Hung je mimochodem asi nejslavnější čínský lidový hrdina, který se dočkal zhruba tolika filmových zpracování jako Sherlock Holmes nebo Drákula. První adaptace sahají do čtyřicátých let minulého století a Kwan Tak-hing si zahrál Fei-Hunga v 70 různých filmech (šlo spíš o epizody dlouhatánského seriálu). V reálu byl Fei-Hung lékařem, mistrem bojových umění, konkrétně tedy stylu Hung-Gar a jeho specialitou byl tzv. kop beze stínu. Ve filmech se z něj stal superhrdina, stejně jako z jeho otce Wong Key-Yinga, což byl člen známého spolku Deseti tygrů z Kantonu (takoví opravdoví Avengers). 

Slavnou postavu si na stříbrném plátně zahráli nejslavněji Jackie Chan (Drunken Master v roce 1978 a pak také 1994) a právě Jet Li, který je navzdory kvantitativní převaze Kwan Tak-hinga moderní filmovou tváří slavného charakteru, ostatně jeho podobizna se dostala i do několika videoher. Jediným dalším lidovým hrdinou, který se mu může slávou rovnat je Chen Zhen, válečný hrdina peskující japonské vojáky ve stylu Jing Wu, mstící smrt svého mistra a mnoha dalších příkoří. Tuhle ikonu si zahrál Bruce Lee ve Fist of Fury (1972), Donnie Yen ve stejnojmenné televizní adaptaci a Jet Li v remaku Fist of Legend. Jet si mimochodem zahrál i Chenova mistra Huo Yuanjia ve snímku Obávaný bojovník. 

Rozepisuji to proto, že jsou jednak lidoví hrdinové páteří většiny slavných hongkongských dobovek a jednak proto, že ona svatá trojice, co mi přistála v poště jich byla plná. OUTC měl Wong Fei-Hunga, Fist of Legend měl Chen Zhena a Iron Monkey Wong Key-Yinga a Wong Fei-Hunga coby dítě (postava Iron Monkey je taky lidová, ale jde spíš o fiktivního Robina Hooda bez reálné historické identity). No a všechny dohromady měly Yuen Woo-Pinga v zákulisí coby choreografa bojových scén.