Téma: Tenkrát v Číně před 25 lety
11:00 | 26.08.2016 |
Minulý týden mi psal kamarád Pavel a taktně mne upozornil na to, jak léta běží. "Once upon a Time in China je starý už 25 let, chlape!". Jeho na to pro změnu upozornil facebookový post Jeta Li, který si samozřejmě podobná výročí musí pamatovat, zvlášť když je zmíněný film jeho první velkou sólovkou a odrazovým můstkem k zprvu asijské a posléze i globální slávě. Once upon a Time in China (dále už jen OUTC, tak jak jsme to kdysi psali, ačkoliv někteří tvrdohlavě trvali na OUaTiC) přináší hotový vodopád vzpomínek, takže o dalším článku v nostalgické sérii bylo rychle rozhodnuto.
Šlo o tři filmy - OUTC, Iron Monkey a Fist of Legend. Modří už vědí, ale ostatním to zkusím nějak přeložit. Představte si, že jste nikdy neviděli žádný film a kamarád vám na ukázku přinese Star Wars, Indiana Jonese a Když Harry potkal Sally. Prostě klasiky žánru, absolutní filmové vrcholy. Tahle trojice stačila k tomu, abych měl celý týden úsměv od ucha k uchu, totálně propadnul hongkongské kinematografii a ptal se po dalších (ano, Pavel byl zručný dealer a věděl jakou dávku nasadit).
Všechny tři tituly patří do zlatého období hongkongské kinematografie, ačkoliv definici těchto období bychom museli vzít hodně kvapem, aby se to dalo postihnout. V zásadě lze říct, že obrovský růst hongkongských akčních filmů nastal s Brucem Lee na přelomu šedesátých a sedmdesátých let. Po jeho náhlé smrti byl filmový průmysl otřesen, ale naštěstí se objevil Jackie Chan a po sérii omylů našel svůj vlastní styl na konci sedmdesátek a spolu s dalšími talenty z operní školy (Sammo Hung, Yuen Biao, Yuen Wah a další Yuenové) vtrhnul na hongkongskou filmovou scénu jako tornádo. Na západě začal být po těchto "béčkách" obrovský hlad a v Hongkongu se začalo točit ostošest.
V půlce osmdesátek se pak Chan po neúspěšném pokusu dobýt Hollywood vrátil do Hongkongu a natočil moderní policejní thriller, aby Američanům ukázal, jak se to dělá. Police Story byla tak obrovským úspěchem, že inspirovala celou branži k přechodu z dobových snímků do moderních kulis. Dokonce i Yuen Woo-Ping (ten k těm zmíněným Yuenům nepatří, je to trochu komplikované... tohle jsou svoji vlastní Yueni a je jich tucet v jedné rodině) musel začít natáčet moderní akčňáky a skrz ně proslavil Donnieho Yena. Na konci osmdesátek se točilo až 300 filmů ročně a většina z nich se odehrávala v současnosti.
Pak ale přišel Tsui Hark a začal nostalgicky vzpomínat na žánr wuxia. Jakmile mu na stole přistála nabídka na adaptaci osudů Wong Fei-Hunga, neváhal ani vteřinu a rozhodl se natočit historický epos s politickým podtextem. Vzniknul jeden z nejdražších, ale především nejúspěšnějších hongkongských filmů své doby, jehož ohlas na krátkou dobu donutil branži, aby se vrátila k dobovým látkám. Dokonce i Jackie Chan natočil pokračování Drunken Mastera.
A pak přišla finanční krize, předání Hongkongu do područí Číny a kung-fu filmy definitivně pohltil úspěch gangsterek na straně jedné a dobových CGI omalovánek na straně druhé. Tenhle stav víceméně trvá dodnes, ačkoliv ho občas nějaké to kung-fu naruší - ať už šlo o Donnieho pecky nebo nostalgické ohlížení za starými mistry (tu a tam vznikne i nějaký ten remake).
Registrace
- Komentovat a hodnotit filmy a trailery
- Sestavovat si žebříčky oblíbených filmů a trailerů
- Soutěžit o filmové i nefilmové ceny
- Dostat se na exklusivní filmové projekce a předpremiéry
Zapomenuté heslo
Přihlášení
Registrace
- Komentovat a hodnotit filmy a trailery
- Sestavovat si žebříčky oblíbených filmů a trailerů
- Vytvářet filmové blogy
- Soutěžit o filmové i nefilmové ceny
- Dostat se na exklusivní filmové projekce a předpremiéry
maddy1111: v Číně to tak máme už dlouho že valná část filmů musí bejt z místní produkce, (pokud se nepletu) tak asi jenom 25 zahraničních filmů se dostane do kin...řeší se to jednoduchou koprodukcí, obsadí se místní hvězdička, přizve se místní investor a jede se vesele dál...