Šlo o tři filmy - OUTC, Iron Monkey a Fist of Legend. Modří už vědí, ale ostatním to zkusím nějak přeložit. Představte si, že jste nikdy neviděli žádný film a kamarád vám na ukázku přinese Star Wars, Indiana Jonese a Když Harry potkal Sally. Prostě klasiky žánru, absolutní filmové vrcholy. Tahle trojice stačila k tomu, abych měl celý týden úsměv od ucha k uchu, totálně propadnul hongkongské kinematografii a ptal se po dalších (ano, Pavel byl zručný dealer a věděl jakou dávku nasadit). 

Všechny tři tituly patří do zlatého období hongkongské kinematografie, ačkoliv definici těchto období bychom museli vzít hodně kvapem, aby se to dalo postihnout. V zásadě lze říct, že obrovský růst hongkongských akčních filmů nastal s Brucem Lee na přelomu šedesátých a sedmdesátých let. Po jeho náhlé smrti byl filmový průmysl otřesen, ale naštěstí se objevil Jackie Chan a po sérii omylů našel svůj vlastní styl na konci sedmdesátek a spolu s dalšími talenty z operní školy (Sammo Hung, Yuen Biao, Yuen Wah a další Yuenové) vtrhnul na hongkongskou filmovou scénu jako tornádo. Na západě začal být po těchto "béčkách" obrovský hlad a v Hongkongu se začalo točit ostošest. 

V půlce osmdesátek se pak Chan po neúspěšném pokusu dobýt Hollywood vrátil do Hongkongu a natočil moderní policejní thriller, aby Američanům ukázal, jak se to dělá. Police Story byla tak obrovským úspěchem, že inspirovala celou branži k přechodu z dobových snímků do moderních kulis. Dokonce i Yuen Woo-Ping (ten k těm zmíněným Yuenům nepatří, je to trochu komplikované... tohle jsou svoji vlastní Yueni a je jich tucet v jedné rodině) musel začít natáčet moderní akčňáky a skrz ně proslavil Donnieho Yena. Na konci osmdesátek se točilo až 300 filmů ročně a většina z nich se odehrávala v současnosti. 

Pak ale přišel Tsui Hark a začal nostalgicky vzpomínat na žánr wuxia. Jakmile mu na stole přistála nabídka na adaptaci osudů Wong Fei-Hunga, neváhal ani vteřinu a rozhodl se natočit historický epos s politickým podtextem. Vzniknul jeden z nejdražších, ale především nejúspěšnějších hongkongských filmů své doby, jehož ohlas na krátkou dobu donutil branži, aby se vrátila k dobovým látkám. Dokonce i Jackie Chan natočil pokračování Drunken Mastera.

A pak přišla finanční krize, předání Hongkongu do područí Číny a kung-fu filmy definitivně pohltil úspěch gangsterek na straně jedné a dobových CGI omalovánek na straně druhé. Tenhle stav víceméně trvá dodnes, ačkoliv ho občas nějaké to kung-fu naruší - ať už šlo o Donnieho pecky nebo nostalgické ohlížení za starými mistry (tu a tam vznikne i nějaký ten remake).