3. Terapie láskou a Talentovaný pan Ripley

Sterna ještě neopustíme a dopřejeme si další historku vyprávěnou Harveym. „Ta knížka se jmenovala Silver Linings Playbook (znáte jako Terapie láskou) a v devadesátých letech mi ji do kanclu donesla moje asistentka. Velmi rychle jsem ji přečetl a za padesát tisíc babek koupil knižní práva. Zavolal jsem Davidu O. Russelovi a zaplatil mu, aby podle ní napsal scénář. Dostal za to velmi slušně zaplaceno, ale rozhodně to nebyly ty prachy, který si tenhle skvělej režisér vydělá dnes. Bylo to v řádech stovek tisíc dolarů. Dnes si za každý film vydělá miliony.“

Harvey se na chvíli odmlčel a pokračoval: „Natáčení Silver Linings Playbook se dlouho nemohlo odlepit od země. Plno lidí si to neuvědomuje, ale samotné natáčení bývá často až závěrem dlouhé produkce. Hlavní role si původně měli zahrát Mark Wahlberg a Anne Hathaway. Chtěl jsem je já, chtěl je i David. Oba dva jsme podepsali. Byl jsem nadšený, ale pak se něco podělalo. Anne si s Davidem nesedla a rozhodla se z projektu vycouvat. Ne, Howarde, nebudu to dál rozebírat. Prostě kreativní rozdíly a nakonec vše dopadlo dobře. Anne si místo toho zahrála v Bídnících a dostala za to Oskara. Když je nějaký konflikt mezi herečkou a režisérem, nastupuji já. Tentokrát to nešlo nijak vyřešit, ale dám ti příklad, kdy to šlo."

Usrkněte vína, dvakrát pohlaďte psa odpočívajícího u vašich nohou a pokračujeme dál Harveyho líčením. „Gwyneth Paltrow a režisér Anthony Minghella si moc nerozuměli při natáčení Talentovaného pana Ripleyho. Konkrétně se jednalo o scénu, kde se Gwyneth podívá na Matta a zjistí, že on je tím vrahem. Sednul jsem do letadla a odletěl do Benátek. Přišel jsem na plac. Scéna se odehrávala na lodi a Gwyneth trucovala. Přišel jsem za ní a trochu jsem zvýšil hlas. Řekl jsem jí, že ta role jí je napsaná na tělo. Ona potřebovala trochu toho řvaní a mojí gestikulace. Přišla na plac a tu scénu odehrála v jednom záběru na první dobrou. Občas je ten konflikt prostě potřeba. A mimochodem, tohle není moment, kdy jsem zachránil film. Anthony by ho zachránil bez mojí pomoci. Je to moment, kdy jsem zachránil vztah režiséra Minghelly a Gwyneth Paltrow."

2. Kmotr, parchant, bůh?

Jak už jste z předchozích řádků jistě pochopili, prim v produkční společnosti The Weinstein Company (respektive Miramax) vždy hrál Harvey. Bratr Bob je spíše tichým společníkem s kalkulačkou, a pokud se někde motal okolo samotného natáčení, tak to bylo u distribuční společnosti Dimension Roberta Rodrigueze. Tu mimochodem sám kdysi zakládal. Pikantnosti a historky měl, má a bude mít na starosti vždy Harvey. Uvědomil si to i jistý Barry Avrich. Tento kanadský dokumentarista vždy natáčel o největších hollywoodských mogulech a jeho pozornost kdysi upoutal samotný Harvey. Rozhodl se, že natočí dokument s názvem Unauthorized: The Harvey Weinstein Story. Barry nepočítal s jednou věcí. Samotný pan W nechtěl, aby takový film spatřil světlo světa.

Harvey aplikoval metodu cukru a biče. Avrichovi zavolal a řekl mu: „Barry, seš neskutečně talentovanej filmař a rád bych s tebou spolupracoval. V tuto chvíli ale nechci, aby vzniknul nějaký film o mě. Neměl bych ti to říkat, ale na mojí biografii už pracuje můj kamarád, Quentin Tarantino“. Avrich se nedal a odpověděl: „To není možné, ten přece pracuje na Kill Billovi 3.“ Uplynulo pár týdnů. Lidé kolem Barryho se doslechli, co paličatý dokumentarista chystá a zrazovali ho od toho. Tak třeba Michael Cohl. To byl Harveyho přítel z jeho promotérských dob v Buffalu. Avrichovi do telefonu řekl: „Harvey si ten film nepřeje. Přestaň. Okamžitě. Nebuď blázen.“

Avrich nepřestal. Místo toho sehnal finance a lidi z branže ochotné mluvit na kameru. Začalo se připravovat natáčení. Znovu mu zavolal Michael: „Ty jsi mi nerozuměl? Harvey si nepřeje, abys ten film natočil. Nebuď blázen a domluv se s ním. Vypíše ti šek a budeš mít možnost natočit něco jiného. Cokoliv.“ Avrich si ho vyslechnul a navrhnul, aby mu Michael sjednal schůzku se samotným kmotrem. Cohl tak učinil a Harvey navrhnul schůzku v paláci Montage v Beverly Hills. Píše se rok 2011 a chystají se Oskaři. Barry je nervózní. Směřuje do Montage. Má s sebou právníka a kamaráda Todda Whitea.

Následující scénu vám nejlépe popíše samotný dokumentarista. „Harvey seděl uprostřed jinak prázdné restaurace. Kolem něj seděli jeho společníci. Bylo to jako scéna z Kmotra. Když mě uviděl, pokynul a přisednul si. Zeptal se na Todda. Když jsem mu řekl, že je to přítel a právník, zamával na jednoho ze svých společníků. Ten si k nám přisednul.“  Tato výplňová věta je tu jenom proto, že už nebude mluvit Avrich, ale Harvey. Ten dokumentaristovi řekl: „Barry, já teď vážně nejsem připravený na nějaký film o mojí osobě. Mám rodinu a dělám teď na nové distribuční firmě. Pojďme spolupracovat na něčem jiném. Což takhle Scorsese? Můžu to zařídit.“

Jak tento suverénně nejdelší historkový bod ukončit? Zkrátím ho a odkáži vás na kompletní článek. Dopadlo to asi následovně. Barry Avrich nepovolil. Film opravdu natočil. Snímek koupila distribuční společnost IFC a do skoro hotového projektu začala kecat. Nakonec to dopadlo tak, že se dokument dočkal jenom velmi omezené premiéry v pár kinech a mohutně se stříhalo. Když Barry protestoval u samotného šéfa IFC, tak mu bylo řečeno následující: „Víš, Barry, IFC dělá s Harveym byznys a kupuje jeho filmy“. Na tomto místě je třeba říct, že předchozí odstavce jsou založené na vyprávění Avriche a jak IFC, tak Weinstein, všechno popírají.

1. „Kevin Smith je na mě naštvanej“

Jakou jinou historkou to zakončit. Ať se vám to líbí, nebo ne, Kevin Smith se v Hollywoodu prosadil nejenom díky svému nespornému umu. Jedna věc je režisérský talent, druhá je schopnost dostat svůj film k divákům. A právě tady nastupují Weinsteini, respektive ten pan Harvey. Trochu jsme to vlastně už naťukli u Dobrého Willa Huntinga. Ten vztah nebyl nikdy ideální, ale symbióza tu prostě existovala. Kevin potřeboval Harveyho a naopak. Konec této produktivní spolupráci učinil všelijaký film Zack a Miri točí porno. Jo, to je ten film za 24 milionů dolarů se Sethem Rogenem a Elizabeth Banks, který neudělal nijak velkou díru do světa. A Kevin z toho viní právě mocnějšího Weinsteina.

Poslední čtyři kapitoly necháváme mluvit Harveyho a ani tady tomu nebude jinak. Ať už je to pravda nebo ne, pan producent vypráví neskutečně poutavě. „Kevin si myslel, že tenhle film prostě musí vydělat 100 milionů jenom v Americe a viní z toho mě. Já vlastně trochu souhlasím. Ten marketing mohl být lepší. Ale občas to prostě neklapne. Měl jsem být chytřejší a změnit název filmu. Lidi to porno v názvu prostě nenalákalo do kin a bohužel nás nezachránil ani svět. No prostě to nevyšlo, byť jsme na reklamu vynaložili přesně tolik prostředků, kolik jsme Kevinovi slibovali.“

Konec? To víte, že ne. Hollywoodská ega jsou obrovská a občas je na vině potenciálního rozkolu naprostá blbost. Jaká, ptáte se? Nechme zase mluvit Harveyho. „Později měl Kevin projekci svého filmu na festivalu Sundance. Pozval mě a já si říkal, že se konečně udobříme. Ta projekce byla bohužel ten nejhorší možný večer. Měl jsem nějaké rodinné povinnosti a navíc se hrál můj oblíbenej fotbal. Dodnes si to vyčítám, ale po nějaké době jsem prostě vstal a z plného kina jsem odešel. Smith mě bohužel viděl a vzal si to osobně. A víte co? Má pravdu. Tohle si nesmím dovolit a normálně to nikdy nedělám. Od té doby se ta naše rozepře táhne. Láme mi to srdce. S Kevinem jsme toho zažili opravdu hodně a ten týpek je pro mě skoro jako rodina. Nikdy neříkej nikdy. Můj brácha je s ním pořád v kontaktu a já nepřestávám doufat, že se udobříme".

To je všechno. A zvládli jsme to pod 4000 slov, což je bezesporu úspěch. Nedošlo na historky s Quentinem Tarantinem a další. Má to dva důvody. Prvním je, že článek prostě není nafukovací. Druhý důvod? Bude pokračování TOP 11 legendárních hollywoodských historek z natáčení a přece si tu historku s heroinem a Umou Thurman z Pulp Fiction nevyplýtvám už tady. Díky za pozornost, napište něco do diskuze a brzy napřečtenou.