11. Dětství a porno

Bráchové vyrůstali v New Yorku, konkrétně ve čtvrti Queens. Bídou netrpěli, ale rozhodně se nedá říci, že by pocházeli ze zámožné rodiny. Jejich otec vlastnil menší klenotnictví a Harveymu dal cennou lekci. Diamanty mohou vypadat jeden jako druhý. Ale když nějaký správně vystavíte a prezentujete ho jako ten nejvýjimečnější kámen v okolí, stane se tím jediným, který chcete. Přesně tento postup Harvey později aplikoval u „svých“ filmů.

„Ptáte se, kdo jsem? Jsem jedno z těch děcek pocházejících z Queensu, co doma každý rok sledovalo Oskary a fandilo svým favoritům“. Harvey Weinstein.

Harvey samotný už od mládí miloval filmy. Zajímaly ho jenom ty nejkvalitnější kousky. Ať už to byl Fellini nebo Luchino Visconti, budoucí producent si vybíral jenom to nejlepší. Snímek, který mu změnil život, byl od francouzského režiséra Francois Truffauta. Jmenoval se Les quatre cents coups. Český název je Nikdo mne nemá rád a ten film jste neviděli. Harvey na něj vzal bratra Boba a dalších šest přátel. Do kina všechny nalákal s tím, že se jedná o pornografii. Když promítání skončilo, v kině seděl jenom on s bráchou. Byli naprosto učarovaní. Navíc je fascinoval anglický název filmu. Distributoři ho totiž pustili do kin jako „The 400 blows“ a ten název bratrům přišel ve své jednoduchosti a provokativnosti geniální.


10. Hudební promotéři a Miramax

V roce 1969 sourozencům hrozil Vietnam. Aby se této nebezpečné zkušenosti vyhnuli, šli studovat na univerzitu v Buffalu. Harvey se tam během několika měsíců začal živit jako hudební promotér a do Buffalovského zapadákova dostal nejednu hudební hvězdu. Už tady si začal budovat pověst nelítostného byznysmena. Bob se k němu brzy přidal. Během pěti let vybudovali společnost, která každý rok zajišťovala více než 2000 koncertů. Společnost neskutečně šlapala a Weinstein se rozhodl pro první větší investici. Koupil divadlo pojmenované Century. To mělo 2000 míst k sezení a sloužilo nejenom koncertům. Každou sobotu večer se promítal film. Vložím zajímavost. Byl to právě jeho bratr Bob, který vynaleznul ono legendární „triple feature“ promítání, tedy tři filmy za sebou za cenu jednoho.

Píše se rok 1979. Harvey prodává podíl v hudební promotérské společnosti a s Bobem se stěhuje do New Yorku. Zakládají filmovou společnost Miramax. Jaký je původ toho názvu? Maminka se jmenovala Miriam, táta Max. To jste nevěděli, co? Motto společnosti bylo jednoduché. Po vzoru Star Treku: „Kam se člověk dosud nevydal“. Začátek osmdesátých let se v Hollywoodu nesl ve znamení blockbusterů. Studia si začala uvědomovat, že lidé budou chodit do kin hlavně na velké spektákly a do pozadí začaly ustupovat filmy založené na silném příběhu. Říkejme jim nezávislé. Ne každému to bylo po chuti. Robert Redford kvůli tomu (jen tak mimochodem) založil festival Sundance.

Měli bychom k Redfordovi zařadit i Weinsteiny? Bratři samozřejmě milovali kvalitní filmy, ale za vším hledejme byznys. Oni si prostě uvědomili, že publikum pro ambicióznější filmy existuje. Jenom se k nim ty bijáky často nedostanou. Rozhodli se, že budou dělat filmy, které vydělají obří peníze a navíc budou kvalitní. První roky nebyly dobré. Známější Weinstein dokonce ze zoufalství režíroval svůj první film. Jmenoval se Rockový hotel, hrála v něm mladá Marisa Tomei, a fakticky nikdo ho neviděl. Podle reakcí recenzentů je to jenom dobře. Přeskočíme do roku 1986. Miramax už zoufale potřebuje hit. Ten naštěstí přichází. Film "Tanči a křič" šel do několika stovek kin po celých Spojených státech a vydělal v prvním kole 1,5 milionů dolarů. To je číslo, které vám jistě nevyrazí dech, ale pro společnost o 20 zaměstnancích (kde paní Miriam Weinsteinová dělá recepční), to znamenalo první vytoužený úspěch.