V roce 1990 se tváří v tvář hrozícímu krachu Golan a Globus rozešli ve zlém. Bylo to zrovna v době, kdy připravovali film o lambádě. Globus měl zaregistrovaný název Lambada, Golan si pro změnu stihnul licencovat samotnou píseň. Oba se snažili předběhnout toho druhého a snímky se napsaly a natočily za rekordní čtyři týdny. Do kin šly ve stejný den pod různými názvy a komerčně z toho byla plichta. Golan měl vlastní společnost 21st Century, která se nikdy neodpíchla ode dna, Globusův Cannon Films se zas dál potápěl - nemohla ani amerikanizace filmů, kdy během několika let přišel Americký samuraj, Americký cyborg, Americký kickboxer a samozřejmě další tři díly Amerického ninji. Nic nepomohlo. Posledními dvěma filmy studia byl pátý Americký ninja a nová sólovka s Dudikoffem nazvaná Okovy moci. Na ČSFd má krásných 21%. 

Co k tomu dodat? Byl to opravdu divoký západ a důkaz, že osmdesátá léta snesou všechno. Pro mě jako dospívajícího byl Cannon Films darem z nebes. Ano, ty filmy byly prokazatelně špatné, ale šlo o náhražky velkých hitů, béčka k těm velkým áčkům, která mi umožnila strávit u videa víc času a potkat nové hrdiny. Při probírání jejich katalogem mi došla spousta souvislostí. Ve dvanácti jsem třeba hrozně miloval snímek Fifty/Fifty s Haysem a Wellerem. Kdo by řekl, že vznikl právě v produkci Cannonu? Díky za něj, díky za tu ohranou VHSku... byly to krásné časy. 

A abych nezapomněl. Albert Pyun sice nenatočil Spider-Mana, ale v Golanově produkci potají vznikl celovečerní Kapitán Amerika, který se v roce 1992 objevil na VHS a laserdisku. Je to dost možná nejhorší komiksová adaptace všech dob, ale právě proto byste si ji měli sehnat. V roce 2013 dokonce vyšla i na Blu-rayi. Cannon Films vyrostl na osvědčené taktice - kvantita místo kvality. Izraelští bratranci ovšem chtěli dobýt Hollywood a stoupali čím dál tím výš. Snahou o blockbustery jako Superman IV, Do útoku nebo Vládci vesmíru si ovšem podřízli vlastní větev. Jejich rozpočty se násobily a štěstí naopak ubývalo. Na jejich náhrobku podle stejných not začali tančit další podobné produkční firmičky, kterým můžeme mít vděčni za vandammeovky a seagalovky minulé dekády. I ty se naštěstí staly obětí smrtící spirály čím dál tím většího nezájmu diváků a čím dál tím titěrnějších rozpočtů. 

Můžeme na ně nadávat, můžeme s nimi nesouhlasit, ale bez Golana a Globuse by byl plakát Expendables o dost méně zalidněný. A vlastně by asi vůbec neexistoval, protože nebýt izraelského příkladu, nikoho by nenapadlo prodat distributorům myšlenku o partě akčních důchodců, a pak s utrženou zálohou odjet do bulharských ateliérů z vlnitého plechu a pustit se do práce. Každá mince má holt dvě strany. Tak si hoďte a uvidíte, co vám padne.