Menahem Golan chtěl hlavně točit, měl neuvěřitelný hlad po tématech a s nadšeným kazisvětstvím je často po scenáristech vydatně přepisoval. Yoram Globus byl ten, kdo drží kasu. Schopný byznysman brzy pochopil, že tajemství úspěchu je především v kvantitě. Hollywoodská studia točí film dlouho a za velké rozpočty. My je budeme točit rychleji za třetinu nebo dokonce čtvrtinu peněz. Co na tom, že nebudeme nejlepší. Budeme první! Důležité bylo očůrat si to svoje políčko nebo témátko. Zatímco velká studia se moc nehrnula do pokračování, Cannon Films je chrlily jako na běžícím pásu. Globus dokonce neváhal a po úspěchu Přání smrti s Charlesem Bronsonem koupil práva na pokračování (pokračování, které nikdo nehodlal točit). Bronson souhlasil jen v případě, že dvojku bude točit stejný režisér jako jedničku, ale v produkci Cannon Films se z filmu stejně stala neinvenční vybíjená, což se ještě prohloubilo v dalších mnoha sequelech. 

Pokud jste se na Přání smrti III nebo IV rozpomenuli a matně se vám vybavují i filmy se Sho Kosugim, pak už je vám určitě jasné, odkud vítr vane. Tyhle produkce byly na hraně mezi béčkem a céčkem. Uvědomíte si to teprve teď, pokud se na ně znovu odvážíte podívat bez růžových brýlí puberty nebo filtru omezené nabídky. Některé z nich jednoznačně spadají do kategorie "tak špatné, až jsou dobré", jiným zas prospělo hromadné nakoukávání v partách nebo zrovna rozjeté trendy, ale dnes je pravda bolestivá. Skoro samé plevy a žádné zrno. Přesto se Cannon Films dařilo neuvěřitelným způsobem - kolegové producenti nemohli Golamovi a Globusovi přijít na jméno, ale lidi s náměty a aspirující režiséři u nich stáli frontu. 

Neberte to špatně, Golam a Globus určitě filmy milovali. Jenže Golam měl pocit, že je novým Spielbergem a nic nemohlo být dál od pravdy. Globus zas v produkcích viděl především peníze, a proto hrnul před sebou zakázky jako buldozer, což zkracovalo dobu natáčení a nutilo celou firmu do ořezávání rozpočtů, opakovaného využívání stejných kulis apod. Přesto se bratrancům povedlo rozjet něco, co je tu s námi dodnes a co bez sebemenšího náznaku ironie změnilo produkci filmů. Cannon Films totiž byli nezávislou společností, stáli mimo studiový systém. A přesto posílali do kin čím dál tím větší filmy a měli vymyšlené projekty na pět let dopředu. 

Cannon Films totiž zavedli předprodeje. Kina v osmdesátých letech rostla jako houby po dešti, přibývalo multiplexů a naplno se rozjela éra videopůjčoven. Trh potřeboval něčím nakrmit a Hollywood nebyl schopen uspokojit poptávku. Cannon Film byl schopen všeho. Objížděl festivaly, velké kinořetězce (dokonce jich několik i koupil, tehdy to ještě bylo legální) a nabízel filmy. Především tedy filmy, které neexistovaly a mnohdy ani neměly scénář. Globus strávil dvě hodiny na telefonu, a pak zavolal ilustrátora a nechal si od něj do rána načrtnout deset plakátů. Nový film s ninjovskou tématikou, v hlavní roli nová americká hvězda! Erotický snímek s legendární evropskou Emmanuellou! Další díl Přání smrti... nakreslete Charlieho Bronsona s bouchačkou co čouhá mimo záběr! A bylo vymalováno, Globus přišel na tiskovku s deseti plakáty a z různých koutů světa posbíral na každý film tři, čtyři miliony dolarů v právech na promítání v kinech, na VHS a v televizi. Pak už stačilo jenom natočit filmy za 1,5 milionu, sebrat ze zisků nějaké to procento a společnost mohla dál růst. 

Tvůrci dodnes vzpomínají na spartánské podmínky. Catering neexistoval, jedlo se z fastfoodových krabiček a všichni si všechno hradili sami. Co ušetřil Globus na natáčení, to investoval do reklamy. V Cannes osmdesátých let během filmového festivalu všude visely reklamy na nové nebo chystané snímky od Cannon Films. To je mimochodem tradice, která se drží dodnes, jen béčka od Cannonu vystřídala béčka od Nu Image a jim podobných, ačkoliv i tahle móda v posledních letech opadla. Systém předprodeje snímku na filmovém festivalu a k němu přidruženém trhu je ale jednou z věcí, která se díky Cannon Films dočkala netušeného rozvoje, z něhož dnes profitují všichni a v devadesátých letech byl hlavní hybnou silou amerického nezávislého filmu. Tak to by byla ta pochvala... a co zbytek?