Dvojici, která inspirovala nejen celou řadu direct-to-video následovníků, kvůli kterým nám na trhu pořád ještě straší Van Damme, Seagal a Norris, ale v podstatě nastartovala trh s nezávislými filmy. Jo, a taky natočila nejmilovanější béčka mého mládí, takže to dneska bude opět uslzené údolí, ovšem s s nemalou dávkou faktů, které na tehdejší produkce vrhají úplně nové světlo. 

V tom je ovšem to kouzlo retrospektivy. V době internetu, nových rozhovorů a znovuobjevených dokumentů si totiž můžete o filmech z let dávno minulých zjistit spoustu netušených zajímavostí. Občas to snímek ve vašich očích povýší, jindy naopak nestačíte valit oči, co všechno jste přehlédli. Nemusíte se ale bát, tenhle článek není o boření ikon našeho mládí. Ty emoce, které jsem s produkcí Cannon Films zažil, už mi nikdy nikdo nevezme. Ano, u mnoha snímků jsem si po letech říkal, co mne na tom vlastně tak moc fascinovalo, ale byly to holt divoké osmdesátky, kdy prošlo úplně všechno a my je nekriticky hltali o dekádu později v letech, kdy opravdu stačilo, že to bylo barevné a hýbalo se to. A hýbáním samozřejmě myslím výbuchy, honičky, rvačky a přestřelky. 

Historie Cannon Films sahá až ke konci šedesátých let, kdy se dva mladí producenti Friedlan a Dewey rozhodli, že by stálo za pokus natáčet britské remaky švédských pornofilmů. Bylo jim sotva přes dvacet a v Anglii zjevně žádné pořádné porno neexistovalo, takže se jim asi nelze divit. Trh byl evidentně hladový, protože Cannon Film začal rychle prosperovat a chrlil jeden "film" za druhým, vždy se striktním rozpočtem, který zajistil tučné zisky. Koncem sedmdesátých let ale na tomto specifickém trhu začala rašit konkurence a Cannonu se nedařilo. Kluci si už pravděpodobně taky užili svoje, a tak rozjetou společnost prodali izraelským bratrancům Menahemu Golamovi a Yoramu Globusovi. Tady se teprve začíná psát ona zlatá historie firmy, ale na porno odbočku netřeba zapomínat, protože Golam a Globus na konci sedmdesátých let ještě souběžně pár snímků v tomto duchu odprodukovali, včetně pobuřujícího snímku levné adaptace románu Milenec Lady Chatterlyové nebo remaku jejich izraelské hitovky The Last American Virgin, která byla jakousi obdobou Prci, prci, prcičky (resp. tehdejší dobové hitovky jménem Porky‘s) a inspirovala hned několika následovníků.