P.S. Miluji tě

Jen rok po kydlení Peršanů (a zhruba dekádu před tím, než se definitivně stal béčkovou akční hvězdou) se Gerard Butler rozhodnul ždímat potoky slz v romanci P.S. Miluji tě. Jeho Gerry, nejvíc sexy řidič limuzíny, jakého kdy filmové plátno zažilo (vážně, kam se hrabe Argyle ze Smrtonosné pasti), v tomhle filmu samozřejmě zemře. Ještě "předtím" ale vysype z rukávu pár hudebních představení, které jsou jen zlomkem hudební nádhery, jíž tenhle biják nabídnul.

Procitnutí v Garden State

Indie romance s Natalie Portman je dnes pozapomenutá stejně jako Zach Braff, její hlavní hrdina a režisér, jehož řada z nás uctívala kvůli seriálu Scrubs (a leckomu je líto, že se dnes řeší jen to, že pětačtyřicetiletý Braff chodí s čtyřiadvacetiletou Florence Pugh). Hudební odkaz Procitnutí v Garden State by však zaniknout neměl, protože servíruje Coldplay, The Shins nebo Simona a Garfunkela přesně v tom správném nezávisláckém poměru.

Samotář v Seattlu

Ano, Tom Hanks, Meg Ryan a Nora Ephron podruhé (respektive poprvé, chronologie tentokrát moc neladí s abecedou). Zatímco Láska přes internet je remakem Obchodu na růžku, Samotář v Seattlu skládá hlubokou poctu Nezapomenutelné lásce s Carym Grantem (z níž si dokonce vypůjčil hudební motiv). Odkazování do minulosti se pak samozřejmě drží i soundtrack, jenž vedle Duranteho As Time Goes By nebo Armstrongova A Kiss To Build A Dream On dokázal využít i westernovou odrhovačku Back In The Saddle Again. A jo... ta scéna je pořád super!

V nitru Llewyna Davise

Upřímně, Llewynu Davisovi jsem vůbec nepřišel na chuť. Coenovské retro má klasický problém s tím, že je hlavní hrdina idiot, co všechny svoje problémy hází na ostatní lidi, takže mě do čtvrt hodiny neskutečně otrávil. Po hudební stránce se ale jedná o naprostý skvost, který můžu poslouchat pořád od rána do večera - jo a dodnes mě hrozně baví i jeho kytarový meeting Poea Damerona s Kylo Renem.

Všude dobře, proč být doma

Dvě projekce v Karlových Varech - a při obou se tleskalo u scény s kočárkem! Sam Mendes bude samozřejmě navždy známý jako režisér Americké krásy, Road to Perdition, Mariňáka, Skyfallu, 1917... no prostě skoro všeho, co natočil, s výjimkou Všude dobře, proč být doma. Já ale na tenhle malý road trip odjakživa nedám dopustit - a kytarová podpora, jíž kraluje Alexi Murdoch, mě umí spolehlivě hodit do pohody zhruba do 37 vteřin.

Život pod vodou

Co kdyby někdo vzal největší hity Davida Bowieho a přezpíval je do portugalštiny? Tak přesně tuhle (dost specifickou...) myšlenku měl brazilský zpěvák Seu Jorge, jenž takhle obohatil soundtrack Života pod vodou. Ať už máte filmy Wese Andersona rádi nebo ne, Jorgeho hudební experiment je komorním hudebním zlatem. Jo a podpultově ikonická je samozřejmě i finální scéna filmu, v níž zazní originál Queen Bitch od Bowieho...

Které "pohodové soundtracky" pravidelně posloucháte vy? Dejte vědět v diskuzi, třeba Teda inspirujete k dalšímu článku.