Zatracená Sonja

Až příliš často je Arnie škatulkován coby hloupý kulturista, který náhodou zakopnul o filmovou kariéru. Faktem ovšem je, že by se z něj stal dolarový milionář i bez hollywoodské kouzelné hůlky. O filmovém Barbaru Conanovi věděl ještě před premiérou Hvězdných válek a viděl v něm nejen cestu do Hollywoodu, ale především obchodní příležitost. Věděl, že za honorář bude moci opětovně investovat do svých nemovitostí a zároveň po něm film vyžadoval fyzičku, která je v kontextu s jeho další soutěžní přípravou.

Nakonec všechno dopadlo trochu jinak. Honorář 250 tisíc dolarů byl sice poměrně štědrý (nezapomeňte, že jde o debut v hlavní roli), ale De Laurentiis donutil Arnolda podepsat doložku o tom, že nebude hrát žádnou podobnou roli a hlavně se bude muset vrátit kvůli případnému pokračování. To Arnieho málem stálo roli v Terminátorovi, když musel narychlo natočit v roce 1983 Conana Ničitele, ale hlavně se musel vrátit i o dva roky později v Rudé Sonje, ačkoliv už ani nešlo o stejnou postavu (produkce už na ni neměla práva). Arnold se původně s De Laurentiisem dohodnul jen na cameu, ale producent ho zdržel na place čtyři týdny místo jednoho a ve finálním sestřihu jeho roli s pomocí opakovaných záběrů natáhnul na dvojnásobek. Arnold snímek dodnes nenávidí a pomlouvá ho kudy chodí. Jeho kariéře určitě nepomohlo, že byl na všech plakátech div ne jako hlavní hvězda.

Herci vs. neherci

Obsazení probíhalo jednoduchou metodou. Arnold byl obsazen, protože vypadal jako Conan a tanečnice Sandahl Berman byla obsazena jako bojovnice Valeria, protože... no protože tak vypadala. Herci pak prošli náročným výcvikem, a to především Arnold, který se musel dostat do formy (ehm) a shodit trochu svalů, protože se mu obtížně máchalo mečem. Kvůli atletičtější postavě obětoval asi deset kilo svalové hmoty, kterou pro film pracně nabral (nakonec se mu to hodilo, když díky náročné přípravě na film v roce 1980 nečekaně znovu startoval na Mr. Olympia a vyhrál, byť s nemalou dávkou kontroverze).

Arnold a Sandahl také museli zvládnout většinu kaskadérských kousků, protože produkce nenašla ve Španělsku (původně se mělo natáčet v Jugoslávii, ale politické klima nakonec tvůrce donutilo odjet do Madridu) vhodné doubly. Bylo z toho několik ošklivých zranění, ale jinak debutanti všechno zvládli. Problém byl jen s jejich herectvím, což je patrné i po letech. Arnold sice chodil k dialogovému kouči, ale jeho rakouský přízvuk byl natolik silný, že filmoví kritici v recenzích některé jeho věty dezinterpretovali. Asi měl ten film běžet s anglickými titulky. Některé Arnieho grimasy také dnes patří do síně slávy a Sandahl Bergman byla studená jako psí čumák.

Jako zázrakem to ale fungovalo a přesně to zapadlo do atmosféry snímku. Milius tušil, že z hlavních postav velké drama nevytáhne, a proto v přepsaném scénáři omezil dialogy na minimum. V jeho mysli byl Conan pořád onou akční operou, ve které má mluvit hlavně obraz a nikoliv hrdinové. Conan a Valeria mezi sebou ostatně prohodí přesně pět slov. Jaképak taky ciráty.

Jenže právě tu moudrost Miliusovi hardcore fanoušci předlohy vyčítali. Filmový Conan byl opravdu barbar a měl daleko k prohnanému a všemi mastmi mazanému hrdinovi z knižní předlohy. A kdo proboha dopustil, aby se nechal zotročit?!? To je ale daň hollywoodské dramatizaci. Milius chtěl do děje vnést celou řadu dalších inspirací (postava Subotaie a mnohé další prvky jsou inspirované Čingischánem, hlavní záporák zase mnoha východními mýty nebo např. německou sektou Flagelantů), ale nakonec z toho byl spíš spirituální guláš.

Ani obsazení Maxe Von Sydowa a Jamese Earla Jonese coby zkušených divadelních harcovníků z Broadwaye nepomohlo. Milius sázel na to, že začátečníkům pomohou s přednesem - Jones se skutečně s Schwarzeneggerem spřátelil a výměnou za zlepšení fyzičky mu dával herecké lekce, ale času bylo neúprosně málo, a tak to spíš nedopadlo než dopadlo. Nejlépe nakonec zafungoval Mako v roli čaroděje, který publiku částečně tlumočil Conanovy duševní pochody. A že to bylo často potřeba.