Knižní hrdina temného věku

O adaptaci knižní postavy z pera Roberta E. Howarda se mluvilo už na začátku sedmdesátých let, kdy práva na adaptaci začala kolovat Hollywoodem. Slavný válečník s horou svalů, obřím mečem, ale také silnou vůlí a fištrónem, se těšil přízni mládeže ani ne tak kvůli dotiskům Howardových knih, jako díky marvelovské komiksové adaptaci. Až do roku 1977 se o práva přetahovalo několik subjektů, jak už to u zesnulých autorů předloh bývá, ale nakonec se vše vyřešilo během jediného soudního sporu (jehož náklady se vyšplhaly na tehdy astronomických 100 tisíc dolarů).

Psal se rok 1978 a studia byla po zemětřesení. Lucasovy Hvězdné války ukázaly, že lidé chtějí snít o dalekých světech a dobrodružstvích. A do téhle atmosféry přišel John Milius, autor slibného surfařského filmu Big Wednesday, a naznačil, že by si adaptaci Conana chtěl natočit. Milius měl v hlavě vizi velkolepé opery o drsném válečníkovi severského typu. Paramount si spíš představoval trochu temnější pohádku s mnoha charaktery, odehrávající se v předaleké galaxii. Prostě něco jako Hvězdné války, jenom ty meče budou normální...

Meče nikoliv světelné

Milius si samozřejmě o tomhle směřování myslel svoje, a tak s ním producenti rychle přestali jednat. Měli totiž větší starost - studio požadovalo výměnou za svou investici scénář od úspěšného scenáristy. Někoho, kdo už stihnul zaskórovat. Na scénu tedy přišel Oliver Stone a napsal první námět. Předpokládaný rozpočet se vyšplhal někam ke čtyřiceti milionům, přičemž Paramount nehodlal utratit ani půlku, a tak se scénář rychle přesunul do šuplíku. Producent Edward Pressman naléhal na Stonea, ať mu sežene áčkového režiséra. Ridley Scott o tom chvilku uvažoval, ale pak s díky odmítnul. Pressman šel tedy znovu za Miliusem, kterému se Stoneův scénář docela líbil. Slíbil Pressmanovi, že film odrežíruje a sežene peníze, pokud bude mít možnost si scénář trochu upravit.

Milius měl v ruce pomyslný trumf - byl smluvně zavázán natočil další film s producentem Dino De Laurentiisem a věděl, že mu s trochou štěstí dokáže Conana vnutit. Po chvilce přemlouvání bylo hotovo - Laurentiis si natočí "svoje" Hvězdné války a Universal mu je nasadí do amerických kin. Celkové náklady se udrží pod třiceti miliony dolarů - osmnáct na film a dvanáct na propagaci.

Ahnuld

Tou dobou už měl mimochodem Pressman v kapse kompletní casting. V roce 1976, když se začalo pracovat na scénáři, totiž náhodou u kamaráda viděl dokument Pumping Iron, dodnes asi nejslavnější a nejzábavnější dokument ze zákulisí kulturistiky. Modří jistě vědí proč a ti ostatní si to nakoukají, protože snímek, jehož oporou je duel mezi Arnoldem Schwarzeneggerem a Lou "Hulkem" Ferrignem patří do zlatého fondu hned několika žánrů, komedii nevyjímaje. Arnold měl nejen nadpozemsky conanovskou fyzičku, ale také jisté charisma. Pressmanovi bylo jasné, že našel svého hrdinu. Co na tom, že mu není moc rozumět a nikdy v ničem nehrál. Natáčet se stejně nebude dřív než za několik let a do té doby se Rakouský dub všechno potřebné naučí.

Arnold s nabídkou nadšeně souhlasil, ačkoliv byl po svém debutu ve snímku Herkules v New Yorku trochu opatrnější s rolemi, ve kterých hraje dlouhovlasého burana s mečem v ruce. Pressman ale Arniemu na první schůzce ukázal komiksy a doporučil mu, ať si přečte několik knih od Howarda. Arnold po letech v rozhovorech přiznává, že šel na schůzku s tím, že si zahraje nějakého superhrdinu z marvelovky. Neodcházel ovšem zklamaný, ba naopak. V komiksovém Conanovi viděl příležitost předvést svou fyzičku a uvést se v Hollywoodu patřičným způsobem. Z Howardových knih pak vycítil, že Conan není hloupý nástroj, ale je zcestovalý a má pod čepicí. To ho oslovilo, protože se v Conanově životní cestě viděl.

Tady znovu připomenu vynikající Arnoldův životopis Total Recall, ve kterém se dočtete o jeho mládí v Rakousku (zvlášť pasáž s vojenským výcvikem je hodně vypečená) a kulturistice, která ho dostala až do USA a udělala z něj byznysmena. Dávno před titulem Mr. Olympia si Arnold vydělával slušné peníze na stavbách v Kalifornii, ale také rozesíláním výživových doplňků. S Francem Columbem si založili řemeslnickou firmu a mimo kulturistiku si Arnold nakonec vydělal dost peněz na to, aby v Los Angeles koupil pozemky, které měly do deseti let několikanásobnou hodnotu. A to se bavíme o sedmdesátých letech.