Malá a mladá filmová studia nebo produkční dílny poznáte snadno - mají často velmi komplexní a opulentní znělky, plné točících se ozubených kol mezi kterými se proplétá kamera, průletů galaxiemi nebo lávovými poli. Tu jde o oblázek poskakující po hladině, jindy o průjezd vlaku, který by si pamětník spletl s prastarou znělkou Dolby. Je toho moc a člověk si často říká, že už film začíná a ona je to jen další znělka. Určitě jste se taky takhle nechali nachytat. O to víc potěšilo, když se Marvel před skoro deseti lety (ten čas vážně letí) rozhodl pro sólovou kariéru, a zvolil poměrně jednoduché logo. Za deset vteřin před vámi proletělo několik komiksových listů a zjevil se název slavného vydavatelství. Ani to nebolelo a bylo to většinou následováno povědomým logem velkého studia, se kterým Marvel ze začátku spolupracoval.

Nevíme, jak naši čtenáři, ale hlavní studiové znělky - a především jejich kreativní variace - máme moc rádi. Jednotlivé fanfáry byste určitě zvládli zabroukat bez přípravy, stejně tak byste si možná vzpomněli na změny znělek v průběhu několika dekád. Stačí nakoukat pár stovek filmů a tahle neodmyslitelná součást každého filmu se vám vryje do paměti. Proto je logické, že Marvel v roce 2013 přišel s novou znělkou, která listování komiksovými sešity namapovala na trojrozměrné logo Marvel Studios, které se před námi zjevilo během nějakých dvaceti až pětadvaceti vteřin, v závislosti na konkrétní marvelovce.

Už tady by se dalo podotknout, že znělky tradičních studií mají mezi patnácti až dvaceti vteřinami. Cokoliv delšího je většinou specifická znělka ušitá na míru konkrétnímu blockbusteru, kde jsou vteřiny navíc využity pro jasnou identifikaci nebo pointu, která souvisí s konkrétním titulem. Cokoliv delšího už je utrpení, zvlášť když na filmu pracují tři, čtyři subjekty a tedy hrozí, že po povinných trailerech přijde trailer další, tentokrát sešitý z generických znělek (a vězte, že třeba čím dál tím častější čínské produkční skupiny moc svěžích nápadů nebo fontů do svých jinglů neinvestují). 

Proč o tom píšeme? Na letošním Comic-conu Marvel odprezentoval zbrusu novou znělku, při které kamera probíhá bludištěm, na jehož stěny se promítají výjevy z komiksů a dokonce se tu začnou objevovat i jednotliví superhrdinové aktuální marvelácké soupisky. Pak kamera (virtuální) vyjede vzhůru a odhalí se logo Marvel Studios, přičemž Studios nyní zabírá stejně prostoru jako logo samotného Marvelu, to aby bylo každému jasné, že tohle jsou tučné a dospělé marvelovky určené pro stříbrné plátno. Ke všemu hraje nádherná orchestrálka od Michaela Giacchina a publikum přirozeně tleská. Zatímco u Oscarů vyprovází příliš ukecané vítěze orchestr, tady bychom byli raději, kdyby někdo utnul Giacchina. Znělka je to věru pěkná, ale rámuje víc než půlminutovou ukázku. 

Nechci znít jako nevrlý dědula nebo naopak nedočkavý divák, který by nejradši všechny ty znělky odhrnul hráběma, ale pevně doufám, že tahle dlouhá verze byla jen pro účely prezentace a že Marvel definitivně nespadl do té kategorie studií, které se opájejí vlastní velikostí natolik, že vyrobí podobně samožernou a zbytečně popisnou znělku. Tak si schválně na Strange přineste do kina stopky a uvidíme, jestli méně není někdy více.

P. S. Giacchino by třetím Avengerům hodně slušel.