51. ročník festivalu skončil. Ceny jsou předány, zbývá posledních pár projekcí a Praha pomalu předává Karlovy Vary zpět do rukou místního obyvatelstva. Bartoškova crew už také rozdala ceny nejlepším počinům, tak si je pojďme prosvištět.

Křišťálový glóbus za nejlepší film si odneslo maďarské drama Rodinné štěstí. Jeho autor a zároveň hlavní herec Szabolcs Hajdu si odnesl i sošku pro nejlepšího herce. Minimalistické vztahové drama tak porotu očividně v klidu nenechalo. Královnou mezi herečkami se stala Zuzana Mauréry, jež táhne Hřebejkovu novinku Učitelka, mezi režiséry zabodoval Slovinec Damjan Kozole za drama Noční život.

Podle očekávání neunikl nějakému tomu ocenění ani poslední film Jana Němce Vlk z královských Vinohrad. I přes jeho rozporuplné přijetí, o kterém se můžete dočíst i v recenzi, byl oceněn Zvláštním uznáním. Tutéž poctu získalo i koprodukční drama U trati. Zvláštní cenu poroty si odnesla ruská Zoologie, romantická bizarnost o ženě, jíž naroste ocas. Ano, přesně tak. Zvláštní cena na svém místě.

Cenu pro nejoblíbenější divácký film získal k mé velké spokojenosti Tohle je náš svět, na který jsem nedávno v recenzi pěl ódy. Za pár dní bude v kinech, takže na další doporučení už nemá smysl čekat. Běžte. Cenu prezidenta MFF KV si v rámci slavnostního zakončení odnesla dvojice Charlie Kaufman a Jiřina Bohdalová. V předchozích dnech totéž ocenění dostal i Jean Reno a Křišťálový glóbus za mimořádný přínos získal Willem Dafoe.

A ať máte výčet cen pěkně pohromadě, mezi nestatutárními oceněními od kritiků a odborných porot bodovala romance Prvotní štěstí, drama Zpovědi a napínavý Vymahač. Mezi dokumenty vyhrála americká LoveTrue a uznání se dočkal i portugalský Ama-San. Poslední soutěžní sekce se jmenovala Na východ od Západu, kde zvítězil gruzínský Dům těch druhých. Porota ocenila i estonské Zmatené dny.

Uzívané poslední dny

Druhá polovina Varů byla podle očekávání na jakékoli zážitky poněkud skoupá. Očekávané hity si odbyly premiéry v úvodním víkendu a největší hvězdy už jsou dávno doma. Pokud nebudeme počítat Jiřinu Bohdalovou, hlavními hvězdami pozdního sběru karlovarské slávy byli Charlie Kaufman a Michael Shannon. Druhý jmenovaný přijel až na úplný závěr a upřímně řečeno, o tohoto standardního zástupce vedlejšího rolí se zajímal málokdo. S Kaufmanem to ovšem bylo něco jiného.

Tiskovka, nezbytná plovárna s Markem Ebenem, pár rozhovorů a výstup na slavnostním zakončení. Sympatický a očividně extrémně plachý Kaufman zanechal ve Varech výraznou stopu, když uvedl svou Anomalisu. V rozhovorech působil dojmem roztržitého umělce, který vlastně vůbec neví, jak to všechno dělá, a nechápe, jak se může uživit. Málokomu to ale věřím tak jako jemu.

Kde to nejvíc vřelo

A jaké snímky mě zaujaly nejvíc? Očekávané premiéry Juliety, Učitelky a Patersona nezklamaly, ale přece jen jsem čekal víc. Ještě o trošku hůř dopadl tolik propíraný Anthropoid. Takže nebylo zbytí, na top filmy musel člověk zabrousit trochu hlouběji. Osobně mě nejvíc dostala Anomalisa, kterou jsem minul v kinech. Tahle Kaufmanova animovaná perla je jedním z nejupřímnějších a nejvýraznějších klenotů, které jsem letos viděl. V závěsu zůstala německá komedie Toni Erdmann, která se může honosit několika vpravdě neskutečnými momenty. Recenze se brzy dočkáte.

Totéž platí i o Zkoušce dospělosti od Cristiana Mungia, autora luxusních 4 měsíců, 3 týdnů a 2 dnů. Jeho novinka působí nenápadně, ale tak silné utahování šroubů se nevidí každý den. A potěšilo i oprášení Intimního osvětlení a doplnění restu v podobě Bone Tomahawku. V osobní kategorii „bizár festivalu“ se umístil Swiss Army Man, jehož se rozhodně vyplatí vidět. Režisérské duo Scheinert a Kwan  ho na projekcích dokonce samo uvádělo originální rozcvičkou. No, nakonec to tak špatné nebylo.

Jaké hity jste letos viděli vy? Naplnil festival vaše očekávání? Pokud se mnou ve všech komentářích souhlasíte, napište o tom něco do diskuze! A nezapomeňte, že v rámci projektu Šary Vary můžete zmíněné filmy v kinech Světozor, Aero a Scala vidět, i když jste je ve Varech prošvihli. Tak zase za rok!