John Carney zase natočil a napsal úžasný film. Je to lovestory. Nejen lovestory dvou lidí, ale lovestory Johna Carneyho a hudby. Je super jak do jednoduchého příběhu o kapele založené kvůli sbalení holky dokázal zakomponovat hudební vlivy osmdesátých let, lásku k hudbě, fungující přátelství, vztahy sourozenců a romantickou zápletku, tak nenuceně a přirozeně, že je naprostá radost to sledovat. Je to romantické, vtipné, osobité a nesmírně zábavné. Obsazení je výborné. Lucy Boynton vypadá jako hezčí sestra Felicity Jones. Ferdia Walsh-Peelo přerod z trochu uťápnutého Conora v lehce revoltujícího Conora zvládá výborně. Oba jsou talenti. Hodně mě potěšil Jack Reynor, který má po debioních Transformerech fajn roli Conorova bratra. A vypadá tady jako klon Chrise Pratta po řádně prohulených prázdninách. Všechno v Sing Street šlape na jedničku, jen bych ocenil ještě víc písní a možná o něco méně patetický závěr, ale patřilo to k tomu.
Carney by už měl natočit regulérní muzikál s tanečními čísly, zpívanými dialogy a větším rozpočtem. Chtěl bych to hned vidět! Byl by z toho druhý La La Land.
Budu to všem doporučovat horem spodem, stejně jako Cemetery Junction. Tyhle filmy v českých kinech chybí a je to ohromná škoda.
9/10
reagovat
|