Letos tomu redakce moc nedala. Mr. Hlad i KarelR odpočívají doma, imf stále lítá čert ví kde a permanentně vytížený Cival stíhá jen tak napůl. Takže kdo to musí oddřít a strávit týden koukáním na filmy a pitím s celebritami? Jo, jsem to já. Je to řehole, ale nestěžuju si. Co jsem tady v prvních festivalových dnech viděl a zažil?

Vrcholem pátečního večera a zároveň zahajovacím filmem festivalu byl Anthropoid, promítaný naráz ve třech sálech. A já se nevešel ani do jednoho. Až dnes jsem svou povinnost splnil a recenze na sebe nenechá dlouho čekat, takže stay tuned. Během pátečního večera jsem filmy úspěšně ignoroval a musel dlouhou cestu z matky měst zapít, takže cinefilní vyřádění se nastalo až v sobotu. S novinkami se vytasili Jim Jarmusch (Paterson) a Pedro Almodóvar (Julieta). Na vše čekejte recenze v nejbližších dnech, přestože na Patersona si budete v kinech muset počkat až do listopadu. Nechte se překvapit, jestli vás natěším, nebo zklamu…

Celebrity a legendy

Cvrkot kolem Thermalu připomíná mraveniště a v nevhodných chvílích skoro nemáte šanci projít. To třeba ve chvílích, kdy přijíždějí hvězdy jako Jamie Dornan, Willem Dafoe nebo Jean Reno. Tiskovky probíhaly překvapivě poklidně, jen kapela Lucie musela dostát rockerské image a během focení hodila na zem před novináře lahváče. Punk´s not dead, bitches! Dornan byl taky místy nekompromisní, dobře naladěný Dafoe se rozplýval nad skoro všemi režiséry, s nimiž pracoval, a Hřebejk hořkosladce natočil další z Jarchovského částečných autobiografií. Prostě klídeček.

Restaurované Intimní osvětlení uvedl samotný Ivan Passer ve společnosti scenáristy Václava Šaška, herečky Věry Křesadlové a Davida Ondříčka, který na odbornou úroveň slavného snímku dohlížel. Legendární film a jedna z ikon československé nové vlny vypadala na plátně skvěle a dala vzpomenout na lehkost, s níž se u nás tenkrát točilo. Jestli se Intimní osvětlení dostane i do vašeho kina, tak vřele doporučuju návštěvu, protože takovýchto malých velkých zážitků tuzemská kinematografie v rukávu moc nemá.

Zapadlé hity

Úvodní víkend byl ve znamení slavnostních premiér, takže na obskurní festivalové poklady zatím nedošlo. Kanadské drama s lynchovským nádechem Boris bez Beatrice nenadchlo a svou nedotažeností se řadí přinejlepším k průměru. Ale stejně ho možná ani neuvidíte, tak vás to nemusí trápit. Dalších bizárků mám ale v dalších dnech v plánu víc, takže tady si obzory ještě rozšíříme.

K dobré festivalové kultuře patří i nějaké to retříčko, tuhle povinnost jsem si zatím splnil u Wellesova Falstaffa a tuzemské klasiky Ikarie XB 1. Když se mi bude chtít, možná o nich v dalších dnech něco napíšu, ale radši se na to nespoléhejte. Na zrestaurovanou Ikarii radši vyrazte do kina, protože i když dnes už v mnoha ohledech působí stejně úsměvně jako první série Star Treku, sdílí s ním i myšlenkovou hloubku sci-fi vizí, což je na české dílo z počátku 60. let neskutečné!

Takže zůstaňte naladěni, těšte se na recenze a víc dojmů. A za to nechci nic víc než pozvání na pivo, když mě potkáte. No neberte to!