Kapitola I.
Válka Prastarých

Nacházíme se zhruba deset tisíc let před začátkem prvního filmu. Válka Prastarých vypráví o první invazi Plamenné legie na svět Azerothu, který tehdy vypadal zcela jinak, než jak ho hráči znají dnes. Tehdy existoval pouze jeden kontinent a v jeho středu se nacházela Studna věčnosti, magický zdroj energie, ze které Noční elfové, jedna z vůbec prvních ras Azerothu, čerpali svoji sílu. Někteří z nich ale byli hladovější než jiní a moc Studny začali zneužívat. To vedlo k tomu, že si Sargeras Azerothu poprvé všiml a rozhodl se ho kvůli moci Studny navštívit.

Tento epický konflikt byl popsán v samostatné knižní trilogii s názvem Válka Prastarých (2004 - 2005), kterou sepsal Richard A. Knaak, jeden z vůbec prvních spisovatelů, kteří stáli za literárním zrodem tohoto původně čistě herního univerza. Ve třech knihách, postupně pojmenovaných Studna věčnosti, Duše démona a Rozdělení je popsána prastará civilizace elfů a její finální rozpad, jsou zde ale také začátky druidismu, prvky cestování časem nebo rovnou do jiných dimenzí a mimo jiné se také objeví plno známých postavy z her, o kterých se zde fanoušci konečně dozvídají něco víc. Hrdinové jako Malfurion, první druid, Illidan, jeho bratr, který během konfliktu padl schválně do zajetí a stal se z něj napůl elf a napůl démon, obdarovaný obrovskou mocí a konečně i Tyrande, elfská kněžka, přítelkyně obou bratrů a později i střet jejich milostných zájmů a částečně i důvod Illidanovi pozdější zrady. A k tomu mraky a mraky dalších...

Řeknu to asi takhle, kdybych měl vypsat všechno, co se během tohoto konfliktu přihodilo, strávil bych tím ještě tak minimálně dalších dvacet odstavců a na ty nemám čas já, vy, ani nikdo další. Zmíním tedy jen, že jako prequel a vůbec origin celého světa může Válka Prastarých sloužit naprosto bezpečně i v rozmezí vlastní filmové trilogie. Jako celý Warcraft, i zde by však bylo zapotřebí náročného procesu výroby velkého množství CGI, namísto orků se tu totiž tentokrát střetávají vznešení elfové, často dosti zvláštních tvarů a rysů, kteří ještě navíc dokážou poměrně solidně zacházet s magií a někteří z nich dokonce i měnit formy. Tou hlavní překážkou by ovšem byli démoni. Jak jejich velitelé, tak i menší jednotlivci jsou často tak masivní, že jenom to samotné měřítko by muselo přesáhnout cokoliv, co jsme kdy ve filmech viděli. Bez pořádného rozpočtu a jasné režisérské vize, kdy by daný člověk studiu nabídl funkční kompromis mezi tím, co je popsáno v knížkách a co by mohl převést do filmu, se této části historie nejspíš jen tak nedočkáme. Další námět už zní ale přece jen o něco pravděpodobněji.

Kapitola II.
Zrod Hordy

Tento příběh se odehrává těsně před tím, než orkové poprvé projdou do Azerothu. Už delší dobu je známo, že filmové univerzum půjde svou vlastní cestou, a tak je to možná i lepší. Pakliže bych to ale měl shrnout, tak Zrod Hordy vypráví o tom, jak Plamenná legie ještě před svou druhou invazí na Azeroth navštívila původní svět orků a vznešené rasy Draenei. A to s cílem udělat z orků předvoj svých vlastních vojsk a vyhladit již zmíněné Draenei, kteří mají s démony a jejich pánem Sargerasem svojí vlastní historii. Tou vás teď ale nebudu zatěžovat, podstatný je až druhý odstavec tohoto textu.

Jedná se totiž dost možná o jeden z nejdrsnějších příběhů ze světa Warcraft. V úplném podání totiž dojde jak na zradu mírumilovné rasy a následné vyvraždění celého města, vedoucí až k téměř totálnímu vyhlazení jednoho druhu, ale stejně tak se dočkáme i jednoho z nejzásadnějších momentů celého univerza, při kterém zlý černokněžník Gul’dan (hlavní záporák nadcházejícího filmu) donutí náčelníky jednotlivých orkských klanů se napít Mannorothovi krve (Mannoroth je démon, jeden z vyšších velitelů Plamenné legie), což má za následek jak změnu barvy kůže na zelenou a posílení reflexů, tak hlavně zvýšení síly a zároveň neovladatelné záchvaty krvežíznivosti a vzteku. Tímto způsobem si Gul’dan, který celou dobu tajně spolupracuje s Plamennou legií, zajistí kontrolu nad orky a donutí je projít Temným portálem na Azeroth, kde se vůbec poprvé střetnou s rasou lidí. Film se bude v určitých aspektech, především co se týče motivace orků, dále lišit a rozcházet s tím, co jsem výše popsal, ta základní dějová kostra by ale měla zůstat stejná. A tím se dostáváme k pokračování, tedy té části příběhu, kterou by mohl Duncan Jones natočit jako jeho druhý film, podle všeho již plánované trilogie.