Agents of SHIELD finišovali na malých blikajících obrazovkách opět výrazně limonádovým dvoudílem a představitelka jedné z hlavních rolí Chloe Bennet (Skye/Daisy/Quake... podle toho na jakou sezónu zrovna koukáte) si veřejně posteskla, že velcí kluci z Marvelu televizní šarže vlastně docela ignorují. Otázka stála jasně: Dočkáme se někdy migrace televizních hrdinů na stříbrné plátno? A Chloe trochu pasivně agresivně odpověděla, že se bude muset reportér zeptat producentů filmových marvelovek, protože na Agents of SHIELD se prý v tomhle ohledu tak trochu kašle. Podobná lhostejnost ovšem panuje i v případě Agent Carter, ačkoliv tady je pojítek o poznání víc, proto že jde vlastně o televizní adaptaci filmové postavy, ale taktéž v případě Daredevila nebo Jessicy Jones, kde je stejný vesmír definován jen útržky zpráv a novinových článků.

Marvel přitom v první sezóně Agents of SHIELD televizní tvůrce doslova rozmazloval - časoval epizody tak, aby jejich děj seděl s tím, co se odehrává ve filmech, půjčil seriálu na rozjezd vkříšeného Coulsona a dokonce i pár vedlejších postav (třeba Sif z Thora). Jenže první sezóna byla přesto dost tragická a seriál horko těžko chytal dech ve druhé, když přivedl na scénu Inhumans a vylepšil řadu postav, včetně té hlavní, superschopnostmi. Diváci ovšem dál tenhle brand ignorují a Inhumans je příliš neoslovují. Není tedy divu, že Marvel dal od Agents ruce pryč a nechává je v klinči televizních stanic. Na rozdíl od kabelovek totiž do výsledného projektu mluví mnohem víc producentů a kravaťáků. A navrch je tu ještě jeden zásadní důvod.

Kdysi dávno jsme na MovieZone psali o tom, že filmové marvelovky měl pod palcem postarší a poměrně mrzutý Ike Perlmutter, který kreativní rozpřah filmů dost brzdil. Kroutil hlavou nad ženskými hrdinkami, svými rozhodnutími podle mnoha zákulisních jazyků zkazil i druhé Avengers a udělal Whedonovi ze života peklo, a před pár dny na něj vylezlo i to, že nechtěl ženského záporáka v Iron Manovi 3, protože... no protože by se prodalo míň hraček. Disneymu nakonec s Perlmutterem došla trpělivost a po druhých Avengers ho od filmů odstřihnul a poslal ho zpátky do comicsového oddělení. Zároveň mu ale nechal vliv na televizní seriály, což je dost možná důvod toho, proč spolu filmové a televizní oddělení Marvelu přestalo vycházet. Kevin Feige totiž s Perlmutterem jen těžko hledal společnou řeč. A vzhledem k tomu, že Agents of SHIELD mají stejně mizerné ratingy jako scénáře a televize do nich sype čím dál tím méně peněz (což je vidět především na akčních scénách), vypadá to, že se od nich Marvel spíš distancuje.

Chloe Bennet to frustruje, protože možná někdy na začátku doufala, že bude televizní seriál přestupní stanicí na stříbrné plátno - do marvelovek, které vydělávají miliardy. Marvel ale podobné přestupy zatím neplánuje. Jeho celovečerní týmovky jsou už tak poměrně přehlcené a scenáristé musí hodně kličkovat, aby dali každému patřičný prostor. Jakkoliv Daredevila milujeme a Punisher nás v druhé sezóně vyloženě ohromil, ve filmovém MCU nám rozhodně chybět nebudou a jejich spíše skromné cíle (záchrana vlastního města, srovnání vlastního života) na ploše deseti epizod jsou nám často sympatičtější než globální apokalypsy v Avengers.

Podobný "rozkol" zjevně probíhá i u DC Comics, kde se všechny seriály definitivně přestěhovaly na nízkorozpočtovou stanici CW a spíš si budou vypomáhat navzájem - ostatně Flash už stihnul navštívit jak Arrowa, tak Supergirl. Je u nich vidět, že mají společné vedení, něco, co celovečerní DC filmy dostávají s velkým zpožděním právě v těchto dnech. Na druhou stranu všechny vypadají jako pohrobci Smallville a recyklace zápletek a záporáků v nich probíhá zničujícím tempem. Není divu, že si celovečerní Flash z televizního bratříčka nebude půjčovat vůbec nic, ačkoliv nezávidíme marketingovému týmu podobnou schizofrenii. Možná Warneři počítají s tím, že seriálový Flash před premiérou celovečerního vyšumí? Zatím to tak nevypadá, právě Flash má ze všech televizních superhrdinů od DC našlápnuto nejlépe.

Tak či onak nepočítejte s tím, že by se televizní a filmoví superhrdinové výrazněji kamarádili. Naopak se budou čím dál tím víc ignorovat, jak bude růst propast mezi rychlokvaškovou televizní produkcí, ambiciózními počiny kabelovek a blockbusterovým megaplánem na dalších deset, patnáct let. Některé věci se nám tak budou prodávat několikrát v různých odstínech a záleží jen na nás, jestli si to v hlavě nějak srovnáme.